(19.30 hodin)
(pokračuje Bém)
A nezlobte se, ale padající premiér v tu chvíli se na ně kouká se slovy: konejte svoji povinnost.
Že si do toho občas vstoupí s nespokojeným hlasem i moje střevní peristaltika hlasitým komentářem, to chlapci samozřejmě všechno slyší. To mi taky nevadí. Že ovšem bdělí a investigativní strážci pořádku komentují při nočních hrátkách bujné poprsí mé ženy, koneckonců je z Dejvic, a že vstupují do intimity partnerského života mých synů, tak to už mně vadí hodně. A za ještě víc perverzní a nebezpečnější fakt považuji skutečnost, že tyto operativní úkony nikdo ve skutečnosti nehlídá, nekontroluje, nesuperviduje, že zvůle našich policejních orgánů a neuvěřitelná benevolence laxnosti, pokrytectví státních zástupců a soudů takové zlo umožní. Asi bych byl schopen pochopit toto chování u hrozby teroristických útoků. Asi bych byl schopen pochopit takovéto jednání u hrozby násilných trestných činů, které ohrožují lidské životy. Pochopil bych to i u organizovaných zločineckých skupin, které obchodují se zbraněmi nebo s drogami, či dokonce s lidmi. Ale to je asi tak všechno.
Petr Nečas nazval v jednom ze svých posledních rozhovorů konání policie a prokuratury jakobínskou inkviziční protikorupční mafií, kdy je dovoleno vše. Já jsem smutný z toho, že si to pan premiér neuvědomil dříve, a také je škoda, že tomu jako nejvyšší představitel exekutivy této země nestačil zabránit. Vůbec největší škoda je, že jsme vlastně my všichni společně tady toto inkviziční jakobínské tažení nějakým způsobem podporovali. Obávám se, že tím se stalo to, že celý boj proti organizovanému zločinu a proti tomu skutečnému zlu v této zemi dostal úplně neuvěřitelný tvar a že mohla zde vyrůst obskurní, nezlobte se na mě, pro mě to takto je, populistické uskupení, které zhodnoceno odstupem let nic dobrého na žádné úrovni správy České republiky neudělalo a už neudělá. A obávám se, že toto by mělo být hlavním měřítkem posuzování kvality práce politiků, nikoliv jenom to, co říkají, jak se u toho tváří, případně co o tom říkají a jak se u toho tváří média. Prostě důležité je, co tady je a co zůstává.
Za další perverzní a dramatický rozměr ohrožující svobodu a demokracii v této zemi, považuji roli některých sdělovacích prostředků, o kterých pan prezident říká, že mají vždycky pravdu. Jejich vztah či procesní provázanost při genezi a řízení jednotlivých tzv. kauz. Nehovořím o tom, že Mladá fronta dnes a celé vydavatelství MAFRA dlouhodobě sprostě a bez důkazů lže. Že za své lži nenese žádnou odpovědnost, že neexistuje sebemenší korektiv či kontrola této práce. Ne, o tom vůbec nehovořím. Ani o tom, že to dělá celá řada dalších médií. Že si bez důkazů, pouze s použitím zpravodajských manter, podle dobře informovaného zdroje, podle zdroje, který nechtěl být jmenován, nebo s použití syntaktické vaty slůvek údajný či možná, že si vymýšlí virtuální realitu, která, jak říká Don Miguel Ruiz ničí lidské životy. Že jejich absolutní moc je v zásadě nedotknutelná a soudem už neopravitelná. Nehovořím ani o tom, že se takto vytváří naprosto zničující, devastující, depresivní atmosféra v celé této zemi, která se nutně musí promítat do všech oblastí společenského života, nejenom do oblasti politické, ale dámy a pánové, já jsem přesvědčen, že i do oblasti ekonomické. Hovořím naopak o banálních detailech běžné policejní a mediální práce. Policista, vyšetřovatel, státní zástupce poskytuje sdělovacím prostředkům většinou protizákonně procesní informace části obsahu vyšetřování, média pak vytvářejí "pravdu", podle které je celý případ posuzován. Naštěstí ještě občas existují statečné a nezávislé soudy, byť tato goebbelsovská mediální masáž nemůže alespoň trochu podvědomě nezasáhnout do myšlení sebenezávislejšího strážce spravedlnosti. Nemůže. Prostě nemůže.
Za možná vůbec největší nebezpečí pro tuto zemi považuji skutečnost, a tím končím své vystoupení, že významná česká média jsou dneska vlastněna jedinci či podnikatelskými entitami, které jsou u zrodu politických stran, či dokonce kteří sami do politiky vstupují. A ptám se, kde je elementární garance přinejmenším té verbální jistoty na úrovni slova, ne na úrovni skutku, že existuje něco, taková fiktivní realita, jako je tzv. objektivní ověřená skutečnost.
Dovolím si tvrdit s vědomím již vyřčeného, že to znamená konec tradičních politických stran, konec tradičních politických stran, a že i toto je obsahem střetu,resp. následného hlasování, které tady za pár minut proběhne. Totiž aby ODS mohla přežít, musela by se taková média koupit. Pokud sociální demokraté chtějí přežít, musí udělat to samé. Pokud tak neučiní, stanou se v následujících letech objektem postupné demontáže jakobínskou inkviziční protikorupční policejní, justiční a mediální mafií.
Děkuji za pozornost a omlouvám se za délku svého vystoupení.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byl pan poslanec Pavel Bém. Prosím nyní o slovo pana poslance Petra Skokana a dále je přihlášen do rozpravy pan poslanec Michal Hašek. Pan poslanec Petr Skokan má slovo.
Poslanec Petr Skokan: Děkuji, vážená paní předsedající, za slovo. Ovšem než začnu projev, se kterým jsem tady chtěl vystoupit v hlasování o důvěře vládě, já vás, paní předsedající, musím důrazně požádat, aby opravdu byl dodržován, alespoň na této schůzi, jednací řád. Já jsem na to upozorňoval už na začátku, že co se týká svolání schůze této Sněmovny a dalších ustanovení, která jsou patřičná při hlasování o důvěře, že to není v pořádku. Já tady s tím nechci zdržovat, ale pokud, paní předsedající, nebudete schopna zajistit, aby do tohoto sálu nevstupovaly osoby, které tady nemají co dělat, tak já vás upozorňuji, že hlasování budou zpochybněna. A jestli si z jednacího řádu chcete dělat trhací kalendář, tak já proti tomu důrazně protestuji a žádám vás, abyste slíbila, že nebudou v tomto sále osoby, které tady nemají být přítomny, a že to vy zajistíte.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pane poslanče, musím vám říci, že mi není známá žádná skutečnost a samozřejmě nikdo mě nepožádal o vstup do sněmovny. Já jsem žádné své svolení ke vstupu nedala, Sněmovna o ničem nehlasovala, čili platí režim, že do sněmovny mají přístup pouze vyjmenované osoby, které všichni známe.
Poslanec Petr Skokan: Já věřím tomu, že vás nikdo nepožádal a že vy jste to nikomu neumožnila, že to jde mimo vás, ale přece jenom jsou to členové ODS, kteří navštěvují toto jednání, aniž by tady v tom sále měli co dělat. A myslím si, že i vy poznáte, kteří tady mohou být a kteří tady být nemají. ***