(19.10 hodin)
(pokračuje Novotný st.)
To je přesně to, co dělá hazard. A dále, že chce snížit negativní vlivy hazardu, přímo to má uvedeno vláda v programovém prohlášení.
Nečasova vláda věděla o nezákonnostech, které se léta tolerovaly v našem systému, kdy Ministerstvo financí, odbor 34, mělo dozor nad hazardními hrami a reagovalo na poslední nález Ústavního soudu opatřením, které pod číslem 156 vláda přijala s tím, že sníží limity, které byly nezákonně stanoveny řádově vyšší. Mluvím o limitech vsazená částka, výhra, prohra, hodinová a tyhle věci byly daleko nad úroveň, která byla před tím zákonem a je dosud zákonem stanovená v kasínech. Tento stav vláda neřešila - nebo se ho pokusila řešit, vtom zasáhl hazard, vláda ze sebe udělala šašky, protože toto usnesení, které přijala, potom označila za zmatečné.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pardon, pane poslanče. Ještě jednou a nerada s omluvou vás přerušuji.
Dámy a pánové, projednáváme zásadní bod programu této schůze. Bavíme se, pravda, již řadu hodin, na téma vyslovit, nebo nevyslovit důvěru vládě Jiřího Rusnoka. Každému z vás, kdo jste se přihlásili, byl poskytnut čas k vašemu vystoupení a nebyli jste rušeni. Prosím, nerušte ani ty další.
Poslanec Josef Novotný st.: Děkuji. Já to již zkrátím.
Ombudsman neuspěl ani v uvedení Sněmovny, kdy podal stížnost proti tomuto postupu vlády, a Sněmovna arogantně nepřijala jeho stížnost nebo nedala ani na program jednání.
Co nabízím? Nabízím vládě pomoc v tom, že jsme sepsali tady návrh řešení, které by měla vláda neprodleně přijmout. Je potřeba v podstatě vyměnit pár úředníků, kteří blokují zejména po té právní stránce usnesení Ústavního soudu. Musí to udělat i vláda v demisi, v podstatě ihned. Je to v zájmu naší země a lidí. Já bych byl rád, kdyby se tím snížilo společenské napětí, které je spojené s hazardem.
Já si trošičku rejpnu. To zlo začalo za Zemanovy vlády. V roce 1998-1999 se spustily mimo zákon videoloterijní terminály proti vůli premiéra na zkoušku na půl roku, že se to potom vyhodnotí. Výsledek byl, že za rok nebo za půl roku bylo těch společností šest a teď jich jsou stovky. Takže určitá odpovědnost Zemanovců nebo s prezidentem Zemanem spojované vlády tady je jaksi i z historického pohledu.
Já vám v této chvíli děkuji za pozornost a předal bych premiéru Rusnokovi řešení, které je vypracováno a vychází z nálezů Ústavního soudu. Nečasova vláda, když měla slabou chvilku, tak dokonce toto usnesení již přijala.
Děkuji za pozornost. (Předává premiéru Rusnokovi psaný text.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Pavel Bém. Prosím tedy vás, pane kolego, o slovo. A avizuji, že poté dalším přihlášeným je pan poslanec Petr Skokan. Slovo má pan poslanec Pavel Bém. Prosím.
Poslanec Pavel Bém: Krásný podvečer, dámy a pánové. S nedávným vstupem do druhé poloviny svého života jsem se rozhodl, možná k hrůze některých z vás, že budu říkat to, co si myslím. A že když pro to budou i objektivní prokazatelná fakta, tak že své myšlenky budu vydávat za pravdu.
Dovolte, abych - těch citátů už tady pár zaznělo, tak přece jenom zacituji z jedné ze svých oblíbených knih, která se jmenuje Čtyři dohody od Dona Miguela Ruize, která hovoří o slovech a říká, že i jediné slovo může být tak mocné, že změní nebo zničí životy milionů lidí. Také říká, že každý člověk je kouzelníkem. Svým slovem můžeme buď někoho zaklít, anebo ho z nějakého zakletí osvobodit. Svými názory kolem sebe neustále šíříme kouzla. Příklad: Spatřím přítele a řeknu mu, co mě právě napadlo. Řeknu: "Vypadáš nějak špatně, nemáš rakovinu?" Jestliže se s tím ztotožní, do roka ji dostane. Taková je síla slova. To říká Don Miguel Ruiz.
