(12.30 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Je to v pořádku, já jsem zapnul ty dvě minuty, takže to běželo řádně.
Teď mám dalšího - pana poslance Laudáta také s faktickou. Není? Je? Není, to byl omyl. Takže, prosím, pan poslanec Stanjura, dvě minuty. A zapínám.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji. Pane místopředsedo, vašim prostřednictvím vám vzkazuji: Fakt se neposloucháme. Já jsem řekl, že to bylo v pořádku. Jaromír Tejc mluvil o tom, že to byla politická korupce a že on to má jasné, imunita neimunita. Já jsem o těch příkladech, kdy jsme nominovali, naše vláda, zástupce sociální demokracie, v tom projevu jasně řekl, že to bylo v pořádku a že na tom nevidím já nic kriminálního. Tak mi nevysvětlujte, že to není korupce, jak já jsem tvrdil. Říkal jsem přesný opak. Tak se prosím poslouchejte.
Petr Nečas tady řekl výrok, že tady o vládě nebude rozhodovat parta policejních plukovníků. To nebyl nejsilnější výrok Petra Nečase. To byl výrok Petra Nečase, ve kterém se nejvíce mýlil. (Potlesk z řad ODS.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Snad jsem tedy vyvolal všechny faktické a můžeme se vrátit do rozpravy. Teď se omlouvám panu poslanci Jiřímu Paroubkovi, protože on měl skutečně právo, jeho přihláška tady byla dřív. Já bych jenom apeloval, aby se tady nedávaly ty přihlášky potom, co jsou na tabuli, protože pak jsem se dopustil nespravedlnosti. Omlouvám se, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane místopředsedo, akceptuji vaši omluvu, určitě to nebylo schválně.
Vážený pane místopředsedo, vládo, dámy a pánové. Důvodem pádu vlády Petra Nečase nebyla ztráta důvěry Poslanecké sněmovny vyjádřená hlasováním o nedůvěře, jako tomu bylo v případě pádu Topolánkovy vlády. Příčinou byl skandál naprosto monumentálních rozměrů, který strhl do politické propasti premiéra Nečase a s ním i celou vládu. Na tomto mém pohledu nemění vůbec nic ani včerejší poněkud kuriózní a nešťastné vyjádření Nejvyššího soudu.
Pravicové strany tvořící po tři roky vládní koalici - ODS, TOP 09 a Věci veřejné a později derivát Věcí veřejných pod názvem LIDEM - tvrdí, že i dnes disponují parlamentní většinou potřebnou k sestavení své vlastní vlády. První signál toho uvidíme možná při dnešním hlasování, spíše však při hlasování o důvěře Rusnokově, či přesněji prezidentské vládě počátkem srpna. Ale upřímně řečeno, pokud zmíněným stranám bývalé vládní koalice zbývá pohromadě alespoň několik málo mozkových buněk, budou se snažit termín sněmovních voleb co nejvíce oddálit. Neříkám, že se mi to líbí, ale taková je bohužel politika. Zejména ODS je po zdrcujícím úderu, který inkasovala, jako omráčený boxer potácející se v ringu, který čeká na závěrečný soupeřův úder, aby si lehl do ringu a sladce usnul jako Šípková Růženka.
Má pravice v tuto chvíli většinu ve Sněmovně? Upřímně - my to spolehlivě nevíme. Hlasování o nedůvěře Nečasově vládě, respektive vládě pravicí navržené premiérky Němcové, se, jak všichni víme, nekonalo. Pan prezident Zeman nás, poněkud v rozporu se zásadami parlamentní demokracie a dosavadními ústavními zvyklostmi, zejména z doby prezidenství Václava Havla, zatím zbavil takového rozhodování a jmenoval vládu svých politických a osobních, ale bohužel musím také s bolestí říci nikým nevolených přátel, jejichž jádro tvoří budoucí lídři příštích sněmovních kandidátek SPOZ. Angažmá ve vládě má tedy být jakési promo zdarma, vlastně za veřejné peníze pro tuto stranu. To není hezké, to není korektní.
