(16.20 hodin)
(pokračuje Filip)
V roce 1991 přijela tehdejší předsedkyně Rady Evropy paní Lalumiereová do České a Slovenské Federativní Republiky a požadovala od vlády České a Slovenské Federativní Republiky, aby tento zákon byl zrušen, nebo aby byl postaven na principech právního státu, tzn. že se bude hodnotit člověk ne podle toho, kde je evidován, ale podle toho, co dělal.
Závazek, který Mezinárodní organizace práce dala vládě České a Slovenské Federativní Republiky, nebyl nikdy splněn a vláda Václava Klause, vláda České republiky tento závazek ignorovala od roku 1993. Také to bylo umožněno tím, že v tzv. recepční normě, v zákoně číslo 4/1993 Sb., poslanci tehdejší České národní rady, kteří se stali jedinými zákonodárci České republiky po jejím vzniku, recipovali jenom některé normy Federálního shromáždění do českého právního řádu, a tak např. z českého právního řádu vypadl dodnes neexistující zákon o obecném referendu, který byl součástí československého právního řádu, protože se tehdejší moci nehodil. Reálně o tom mohou vyprávět někteří, kteří tady v roce 1992 po volbách seděli a stali se např. i v tomto volebním období poslanci této sněmovny.
Chci tedy říct, že tento zákon je samozřejmě v rozporu s evropskými normami, které se týkají diskriminace jednotlivých osob ať už z důvodu pohlaví, víry, politického přesvědčení nebo politické organizovanosti, případně etnické přináležitosti nebo sociálního statusu.
To se tady nikdy nepodařilo prosadit, a promiňte mi, ani takový institut, jako je Svatý rok, který jistě všichni znáte minimálně ze slavného filmu, ve kterém hraje Jean Gabin, kdy se ve Vatikánu v kapli vybourají zazděné dveře do všech čtyř stran a kdy po 25 letech se mohou stát ti, kteří jsou vyhnáni církví, zase jejími služebníky, ani ten tady dnes neplatí, jak bylo evidentní z vystoupení pana předsedy klubu ODS.
Pojďme si tedy položit otázku, k čemu to slouží. Slouží to pouze k tomu, aby tady byl nějaký politický nástroj, který umožňuje určité skupině nebo určité politické orientaci se snáze vypořádat s těmi, kteří mají jiný politický názor, protože nemusí mluvit o tom, kdo co dělal, ale kde byl evidován. To je realita. Tak si to přiznejme a chovejme se podle toho.
Já na nikoho nenaléhám, aby hlasoval tak nebo onak. Jenom považuji za potřebné, když tak hovoříme o tom, jakou součástí demokratických států v Evropě a Evropské unii jsme, abychom se chovali odpovídajícím způsobem v této Evropě, odpovídajícím způsobem k těmto garantovaným, ústavně zaručeným svobodám a právům. Minimálně mít právo na odlišný názor od toho druhého, smět ho svobodně říkat a nemuset se ohlížet na to, že někdo druhý má jiný názor.
Ano, v této sněmovně bude rozhodovat většina, jako u všech ostatních zákonů. Já jsem přesvědčen, že ta většina, která vzešla z voleb, ví velmi dobře, že de facto tento zákon byl dávno občany odmítnut. Z jednoho prostého důvodu. Protože minimálně vůči několika osobám, které tady zasedají, se tento argument používal. Bez ohledu na to, jestli to měl někdo dokázané, nebo nedokázané, jestli tam existoval, nebo neexistoval výrok soudu apod. A přes tuto argumentaci, ventilovanou různými sdělovacími prostředky, tito lidé dostali důvěru a vstoupili do Poslanecké sněmovny. To je neodmyslitelný a neoddiskutovatelný fakt. Zachovejme se k tomu tak, že buď budeme respektovat pouze vůli většiny z 200 poslanců, anebo také se budeme zabývat tím, že slovo poslanec je od toho někoho někam poslat, tedy že to je mandát od těch, kteří jsou jediným zdrojem moci v České republice, a to jsou občané České republiky.
V tomto ohledu si dovolím nikoli argumentovat věcně, to si nechám například na druhé čtení, podle toho, jakým způsobem se vypořádáme v prvním čtení s tímto návrhem. Ale v každém případě, jestli chcete, abych tady citoval rozhodnutí Mezinárodní organizace práce v Ženevě z roku 1991, tak jak zavazovala Českou a Slovenskou Federativní Republiku, můžeme to zkusit. Jestli chcete znát stanovisko mezinárodních organizací, jako je Rada Evropy, jako jsou organizace, které se zabývají lidskými právy, ano, můžeme je tady citovat.
V každém případě každý podle svého vědomí a svědomí se budeme muset vypořádat s tím, jestli budeme lidi posuzovat a rozlišovat jejich status podle toho, jestli je věřící, nevěřící, má takovou nebo onakou politickou orientaci, a snížíme se na úroveň, která ohrožovala vždycky skutečnou demokracii v ČR.
Děkuji vám. (Potlesk na levé straně sálu)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane místopředsedo. S faktickou mám přihlášeného pana poslance Grospiče a poté s přednostním právem do rozpravy pana Kalouska, pana Zaorálka, pány poslance, pana ministra a dále potom pana poslance Farského, pana poslance Seďu a paní poslankyni Semelovou. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně a kolegové, myslím si, že tento zákon je vnímán drtivou většinou politických klubů zde v Poslanecké sněmovně samozřejmě vysoce politicky a pejorativně. A možná, že toto chápání trošku upozaďuje pohled na Ústavu a ty skutečně dramatické dopady, které oba lustrační zákony, velký i malý, přinášejí do české společnosti, a onen rozpor, kdy ČR není schopna dostát ani svým mezinárodním závazkům.
Ale chtěl bych tady říci jeden moment a jednu věc a navázat prostřednictvím paní předsedající na předsedu klubu ODS pana Stanjuru, když se tolik odvolával na zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, tak bych mu chtěl říci, že by také měl vnímat, že lustrační zákony předcházely tomuto zákonu a tento zákon byl v českém parlamentu přijat až následně po dvou letech, coby lustrační zákony měly platit po omezující dobu. A lustrační zákony měly dobu určitou, stanovenou jako základ své platnosti. Až politická reprezentace v roce 2000 rozhodla o tom, že nebude limitována jejich platnost. Pro nás je to moment vysoce diskriminující, a proto předkládáme Poslanecké sněmovně tento návrh, aby z právního řádu ČR tato diskriminace byla odstraněna. (Potlesk v levé části sálu)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče, a prosím pana poslance Kalouska.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, pan místopředseda sněmovny Vojtěch Filip tady zavzpomínal, jak jako mladý poslanec Federálního shromáždění se účastnil té diskuse, a je přesvědčen, že tehdejší záměr předkladatelů zákona, ať již vlády, či zákonodárce v diskusi Federálního shromáždění, měl za cíl postihnout, nějakým způsobem potrestat ty, kteří se angažovali v tajné represivní složce komunistického režimu a v podobných pozicích.
Já jako ještě o něco mladší úředník federálního státu si tu diskusi velmi dobře pamatuji a koneckonců odkazuji každého z vás, je digitalizovaná, dá se najít velmi snadno, na internetu si najdete parlamentní diskusi o lustračním zákonu, který předkládal tehdejší federální ministr vnitra Langoš. A jsem si naprosto jist, že motivem předkladatele i těch zákonodárců, kteří pak pro tento zákon hlasovali, nebyl postih, nebyla pomsta, nebyl trest, ale docela obyčejná ochrana demokratické společnosti. To byl základní důvod a to se také táhlo jako červená nit celou diskusí. ***