(19.10 hodin)
(pokračuje Hovorka)
Mohu to potvrdit z osobní opakované zkušenosti, kdy na nejrůznějších školeních mají tvůrci zákonů a přednášející na těchto školeních na jeden paragraf tři názory. Autoři zákona však jakoukoliv věcnou kritiku odmítají. Nový občanský zákoník měl za úkol zejména to, aby mu rozuměl i prostý člověk, prostý občan, když se do něj začte. Ale bohužel je to tak, že mnohý právník z něj není schopen vyložit mnoho ustanovení. Po odložení účinnosti volá i Česká advokátní komora.
Zákon je zde, ale nenásledují ho personální a ekonomické záležitosti. Bývalý náměstek ministryně pan Korbel sdělil v časopisu Soudce, že soudy nedostanou na posílení administrativy ani jednoho zaměstnance, přitom nový občanský zákoník na soud klade mnohem více věcí, v nichž budou soudy nově rozhodovat. Jeden z příkladů už tady byl uveden, a to je to pravidelné přezkoumávání způsobilosti osob, které mají omezení k právním úkonům. To bude pravidelné každé tři roky. A pro vaši informovanost, jedná se asi o 35 tisíc osob, čili náklad navíc každé tři roky 210 milionů korun.
K podobě, v jaké byl přijat nový katastrální zákon, jsou vůči němu značné výhrady, a to i u samotných předkladatelů, neboť poslanecké iniciativy, včetně těch senátních, nebyly z nejlepších. Opět byl přijat až nedávno.
Dnes již existuje mnoho rozhodnutí soudů a v podstatě je právo v této oblasti sjednoceno, a to i někteří lidé říkají, že existuje krajové právo, neboť různé krajské soudy leccos rozhodují rozdílně. Nyní by to nebylo krajové, ale okresní právo, neboť než se nějaká věc podle nového občanského zákoníku dostane na Nejvyšší soud, popř. Ústavní soud, potrvá sjednocení judikatury dalších 20 let, zvlášť pro rozdílnost výkladu mnoha paragrafů nového občanského zákoníku.
Komu tento chaos prospěje? Možná velkým advokátním kancelářím apod., ale normálním lidem zřejmě ne. Například zákon o zvláštních řízeních soudních psala odborná asistentka z Právnické fakulty v Olomouci, která má asi 35 let. Proti věku nemám vůbec nic, ale ona ihned po škole začala na fakultě učit, takže teoretička bez praxe, která přednáší a učí, jak má vypadat nový občanský zákoník. Bohužel ten zákon také takto vypadá. Jeden z dalších spolutvůrců a přednášejících zase nabádá k nerespektování rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu. Přitom toto je vrcholná soudní instance, která je podle zákona o soudech a soudcích ve spojení s Ústavou oprávněna závazně vykládat zákony a přijímat k nim stanoviska. Opět je to příklad teoretika, který ale absolutně nerespektuje praxi. Bohužel je to tak. Nejzásadnější je to, že tito lidé, tito teoretici, kteří si mohou dovolit dva měsíce psát jeden článek, by si měli uvědomit, že soudci musí každý měsíc vydat kolem 30 rozsudků, na některých soudech mnohem více. Jejich formální a teoretický přístup však svědčí o tom, že nikdy reálnou praxi na soudech neviděli.
Z těchto všech důvodů, které jsem tady přednesl, a byly to konkrétní zkušenosti konkrétního soudce, si dovolím požádat o to, abychom skutečně zvážili, aby Sněmovna zvážila odložení účinnosti občanského minimálně o jeden rok.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji a nyní je přihlášen pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, máte slovo.
Senátor Milan Štěch: Děkuji. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pane místopředsedo, jenom stručně zareaguji na některé výhrady, které tu zazněly směrem k Senátu, protože předpokládám, že předseda vlády bude reagovat na některé další jiné záležitosti, které tady zazněly.
