(14.50 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Klesá přes vytrvale narůstající veřejný dluh. Letos lze očekávat pokles hrubého domácího produktu přes ty různé příznivé odhady ve prospěch bývalé vlády ve spřátelených médiích a také u spřátelených ekonomických analystů nejspíše o dvě procenta. Složená daňová kvóta bude letos vyšší, nežli byla v roce 2006. To je prostě úplný debakl hospodářské politiky Topolánkovy a po ní Nečasovy vlády.
Faktická nezaměstnanost kolem milionu osob, abych nezapomněl. Přitom se Nečasova vláda holedbala, že je nezaměstnanost jedna z nejnižších v Evropské unii. Dosahuje toho ovšem v zásadě statistickými triky. 550 tisíc řekněme statisticky vykázaných nezaměstnaných, dalších 200 až 250 tisíc nezaměstnaných mimo evidenci úřadů práce a 250 tisíc důchodců, kteří by chtěli pracovat a nemohou. A ještě desítky tisíc žen, které zůstávají nuceně na prodloužené mateřské dovolené, protože prostě pro ně není práce. To je ten zhruba milion nezaměstnaných.
Za čtvrté. Český průmysl se nějakou dobu propracovával na dno. Stavebnictví již na své třetí či čtvrté dno, a dna ještě není vidět. Vláda s pomocí svého mozkového trustu pod názvem NERV nedělala nic, aby obnovila růst ekonomiky - tedy kromě slohových cvičení. Ta jí šla vcelku dobře. Problémy má dnes dokonce i český export. Je otázka, kdy si toho všimnou také finanční trhy a kdy se podstatně zdraží dluhová služba státu. Nejspíš už v příštím roce. Klesá životní úroveň širokých vrstev lidí. Klesá veřejná spotřeba. Neklesají jen ceny. Ochrana spotřebitele, to je něco, co vládu vůbec nezajímalo.
Za páté. Reformy mičurinsko-stachanovského typu zasáhly nešťastně prakticky všechny oblasti života země - zdravotnictví, sociální oblast, školství. Vláda se v tom plácala zcela bez vize. Vlastně do dneška nesdělila Nečasova vláda, co bylo jejím hlavním cílem. Vládní pravicová většina v průběhu těch tří let, dnes už naštěstí neexistující, nemocné, staré a nemohoucí pasovala do pozice parazitů a darmožroutů. To je nehumánní a nesolidární přístup zcela nezvyklý a nepřijatelný v sociálně tržních ekonomikách západoevropského typu.
Za šesté. V posledních letech za Nečasovy vlády se nepokročilo v boji proti korupci, a jak se zdá, přes tirády některých největším úlovkem protikorupčního boje hlava nehlava se stal sám premiér Nečas a jeho vlastní okolí.
Za sedmé. Občanský zákoník, který je návratem do archaických časů habsburské monarchie, učiní dezorientovaného občana, běžného občana, zcela závislým na profesionálních advokátech. I to občanovi zdraží a znesnadní život. Věřím, že Senát udělá všechno pro to, aby tento zákoník zastavil. Ještě je čas.
Za osmé. Ideologizovaná zahraniční politika českého státu nám vytvořila za pravicových vlád nepraktickou pozici zlobivého dítěte Evropské unie. Pomohla vyklidit hospodářské pozice českých průmyslníků v zemích BRICS nebo nezískat pozice nové a způsobila opovržení naprosté většiny zemí rozvojového světa.
Za deváté. Vládnutí Nečasovy vlády bylo charakteristické neustálými politickými krizemi. Myslím, že málokdo z nás by dokázal spočítat, kolik jich už vlastně bylo. Trvalými nechutnými hádanicemi, nekončícími a nízkými žabomyšími spory ve vládě, hrůznými skandály, korupcí, rozkladem státní správy. Prostě její vládnutí skončilo v úplném marastu. Závěr vládnutí Nečasovy vlády - já jsem ho už mírně zmínil - proběhl podle osobního hesla Petra Voka z Rožmberka: Finis corona opus. Konec korunuje dílo. Policejní šťára na Úřadu vlády jako by vypadla z dekadentního románu Karla Matěje Čapka-Choda.
Bude dobré, aby česká pravice a i poslanci konečně prohlédli na základě těchto smutných faktů. Jak jsem slyšel, strana TOP 09 chce podpořit zrušení Poslanecké sněmovny, ukončení mandátu Poslanecké sněmovny. ODS zatím ne. Já věřím, že se ještě nad touto věcí zamyslí.
Některé ty věci jsem zmínil, jiné zmínili či možná ještě zmíní další kolegové z opozice - že zkrátka pravice není schopná spravovat tuto zemi. Nejčistším a jedině možným řešením pro tuto zcela zkompromitovanou Sněmovnu je, když svým vlastním rozhodnutím ukončí své trápení, tedy to, čemu sama říká činnost.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní je přihlášen pan poslanec Michal Doktor. Prosím pana poslance Doktora, je-li tady přítomen. Ale nevidím ho. Dám tedy slovo paní poslankyni Jaroslavě Wenigerové a pan poslanec Michal Doktor, pokud se dostaví, dostane slovo poté. Prosím paní poslankyni Jaroslavu Wenigerovou.
Poslankyně Jaroslava Wenigerová: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, pokud se dnes rozpustí Poslanecká sněmovna, pak k tomuto pultíku přistupuji naposledy. Vy ostatní také, tudíž je to naše derniéra. Přes to přese všechno, co jsme tady společně prožili, to dobré i to méně dobré, mě naplňuje pocitem úcty k této Sněmovně i k tomu místu, ze kterého k vám promlouvám.
Asi se Sněmovna rozpustí, protože těch hlasů je dost a ty hlasy jsou i na papíře. Ale já patřím k těm, kteří tento názor nesdílejí. I když poslanecký klub Občanské demokratické strany se rozhodl, že svůj postoj vyjádří tím, že odejde ze sálu, tudíž nechce hlasovat pro rozpuštění Sněmovny, tak ještě předtím, než jsme se takto ujednotili, já jsem ten svůj názor měla jasný ihned. A řeknu vám své důvody.
Nejdříve chci říci, že jsem si plně vědoma toho, že krizová situace v této Sněmovně je způsobena také mou politickou stranou. Jsem si vědoma důvodů, které vedly k pádu této vlády. A upřímně řečeno, ani v nejdivočejším snu jsem si nedovedla představit, co bude hlavním důvodem pádu této vlády. Ale to je dneska pryč, to je pasé. Máme zde možná poslední možnost zde předstoupit a říci svůj postoj.
To, co nyní řeknu, asi do toho projevu nepatří, ale já to říci musím, protože když někdo projeví jiný názor, než je hlas pro rozpuštění Sněmovny, pak je zpravidla oznámkován jako ten kapr, který si nechce vypustit rybník, nebo ten, který je zatížen množstvím finančních závazků z nesplacených úvěrů, hypoték atd. Já nemám žádné finanční závazky. Já mám jen mravní závazky vůči svým předkům, prapředkům, kteří i vychovávali v určitých hodnotách mne a mé čtyři sourozence, k mé rodině, k mým voličům a potažmo k této zemi. A přestože dnes většinový názor této společnosti je rozpustit Sněmovnu, a já to samozřejmě vnímám, ale pak jsou zde ještě názory jiné - nerozpouštět Sněmovnu. ***