(11.10 hodin)
(pokračuje Filip)
Ještě jednu poznámku si dovolím, a odbočím, a to na účet pana kolegy Kalouska. Prosím všechny kolegy, tím méně i jeho, jeho prostřednictvím paní předsedající, aby nevzpomínal Tomáše Garrigua Masaryka a přirovnával to, že oni za to budou bojovat. Kdyby za to bojoval, tak nemůže nařknout prezidenta Miloše Zemana, že snad zneužívá svou pravomoc, protože Tomáš Garrigue Masaryk jako prezident republiky, ač byl nepřímo volen, volil ho vždycky parlament, také to není žádná česká ústavní tradice, měl právo sestavit úřednickou vládu. A také ji sestavoval velmi často. A nikdo mu to nevyčítá, protože takový je český ústavní systém.
O to víc mi připadá jako vměšování do vnitřních záležitostí České republiky, že si fňukání exministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga v zahraničních novinách a u jeho stranických kolegů v Evropském parlamentu vyslechneme jako stanovisko vedoucích funkcionářů Evropského parlamentu. To já si také mohu stěžovat u svých stranických kolegů v Evropském parlamentu a vydávat to za nějaké stanovisko. Ještě, že Evropská komise to fňukání nevyslyšela.
Ale vraťme se k parlamentní demokracii. Co ji ohrožuje? Nikoliv legitimní rozhodnutí prezidenta republiky, ale to, že nejsme schopni se sejít jako předsedové politických stran a předsedové poslaneckých klubů a říci, jak vůbec budeme pokračovat. Vždyť jste tu legitimitu od roku 2010 ponižovali každým svým krokem. Poměrné zastoupení vám v roce 2010 bylo něco nadbytečného. Nedodrželi jste ho, protože se vám to hodilo!
Pokud jde o kontrolní mechanismy, které tady byly vzpomínány, vzpomeňte si na rok 2010! Personální sloučení kontrolního a petičního výboru samozřejmě zablokovalo práci obou výborů, protože těch 15 poslanců má tolik práce, že jste prostě nechtěli, aby Poslanecká sněmovna svoji kontrolní funkci plnila. A zdůvodnili jste to mediálně velmi šikovně, že šetříte parlamentní funkce. Tak jste šetřili, až jste ani nevyslyšeli názor KSČM, že je třeba zřídit ústavní komisi Poslanecké sněmovny. Protože se blížilo 20. výročí Ústavy! To jsme tady říkali. Myslím, že jsem to dokonce říkal já osobně. Ale to samozřejmě zase kvůli úspoře parlamentních funkcí, i když tomu vždycky, té ústavní komisi, předsedal místopředseda Poslanecké sněmovny a nešlo o žádné zvyšování finančních nákladů, tak jste nevyslyšeli. A najednou tady máme iniciativu, že je potřeba změnit Ústavu České republiky, protože jste na něco přišli. Není vám trapně? Vážení kolegové z bývalé koalice - není vám opravdu trapně za vaše vlastní rozhodnutí z roku 2010, 2011 a z minulých dnů?
Vy říkáte, že někdo narušuje parlamentní demokracii. Vaším vlastním chováním jste snížili úlohu Parlamentu České republiky a dáváte šanci právě tím, že se nerozpustíme, prezidentu republiky, aby posiloval svou pravomoc. A já budu vždycky bojovat za to, že je potřeba zachovat parlamentní systém v České republice, a vždycky budu odmítat to, aby přešel v poloprezidentský nebo prezidentský systém, i když máme přímou volbu prezidenta.
Když už jsem se zmínil o sousedním Rakousku, připomenu, že rakouský prezident je také přímo volen a má ještě méně pravomocí než ten český. A v Rakousku to opravdu nevadí a nikdo si nestěžuje, že by měl málo nebo hodně pravomocí.
