(16.10 hodin)
(pokračuje Bebarová-Rujbrová)
Krátce před uplynutím této účinnosti ovšem byl přijat zákon prodlužující tuto účinnost do roku 2000 a následně to bylo takzvaně "dofurt". I prezident Havel tehdy vrátil do Poslanecké sněmovny zákon prodlužující účinnost lustračních zákonů, s poukazem na jejich rozpor se vším, na co jsem zde poukazovala já.
V tuto chvíli je na vás, jestli jste připraveni o této formě diskriminace velké skupiny obyvatel alespoň diskutovat. Přála bych si to. Děkuji. (Potlesk zleva.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Marek Benda.
Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, vážené dámy, vážení pánové, já nezneužiji své funkce zpravodaje a svůj osobní názor si nechám až do jednání, které bude následovat po této zpravodajské zprávě.
Konstatuji jenom, že vláda k tomuto návrhu přijala usnesení, které vám bylo rozdáno jako sněmovní tisk 21/1, ve kterém vyslovila nesouhlas s tímto návrhem zákona, a to z řady důvodů, které máte všichni uvedené v tomto tisku. Tolik zpravodajská zpráva.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Otevírám tímto obecnou rozpravu, do které se s přednostním právem přihlásil pan poslanec, předseda klubu Stanjura.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, obvykle nečtu připravené papíry, ale protože chci citovat zákon, tak dnes udělám výjimku a první část mého vystoupení bude přesná citace zákona číslo 198/1993 Sb. To je zákon o protiprávnosti komunistického režimu.
"Paragraf 1. Komunistický režim a ti, kteří ho aktivně prosazovali, upíral občanům jakoukoliv možnost svobodného vyjádření politické vůle, nutil je skrývat své názory na situaci ve státě a společnosti a nutil je veřejně vyslovovat svůj souhlas i s tím, co považovali za lež nebo zločin, a to perzekucemi nebo hrozbou perzekucí vůči nim samotným, jejich rodinám a blízkým.
Systematicky a trvale porušoval lidská práva, přičemž zvlášť závažným způsobem utlačoval některé politické, sociální a náboženské skupiny obyvatel.
Porušoval základní zásady demokratického právního státu, mezinárodní smlouvy i své vlastní zákony a prakticky tím postavil vůli a zájmy komunistické strany a jejích představitelů nad zákon.
Používal k perzekuci občanů všech mocenských nástrojů, a to zejména:
popravoval, vraždil je a žalářoval je ve věznicích a táborech nucených prací, při vyšetřování a v době žalářování vůči nim používal brutální metody včetně fyzického a psychického mučení a vystavování nelidským útrapám,
zbavoval je svévolně majetku a porušoval jejich vlastnická práva,
znemožňoval jim výkon zaměstnání, povolání nebo funkce a dosažení vyššího nebo odborného vzdělání,
zabraňoval jim svobodně vycestovat do zahraničí či vrátit se svobodně zpět,
povolával k výkonu vojenské služby v Pomocných technických praporech a Technických praporech na neomezenou dobu.
Pro dosažení svých cílů neváhal páchat zločiny, umožňoval jejich beztrestné páchání a poskytoval neoprávněné výhody těm, kteří se na zločinech a perzekucích podíleli.
Spojil se s cizí mocností a od roku 1968 udržoval uvedený stav pomocí jejích okupačních vojsk.
Za spáchané zločiny a další skutečnosti uvedené v odstavci 1 jsou plně spoluzodpovědní ti, kteří komunistický režim prosazovali jako funkcionáři, organizátoři a podněcovatelé v politické i ideologické oblasti.
Zejména pro skutečnosti uvedené v § 1 odst. 1 tohoto zákona byl režim založený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a o osudech občanů v Československu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný.
Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou, obdobně jako další organizace založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému."
Tolik přesná citace platného zákona. My všichni jsme skládali slib poslance a slibovali jsme věrnost Ústavě a zákonům a lidu této země.
Lustrační zákon znemožňuje působení lidí ve státní správě na vyjmenovaných vedoucích pozicích těm, kteří se aktivně podíleli na prosazování a udržování tohoto režimu. Není pravda, že se to týká pouze spolupracovníků StB. Týká se to důstojníků StB, týká se to funkcionářů KSČ, týká se to členů Lidových milicí, týká se to absolventů vysoké školy v Moskvě - nevím přesně, jak se ten kágébák jmenoval, tak to se omlouvám -, a týká se to také spolupracovníků StB.
Myslím si, že by bylo velkou chybou těmto lidem umožnit fungování ve veřejné sféře a ve státních službách. Proto navrhuji jménem našeho klubu, aby Poslanecká sněmovna tento zákon zamítla již v prvém čtení. A prosím ty - ne prosím, žádám! Důrazně žádám ty, kteří tento zákon chtějí zrušit, aby neapelovali na naše svědomí, aby si ty řeči o svědomí nechali na komunistické schůze a nejdříve si přečetli návrh zákona a potom mluvili o svědomí.
Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Do obecné rozpravy mám s přednostním právem přihlášeného pana místopředsedu Filipa, dále poslance Farského a pana poslance Seďu. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedající, členové vlády, paní a pánové, já citovat nebudu, jen podotknu, že k zákonu, který tady odcitoval pan kolega Zbyněk Stanjura, zaujal stanovisko Ústavní soud České republiky, který prohlásil, že jde o normu deklaratorní, která nezakládá žádná nová práva a žádné nové povinnosti, že takových deklaratorních věcí můžeme přijmout spousty, ale život občanů nijak neovlivní.
Co je podstatné? Byl jsem mladý začínající politik, náhodou zvolený do Federálního shromáždění, a zúčastnil jsem se projednávání tohoto návrhu zákona. Podstata toho původního návrhu lustračního zákona v podstatě od tehdejší federální vlády byla taková, že měli být postiženi ti, kteří se provinili ve svých funkcích, ať už byli v aparátu takovém, nebo onakém, proti zákonům České republiky, proti obecně přijatelným morálním hodnotám. Při projednávání ve Federálním shromáždění tento návrh zákona dostal úplně jinou podobu. Dostal podobu, která stojí na principu evidence, nikoliv činnosti. To znamená, že ten, kdo byl evidován, ten je tedy veden v nějakých svazcích a nezáleží na tom, jestli dělal to nebo ono, jestli se něčím provinil nebo byl evidován, protože byl osobou hlídanou a svým způsobem tedy pod kontrolou tehdejší Státní bezpečnosti ať už z důvodů bezpečnostně státních, nebo ekonomických. To je realita.
A v tomto ohledu tedy musím říci, že skupina poslanců Federálního shromáždění, ale také odborové organizace se obrátily na Ústavní soud ČSFR, který zrušil část toho zákona, na Mezinárodní organizaci práce a na Radu Evropy. ***