Pan prezident přitom vychází při svém politickém postupu v zásadě ze tří premis. Za prvé - pravice je prohnilá, zcela zkompromitovaná svým působením ve vládě. V tom nezbývá než s Milošem Zemanem zcela souhlasit. A neopírá se o spolehlivou sněmovní většinu. To jsme si, jak všichni víme, zatím empiricky nevyzkoušeli. A tak bohužel, pokud takovou parlamentní většinu pravice má, dříve nebo později vládu sestaví i přes současné velmi pozitivní úsilí pana prezidenta.
Za druhé - pan prezident chce splnit svůj slib podle vlastních slov z předvolební kampaně. Musím upřesnit, že z kampaně před prezidentskými volbami, protože před volbami do Sněmovny před 3,5 lety jako tehdejší lídr SPOZ připouštěl povolební spolupráci se stranami jak nalevo, tak i napravo politického spektra, tedy abych to řekl zcela jasně, s pravostředovými stranami.
Za třetí - pan prezident dále vychází z toho, že jeho prezidentský mandát přímou volbou jaksi zmohutněl. I když se Ústava nezměnila a on na ni po volbě prezidentem přísahal.
Kam vlastně politicky směřuje, nám Miloš Zeman již v mnohém naznačil. Říká, že se nebude napříště ve svém úřadu špinit amnestiemi, omilostňováním a podobnými legráckami. Nechce již v budoucnu jmenovat ani univerzitní profesory. Možná časem přijde na to, že i pány generály bude napříště jmenovat vrátný na Ministerstvu obrany. Pak už ovšem těch pravomocích ústavního prezidenta mnoho nezbývá. A Miloš Zeman určitě za plat 180 tis. korun nechce jen krmit v Lánské oboře z krmelce tamní jeleny. Pan prezident, jinak řečeno, chce politický a ústavní systém státu změnit z prezidentského (?) na poloprezidentský, anebo dokonce na prezidentský. Podobně, jako se to v letech 1958-1959, v čase hluboké národní krize za vrcholící alžírské války, podařilo ve Francii generálu Charlesi de Gaullovi. A na nás a zejména na příští Sněmovně - nemyslím si, na rozdíl od pana poslance Kalouska, že to může stihnout a že na to má erudici tato Sněmovna - bude, jak se k tomu postavíme. Zda chceme takovou změnu Ústavy, či nikoli. Výklady o tom, že jsme takový vývoj mohli očekávat, dojde-li k přímé volbě, nepovažuji za korektní ani za správný. Na Slovensku a v Rakousku jsou prezidenti voleni přímou volbou již nějakou dobu a jejich ústavní pozice je slabší nežli pozice prezidenta českého, dosud voleného, až do té předposlední volby, Parlamentem.
Nechci příliš jitřit city pana poslance Nečase, který prostě byl velmi špatným premiérem, a země si oddechla, když skončil. To, jak skončil, jej dnes vede k úvahám o politizaci vyšetřování v této kauze. Upřímně, nemám rád, a také jsem to řekl, od většiny kolegů z levice již druhý den té kauzy, která se vyvinula v červnu, nemám rád teatrální zatýkání a policejní šťáry na Úřadu vlády. A nezalykám se při nich škodolibostí a nejsem v euforii. To všechno vskutku nemá obdoby v evropských demokraciích. Já si neumím představit, aby třeba po kauze Elf Aquitaine vtrhla německá policie do Bundeskanzelamtu, německého kancléřství jinak řečeno, nebo aby francouzská policie vtrhla do Elysejského paláce. To si skutečně neumím představit. To vskutku nemá obdoby v evropských demokraciích a obrazu země ve světe to vůbec neprospívá. Je to, jako jít s kanonem na vrabce, a kmotři, o které údajně mělo jít policejní razií především, jak se zdá, mohou být zcela klidní. A také jsou klidní. A to mě znepokojuje!
Nevzpomínám si, pane expremiére Nečasi ani bývalá budoucí paní premiérko Němcová, že byste kdy v nedávné minulosti vystupovali proti prokazatelně politicky motivovaným hromadným zatýkáním vašich politických oponentů. To slovo oponentů podtrhuji. Dokonce jste si vzali hlavního inspirátora těchto nezákonných akcí z nedávné minulosti do vlády jako ministra vnitra. Připomenu kauzy Biolíh, Budišov, kdy byli zatýkání Útvarem OOZ pod vedením plukovníka Kubiceho nevinní lidé. A to není jen mé tvrzení. To byste mohli přehlédnout. To také bylo soudy po čase skutečně potvrzeno.***