A co mi vadí nejvíc? Ty hry, které tady hrajete. Vyprázdněnost politiky, neschopnost najít program, který by vyvedl Českou republiku z krize. Mnoho slov a činy, které odporují těm slovům. Financování úplně jiných programů než těch, které jste dali do svého programového prohlášení, když jste říkali, jak posílíte školství, zdravotnictví a podobně. Jediné, co jste udělali, je, že poplatky jsme nezrušili, naopak je tady zvyšujeme. Do školství jde méně peněz, na vědu a výzkum ještě méně. A v tomto ohledu chcete říct, že jste plnili vládní prohlášení? Nedivte se, že lidé nevěří politikům. Protože místo toho, abyste za těmi svými slovy stáli, jste jednu věc říkali a druhou věc dělali. A v tomto ohledu mi ta vyprázdněnost politiky vadí ze všeho nejvíc. A jestli chceme obnovit důvěru v Poslaneckou sněmovnu, v Parlament a v parlamentní republiku, tak připusťte nové volby.
Nebudu opakovat slova o tom, jestli se někdo bojí, nebo nebojí. A když už tedy říkáte, že nemáte strach, jak tady bylo řečeno, tak hlasujme po jménech o tom, jestli jste, nebo nejste pro rozpuštění Poslanecké sněmovny. Dávám to jako procedurální návrh na závěr svého vystoupení. Aby každý občan České republiky nejen viděl na elektronickém výpisu z hlasování, jak jste se rozhodli, ale aby to každý slyšel na vlastní uši. Aby si mohl porovnat, co jste říkali před týdnem, před 14 dny, před rokem! Protože já jsem svědek, že ještě v neděli v pořadu Václava Moravce Karel Schwarzenberg říkal, že je pro rychlé rozpuštění Poslanecké sněmovny. Přišlo úterý - a už to neplatilo! Co si o tom lidé mají myslet? Jste vůbec schopni držet své slovo? Anebo jsou to jenom prázdné fráze? Jsem přesvědčen, že hlasování po jménech má smysl. Je to stejně důležitý akt jako hlasování o důvěře vládě.
Žádám tedy Poslaneckou sněmovnu, aby před hlasováním o tomto mém procedurálním návrhu rozhodla. A věřím, že každý z vás, až to bude muset vyslovit, se přece jen vážně zamyslí nad tím, co tady říkal a co chce udělat. Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pane poslanče, dovolte jenom, abych vás upozornila, abyste svůj návrh dal v podrobné rozpravě, tento procedurální, samozřejmě bude o něm poté Sněmovna rozhodovat.
Nyní prosím o slovo pana poslance Bohuslava Sobotku.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážení kolegové, kolegyně, myslím, že je důležité, abychom tady spolu vedli dialog v Poslanecké sněmovně, abychom se vzájemně poslouchali. Já jsem pečlivě poslouchal vystoupení místopředsedy TOP 09, který zde argumentoval důvody, proč se poslanci strany TOP 09 dnes nechtějí připojit k návrhu sociální demokracie na rozpuštění Poslanecké sněmovny. Uvedl zde z pohledu TOP 09 tři důvody. Já je z pohledu TOP 09 zpochybňovat nechci, ale přesto se domnívám, že by bylo dobře, abych se k nim tady vyjádřil, protože podle mého názoru to není tak jednoduché ve smyslu vystoupení pana poslance Kalouska.
Pan poslanec Kalousek a koneckonců i představitelé pravicových stran argumentují tím, že mají sněmovní většinu. Jak se dá získat sněmovní většina? Jak se získávala sněmovní většina tady v této Poslanecké sněmovně v minulých letech? Já myslím, že každý z nás by si vzpomněl na řadu konkrétních příkladů toho, jak byla interpretována a jak tady byla používána v minulých letech sněmovní většina. Vzpomínám si na to, jak tady byla vytvořena sněmovní většina tím, že poslanci Melčák a Pohanka tady předstoupili zcela bledí na tiskové konferenci, a ačkoliv byli zvoleni za sociálně demokratickou stranu, tak deklarovali svoji podporu vládě tehdy Mirka Topolánka.
My jsme jako sociální demokraté legitimitu této vlády tady zpochybnili. Říkali jsme: Tohle přece není žádná legitimní demokratická většina. Vždyť přece lidé rozhodli ve volbách, dali své hlasy konkrétním politickým stranám, rozhodli o rozdělení mandátu v této Poslanecké sněmovně a určili většinu. Já si bohužel nepamatuji na to, že by tehdy ze strany dnešních pravicových politiků tady někdo vystoupil a řekl: Ano, sociální demokraté, máte pravdu, tohle není legitimní, tahle většina tady není v pořádku. ***