(12.40 hodin)
(pokračuje Paroubek)
A co Věra Jourová, jejíž nezákonná vazba byla oceněna náhradou 3 mil. korun? Kdyby aspoň pan plukovník, emeritní ministr vnitra, po padesáti korunkách státu tuhle tu částku platil. Co tzv. Kubiceho zpráva? Co se z tohoto souhrnu drbů a lží za sedm let vlastně prokázalo? Nic. Vůbec nic! A vy mluvíte o omluvách, vy mluvíte o milosrdenství. Já jsem pro. Myslím, že řada těch lidských osudů je zničena, ale tady byla celá řada lidských osudů zničena. Tehdy jste neuronili ani slzu a ani dnes toho nejste schopni. Před sněmovními volbami v roce 2006 se to hodilo. Zabralo to. Dámy a pánové z české pravice, zaseli jste vítr a sklidili jste bouři. Tak to je.
Před 13 měsíci jsem se zeptal z tohoto místa paní předsedkyně Sněmovny, co ji tak rychle přesvědčilo o vlastně okamžitém vydání poslance Ratha světské spravedlnosti. Podle časového snímku dne paní předsedkyně na své rozhodnutí totiž nepotřebovala ani celou minutu a obešla se bez Sněmovny. Dnes sama mluví v jiné souvislosti, v souvislosti s prezidentem republiky, o pohrdání Sněmovnou. Přitom to tehdy byl ohromný precedens. Bez imunitního výboru, bez Sněmovny rozhodla paní předsedkyně o vydání poslance. David Rath jako za časů lettre de cachet v době francouzských absolutistických monarchů držen ve vazbě přes 13 měsíců. Jemu a jeho rodině byl obstaven majetek, který prokazatelně nabyli dlouho před jeho zatčením. A je mu tedy záměrně ztěžována, vlastně znemožňována účinná obhajoba. Sněmovna po třech měsících od prvého vydání poslance Ratha v červnu 2012 změnila petit jeho obvinění. Prostě se ukázalo, že první obvinění bylo, slušně řečeno, liché. Byly v něm, slušně řečeno, díry jako v ementálu. A málokomu to přišlo divné, zarážející. Soudce ani dnes neumožnil - myslím, že zcela protiústavně - hlasování Davida Ratha o rozpuštění Sněmovny.
Jen tak mimochodem, v těchto dnech David Rath každý týden jezdí s eskortou k soudu, aby se seznamoval se svým spisem, takže by to technicky ani organizačně nebyl žádný velký problém, aby byl přivezen do Sněmovny. Nepochybuji, dámy a pánové, o tom, jak rozhodne o jeho stížnosti Ústavní soud. Ó doby, ó mravy! chce se říci s klasikem.
Ta krize tří mocí v této zemi - výkonné, zákonodárné a soudní - je opravdu značná. Jestliže tedy nejsou pro rozpuštění Sněmovny příliš přesvědčivé důvody ústavněprávní, v politické oblasti je jich celá řada. Zkusím je krátce shrnout.
Za prvé. Kdysi výrazná pravicová většina ve Sněmovně vznikla obrovskou předvolební mediální manipulací opírající se o údajnou hrozbu propadu země do řeckých poměrů v případě vytvoření levicové vlády a o hrozbu dinosaurů řádících v české politice a spojených s komunisty. Kteří samozřejmě by chtěli, aspoň podle iniciátorů těchto kampaní, vést republiku do starých poměrů. Dinosaury se kupodivu nestali po důkladné mediální masáži pánové Nečas, Schwarzenberg a Kalousek, tedy politici s výsluhou téměř 20 let v české politice, ale politici levice. Lidé, dámy a pánové, v té příští volební kampani budou muset na základě této své zkušenosti spoléhat více na svůj úsudek a nenechat sebou manipulovat proti svému vlastnímu zájmu, tak jako jsou toho schopni bez problémů občané Německa, Rakouska a Slovenska.
Za druhé. Vláda pravice skončila před pár týdny s historicky nejnižší důvěrou veřejnosti ze všech dosavadních českých vlád. Ani Nečasova vláda bez Nečase není schopna dosáhnout obratu.