Jsem přesvědčen, vážené poslankyně a vážení poslanci, že dnes vlastně vůbec nejde o nějakou důvěru vládě, že dnes nejde o to, jestli vláda Jiřího Rusnoka bude vládnout, nebo respektive jestli dostane naši důvěru, protože už jsme slyšeli z úst pana prezidenta, že ona bude vládnout tak jako tak bez ohledu na to, jak dopadne naše hlasování. Dokonce je možné, že bude vládnout relativně dlouho.
Ono dokonce dnes nejde ani o to, jestli tato vláda bude dobrá, nebo špatná. Když se podívám na její estetický dojem z hlediska jakýchsi objektivních parametrů, to znamená odbornost, vzdělání, manažerské kvality jednotlivých představitelů vlády, tak jak je za sebou vidím, tak si dokonce dovedu představit, že to možná bude vláda překvapivě dobrá a že možná bude lepší než mnohé z těch polistopadových vlád, které tady vládly před ní.
Dokonce dneska ani nejde o programové prohlášení vlády. To je totiž vlastně jenom rétorickým cvičením postaveným na základním algoritmu uspokojit levici a uspokojit pravici. A budeme-li rozumní a objektivní, tak jak to třeba udělal Michal Doktor, a rozpitváme to programové prohlášení, tak vlastně zjistíme, že ono taky je docela dobré, ale že ten problém je někde úplně jinde. Že je prostě v tom, že za dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm měsíců se z něj vlastně nedá pořádně nic splnit.
Dokonce jsem přesvědčen, že toto dnešní hlasování ani není i o obraně liberální parlamentní demokracie proti prezidentské autokracii. Z mnoha důvodů. Jednak si nejsem jist, kolik nám té liberální parlamentní demokracie vlastně tady zůstalo - naší zásluhou. A potom, když se vlastně podívám, jak k této situaci, k tomuto politickému, řekněme, střetu vlastně vůbec došlo, tak mezi těmi vášnivými kritiky té prezidentské autokracie dnes já vidím vášnivé obhájce sotva před několika měsíci přímé volby prezidenta této země. A upřímně řečeno, stejně tak jako problém, jestli existují poslední zbytky liberální parlamentní demokracie, anebo už spíš té prezidentské, nastupuje síla prezidentské autokracie, tak já tady vidím stejné zlo v tom, že řada z těch, kteří obhajovali přímou volbu a hlasovali pro ni, tak dneska říkají: "Musíme změnit Ústavu. Musíme omezit pravomoci pana prezidenta." A říkám si, my s tou Ústavou zacházíme, jako by to byl cár papíru. A upřímně řečeno, v tom já také mimo jiné vidím ohrožení naší liberální parlamentní demokracie, je-li vůbec nějaká.
Já dnešní hlasování ani nevidím jako střet mezi levicí a pravicí. Bylo tady naznačeno, že je to možná kus střetu uvnitř levice, ale stejně tak by se dalo říct, že je to kus střetu uvnitř pravice. Takže ani tady nesouhlasím s mnoha svými předřečníky.
Dokonce toto hlasování ani není o předčasných volbách. Víte, ona totiž otázka, komu vlastně vyhovují předčasné volby, což je základní funkční algoritmus v rozhodování politické strany, vůbec nemá jednoduchou odpověď. Není náhodou asi nejspíše, že dnes s diskusí a hlasováním o důvěře vládě Jiřího Rusnoka byl zahájen monstrproces, tzv. politický proces roku a možná politický proces desetiletí, anebo dokonce politický proces polistopadové éry Československa a České republiky. Nebo je snad někdo v této Poslanecké sněmovně, kdo si myslí, že to je náhoda?
Víte, dovedeme si představit, co se stane do předčasných voleb, které třeba budou v září nebo v říjnu anebo v listopadu? Budeme-li uvažovat, že budou, co se stane v kontextu tohoto politického monstrprocesu na levé části politického spektra? No jo, ale kdyby takhle uvažovala pravicová strana a kdybych si dovolil citovat z dnešního projevu Miloše Zemana, prezidenta republiky, a já tak neučiním, protože nechci tady společně s Donem Miguelem Ruizem vytvářet ta oblaka hrůzy a strachu, tak bych si mohl zrovna tak představit, že tady budou nějaké jiné procesy a možná jiné monstrprocesy. ***