Za prvé, pan poslanec a předseda Stanjura hovořil, jestli bylo neodkladné, jestli snese test neodkladnosti ustanovení, které v tom zákonném opatření je zapsáno. Já se domnívám, že to je samozřejmě věc polemiky. My jsme tu záležitost diskutovali s právníky, zejména s ústavními právníky, a bylo nám řečeno, že to je do určité míry precedens, který tvoříme, a záleží na nás. Záleží na vládě, na Senátu, v této chvíli na Poslanecké sněmovně, jak se k této záležitosti postaví. Ale je vidět i z rozpravy, která tu probíhá, že to je velmi individuální přístup, protože pan poslanec Stanjura řekl, že my jsme ze zákonného opatření vypreparovali v Senátu věci, které on pokládá za dobré a za potřebné, takže jinak řečeno, ty tam měly zůstat, a věci, které my považujeme za správné a zůstaly tam, on považuje, že neodpovídají tomu testu neodkladnosti. Vidíte v tom, jak je to individuální přístup, a já se domnívám, že toto je potřeba, aby bylo respektováno, že Senát je v této záležitosti suverén a předkládá návrh, se kterým se on ztotožnil.
Doufám, že nikdo nezpochybňuje to, že při projednávání běžného zákona, který se týkal právě oblasti daňových zákonů a který Senát zamítl, Senát prostě využil svého práva, které má. A my jsme samozřejmě požadovali, aby nám byla předložena taková novela, resp. takové zákonné opatření, které bude reagovat pouze a jen v nezbytném rozsahu na potřebu rekodifikace soukromého práva v oblasti daní a nebude rozšířena o ty věci, které tam byly vládou předtím zapracovány a bylo to v tom běžném daňovém zákoně. Ale sama vláda i naše legislativa nakonec konstatovala, že v tak krátké době není možné vypreparovat pouze to, aby tam zůstaly jenom ty nezbytné věci, protože hrozilo nebezpečí, že tam budou chyby a že by praxe měla s tím velké problémy. Takže z tohoto pohledu souhlasím s paní profesorkou Válkovou, že to zákonné opatření v této oblasti mělo být daleko užší, ale nenašel se legislativec, resp. legislativci, kteří by v tak krátké době byli ochotní jít do rizika, že tím, že se vyndají věci, které se zdají na první pohled, jako že jsou zbytné, že nedojde k chybě, která by znemožnila uplatnění potom souvislosti s účinností nového občanského zákoníku. Takže to si myslím, že je rozhodující.
A co se týká toho, že tady bylo kritizováno, že jsme vypustili zrychlení odpisů a podobné věci. Víte, v roce, kdy se občanům zdražily léky, kdy se zdražily potraviny, zvýšením DPH na druhé straně umožňovat poměrně úzké skupině občanů například zrychlení odpisů na auta, to asi rozumný člověk nepochopí. A v Senátu takovýto názor nepřevažuje. Prostě Senát měl jiný názor, než měla minulá většina Poslanecké sněmovny.
Takže tolik jenom k tomu hlavnímu, které tady vlastně zaznívá a které určitě je předmětem oprávněné polemiky, a to je ten test neodkladnosti, ale ten precedent tvoříme všichni dohromady a já si myslím, že Senát udělal v té době, co mohl udělat, a že to odpovídalo i tomu návrhu, který vláda předložila, to znamená, že nebylo možné v krátké době vyndat, vypreparovat všechny věci, které tam byly a určitě jsou nadbytečné, ale není jistota, že by nevznikla nějaká hrubá chyba, která by znemožnila bezproblémové nebo s co nejmenšími problémy užívání občanského zákoníku ve směru daňových zákonů. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Ano, vidím pana premiéra. Prosím, máte slovo.
Předseda vlády ČR Jiří Rusnok: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jenom několik stručných poznámek k tomu, co zde mj. v diskusi zaznělo. Pan předseda Senátu už řekl jednu velmi podstatnou věc. My jsme skutečně byli před jakousi Sophiinou volbou, jak říkala paní poslankyně. My jsme se ocitli v té vládní odpovědnosti řádově, jestli se nemýlím, 10. července...
(K poslanci Kortemu:) Pane poslanče, jestli dovolíte, já na vás také nepokřikuji tímto způsobem. Děkuji vám. ***