Za třetí. Vláda za tři roky své existence nedokázala řešit největší hospodářské problémy českého státu. Ona je ještě svým působením dále prohlubovala. Za sedm let vlády pravice dokázali zvýšit veřejný dluh nominálně o 750 mld. Dalších 150 mld. rozpočtových rezerv vytvořených v letech 2004 až 2006 a zanechaných ve státní kase poslední levostředovou vládou dokázali pravostředoví ministři financí bezezbytku probendit v letech 2007 až 2009. Účetnímu vylepšování výše deficitu státního rozpočtu. A připočteme-li k tomu ještě letošní deficit nejméně 100 mld., jsme na jednom bilionu korun navýšeného veřejného dluhu za sedm let pravicových vlád. K tomu se pravicové vlády dopracovaly i se snaživou pomocí liberálních ekonomů NERVu, jehož významným údem byl po tři roky také dnešní pan premiér.
Za čtvrté. Vládní politikou rozpočtových škrtů prosazenou pravicovou většinou Sněmovny se podařilo postupně změnit hospodářský růst v pokles. Dokonce dva roky po sobě. Plus hrubý domácí produkt od roku 2008 - 2008! - v absolutním vyjádření vytrvale klesá. Přes narůstající veřejný dluh. Letos lze očekávat pokles hrubého domácího produktu přes ty různé příznivé odhady bývalé vlády až o tři procenta. Složená daňová kvóta bude letos vyšší, nežli byla v roce 2006. To je prostě jednoznačný debakl vládní hospodářské politiky Topolánkovy a po ní Nečasovy vlády. A faktická nezaměstnanost kolem milionu osob, abych nezapomněl. Přitom se vláda holedbala, že je jedna z nejnižších v Evropské unii. Dosahuje toho ovšem v zásadě statistickými triky. 550 tis. řekněme statisticky vykázaných nezaměstnaných, dalších 200 až 250 tis. nezaměstnaných mimo evidenci úřadů práce a 250 tis. důchodců, kteří by chtěli pracovat a nemohou. To je ten milion.
Za páté. Český průmysl se propracovává na dno. Stavebnictví již na své třetí či čtvrté dno. A dna není vidět. A vláda s pomocí svého mozkového trustu pod názvem NERV nedělala nic, aby obnovila růst ekonomiky. Tedy kromě slohových cvičení. Ta jí šla vcelku dobře. Problémy má dnes dokonce i český export! Je otázka, kdy si toho všimnou také finanční trhy a kdy se podstatně zdraží dluhová služba státu. Nejspíš už v příštím roce. Klesá životní úroveň širokých vrstev lidí, klesá veřejná spotřeba.
Za šesté. Reformy mičurinsko-stachanovského typu zasáhly nešťastně prakticky všechny oblasti života země. Zdravotnictví, sociální oblast. Vládní pravicová většina nemocné, staré a nemohoucí pasovala do pozice parazitů a darmožroutů. To je nehumánní a nesolidární přístup, zcela nezvyklý a nepřijatelný v sociálně-tržních ekonomikách západoevropského typu.
Za sedmé. Občanský zákoník, který je návratem do archaických časů habsburské monarchie, učiní dezorientovaného běžného občana zcela závislým na profesionálních advokátech. I to občanovi zdraží život.
Za osmé. Ideologizovaná zahraniční politika českého státu nám vytvořila za pravicových vlád pozici zlobivého dítěte v Evropské unii. Pomohla vyklidit hospodářské pozice českých průmyslníků v zemích BRICS nebo nezískat pozice nové a získala opovržení rozvojového světa.
Za deváté. Vládnutí Nečasovy vlády bylo charakteristické trvalými hádanicemi, nekončícími žabomyšími spory, skandály, korupcí, rozkladem státní správy. Prostě skončilo v marasmu. Prý vláda rozpočtové odpovědnosti, práva a boje proti korupci. Všechna tato přízviska se stala po třech letech existence Nečasovy vlády jedním velkým oxymoronem. Protimluvem.
Ve výčtu problémů pravicové vlády bych mohl ještě pokračovat. ***