(14.40 hodin)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Dámy a pánové, s největší pravděpodobností je to poslední jednací den této Sněmovny. Možná bychom si mohli navzájem věnovat pozornost a sledovat debatu, která má vyústit v případné rozpuštění našeho sboru. Prosím vás tedy o to, abyste buď opustili jednací sál, anebo věnovali pozornost tomu, jemuž je uděleno slovo.
Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Paroubek: Děkuji, vážená paní předsedkyně.
Od roku 2005 do roku 2012 se index spotřebitelských cen ve zdravotnictví zvýšil o 63 %. Dámy a pánové, tedy za sedm let v průměru o 9 % ročně, a to ještě v tom prvním roce, v roce 2006, byl nárůst jenom - v uvozovkách - o 4 %. To znamená v dalších šesti letech to byl nárůst zhruba 10 %.
Dámy a pánové, to jsou alarmující čísla. Ty farmaceutické firmy, které roztáčejí nelítostně cenovou spirálu, vládnou obrovskými prostředky na reklamu. Chceme-li čistou politiku a průzračně čisté financování politických stran, a já si myslím, že je to naprosto správný a spravedlivý požadavek, měli bychom mít v budoucnu také jasno o tom, kdo jsou největší plátci reklamy médiím, tištěným a elektronickým. A z toho může často vyplynout, proč ta reklama vlastně je.
Dalším výtečníkem před třemi a půl čtyřmi lety byl pan Bakala. Ten za ochranu - v uvozovkách - pravicovým stranám dokonce zčásti platil jejich volební kampaň, jak jsme se dozvěděli bohužel až po volbách do Sněmovny. Příslušná ministerstva po volbách byla pak pozoruhodně pasivní v otázce prodeje bytů OKD. Panu Bakalovi šlo o to, aby si nájemníci bytů OKD byty, v nichž bydlí, nemohli koupit - já dodávám za rozumnou cenu - do svého vlastnictví. Připomínám, že po koupi OKD minoritního podílu pan Bakala takový veřejný příslib učinil. Teď je ze 44 tisíc bytů OKD prý šest tisíc bytů volných. Impozantní podnikatelský výkon!
Další takovou skupinou, která neměla zájem, aby vznikla vláda levice, byly penzijní fondy. Nadiktovaly si brzy po volbách do Sněmovny nestoudně vzorec algoritmus druhého pilíře důchodů. O tom by nejlépe mohl mluvit jeden ze spoluautorů tohoto algoritmu, pan premiér vlády moderní levice Jiří Rusnok. Tady cítím obrovské zadostiučinění, že jim naši občané nesedli na lep a jen 70 tisíc našich spoluobčanů podlehlo barnumské reklamě spojené reklamě penzijních fondů a vlády Petra Nečase.
Silnou zájmovou skupinou byli také ti, kteří usilovali o to, aby se ve vedení administrativy státu nic neměnilo v souvislosti s evropskými penězi, tedy po volbách v roce 2009 či 2010. Kamarádi pravicové vlády ovšem neměli nápady a dobré projekty k čerpání evropských peněz a ti druzí, kteří je měli, byli vládnímu establishmentu lhostejní. Výsledek? Tragické nečerpání peněz z evropských fondů, které jsou vlastně darem Evropské unie pro Českou republiku, a chaos v jednotlivých resortech. Z 800 miliard korun disponibilních peněz, mluvil jsem o tom při projednávání důvěry vládě Jiřího Rusnoka, z 800 miliard korun peněz z evropských fondů, které byly k dispozici pro Českou republiku na období let 2007 až 2013, jich k počátku tohoto roku bylo proplaceno za 260 miliard korun projektů. Za 540 miliard korun nebylo tedy k 1. lednu tohoto roku čerpáno a v první polovině tohoto roku pak bylo vyčerpáno z Bruselu jen 26 miliard korun. To nejsou vymyšlená čísla, to jsou čísla ze zprávy Ministerstva pro místní rozvoj. Druhá polovina roku dramatický nárůst projektů zřejmě také neslibuje. Výsledek v důsledku panujících kamarádšoftů a kolosální neschopnosti pravicové vlády je, že hrozí nečerpání 200 až 300 miliard evropských peněz. Upozorňuji na to již dva roky, upozorňuji na potřebu krizového režimu. Předchozí vláda se k tomu neodhodlala. Nemá-li tomu tak být, nemají-li být ztráty státu tak obrovské, musí do konce tohoto roku být uplatněny bezchybné projekty za cca 500 miliard korun. Za tento rok. A tyto také proplaceny do konce roku 2015 z národních zdrojů. Tedy nic jednoduchého. Velmi náročná organizátorská práce.
Vláda Petra Nečase nastoupila po falešné a manipulativní volební kampani, v níž všechny tři příští vládní strany hýřily sliby určenými jenom k oblafnutí voličů, aby pak často dělaly věci, pochopitelně až po volbách, přímo opačné, než slibovaly. Slibovaly, že jejich vláda bude kabinetem rozpočtové odpovědnosti, práva a boje proti korupci. Dělaly však opak toho. Víme, kam to dovedly.
V červenci jsem uvedl, že pro rozpuštění Sněmovny nejsou příliš přesvědčivé důvody ústavněprávní. V politické oblasti jich však už tehdy byla celá řada. První z těch důvodů, nejen politických, ale prakticky i ústavněprávní důvod je ten, že ve Sněmovně již není konzistentní parlamentní většina, o kterou by se vláda mohla opřít. Máme vládu, která nemá důvěru většiny Sněmovny. Máme Sněmovnu, v níž není možné zajistit ustavení a fungování ani jakékoliv jiné vládě. Z někdejších 118 mandátů české pravice jich ve Sněmovně zbylo nějakých 98, nepočítám jednoho dalšího poslance, toho času ve výkonu trestu, který ovšem vládě stačil svým hlasem ještě pomoci schválit klíčové vládní návrhy zákonů.
Za další. Vláda Petra Nečase za tři roky své existence nedokázala řešit největší hospodářské problémy českého státu. Ona je ještě svým působením, svými rozhodnutími dále prohlubovala. Za sedm let dokázaly vlády pravice zvýšit veřejný dluh nominálně o 750 miliard korun. Dalších 156 miliard korun rozpočtových rezerv vytvořených v letech 2004 až 2006 a zanechaných ve státní kase poslední levostředovou vládou dokázali pravostředoví ministři financí bezezbytku probendit v letech 2007 až 2009 k účetnímu vylepšování výše deficitu státního rozpočtu v těchto letech. A ještě se tvářili jako velcí mistři světa. A připočteme-li k tomu ještě letošní deficit nejméně 100 miliard korun, jsme na jednom bilionu korun navýšeného veřejného dluhu za sedm let pravicových vlád. K tomu se pravicové vlády dopracovaly i se snaživou pomocí liberálních ekonomů NERVu, jehož významným údem byl dlouhá léta také dnešní pan premiér.
Za třetí. Vládní politikou rozpočtových škrtů prosazenou pravicovou většinou Sněmovny se podařilo postupně změnit hospodářský růst země v pokles. Dokonce dva roky po sobě, léta 2012 a 2013. Hrubý domácí produkt od roku 2008 - opakuji, od roku 2008 - v absolutním vyjádření vytrvale klesá. Vypadá to, že v tomto roce se dostane mírně po dalším poklesu nad úroveň HDP dosaženého v roce 2007.***