(11.20 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Já jsem přesvědčen o tom, že většina v Poslanecké sněmovně v souladu s nejlepší možnou politickou kulturou by se měla vytvářet na základě dohody parlamentních stran. Parlamentní strana je strana, která kandidovala ve volbách do Poslanecké sněmovny, dostala více než 5 % hlasů voličů, to znamená má mandát od občanů. Dohoda těchto parlamentních stran by měla vytvářet v rámci jednotlivých volebních období většinu v Poslanecké sněmovně. V okamžiku, kdy opustíme tuto půdu a začneme modelovat většiny jinak, například tím, že rozbijeme některou parlamentní stranu na dvě poloviny a bavíme se už jenom s tou jednou polovinou, v okamžiku, kdy začneme vytrhávat jednotlivé poslance z politických stran a začneme z nich tady moderovat většinu, tak to už je většina, která podle mého názoru není legitimní. A když se podíváme na většinu 101, kterou koneckonců demonstrovala i paní předsedkyně Sněmovny Němcová včera v televizi, ukazovala podpisy 101 poslance, tak se ptám, jak ta většina byla formulována. Byla formulována dohodou parlamentních stran, které sem byly zvoleny? Ne. Parlamentní strany jsou tam dvě - ODS a TOP 09. Je jistě v pořádku, že tyto dvě strany se dohodly na tom, že chtějí mít koaliční projekt a také jsme viděli výsledky v minulých třech letech. Ale hlasy ODS a TOP 09 nestačí pro to, aby tady v Poslanecké sněmovně měly většinu. A zbytek té takzvané stojedničky dodávají hlasy bývalých poslanců za Věci veřejné. Říkám bývalých poslanců za Věci veřejné prostě proto, že strana Věci veřejné se rozštěpila právě v otázce další podpory Nečasovy vlády na dvě části. Jedna část strany odešla do opozice a druhá část strany z ní byla vytržena a pokračuje jako součást pravicové stojedničkové většiny tady v Poslanecké sněmovně.
Já myslím, že tato většina legitimní není. Vznikla rozpadem jedné z parlamentních stran během volebního období. Poslanci strany LIDEM, a to strany je potřeba vždycky říkat v uvozovkách, protože strana LIDEM nebyla zvolena do Poslanecké sněmovny, tvoří slabé místo oné stojedničkové koalice, o kterou se opírala Nečasova vláda a o kterou se chce opírat i jakási uvažovaná vláda paní Němcové. To je prostě z hlediska parlamentní legitimity slabé místo. A řeknu vám ještě, z pohledu koho je to slabé místo. Je to slabé místo z pohledu občanů. Ukažte mi jednoho občana, ukažte mi jednoho voliče, který souhlasně pokývá na to, že to je v pořádku, pokud tady někdo vystupuje za politickou stranu, za kterou nebyl zvolen. Zkuste takovému voliči vysvětlit, že to je postup, který je v souladu s principy parlamentní demokracie, a že to je opora stojedničkové většiny. Normálnímu občanovi to prostě nevysvětlíte. Strana LIDEM nekandidovala v minulých volbách do Poslanecké sněmovny, nedostala žádný hlas. Stejně jako nekandidovala strana SPOZ - ona kandidovala, ale nedostala se do Poslanecké sněmovny. Prostě tady není legitimně zastoupena.
Já si myslím, že tohle je velký problém. A pokud se bavíme o tom, jak skládat parlamentní většinu, zažili jsme tady různé parlamentní většiny, některé z nich měly vážný problém s legitimitou. Já myslím, že pro nás by to mělo být do budoucna varování. Zejména pokud chceme vážně a seriózně uhájit v naší zemi parlamentní demokratický systém, pokud si nepřejeme nějak posuny někam jinak. Pokud chceme uhájit parlamentní demokratický systém, pak si do budoucna musíme dávat velký pozor na to, jaké většiny budou vytvářeny, a také na to, aby většiny byly skutečně demokratické, legitimní, vzešlé z voleb. A prostě proto, že vnímáme ten nedostatek legitimity oné stojedničky, o které tady hovořil před malou chvílí pan poslanec Kalousek, tak ho chceme nahradit tím, že budou nové volby, protože nové volby dají legitimitu všem, kteří projdou do Poslanecké sněmovny, dostanou více než 5 % hlasů, budou zvoleni. Doufám, že v příští Sněmovně vznikne většina standardní cestou, to znamená dohodou parlamentních stran na základě výsledku voleb v souladu s tím, jak rozhodli občané a jaké politické programy se rozhodli podpořit.
Pan poslanec Bárta se tady vracel k roku 2010. Já tedy na místě pana poslance Bárty bych se k tomu roku raději nevracel, protože Věci veřejné v roce 2010 kandidovaly s programem, který byl z velké části opsán od sociální demokracie. A potom po volbách se se sociální demokracií ani nebavily a rovnou vytvořily vládu s ODS a TOP 09. A tehdy prezident Václav Klaus nepověřil předsedu vítězné politické strany, ale pověřil předsedu ODS právě proto, že Věci veřejné tehdy daly podporu koalici ODS a TOP 09. To je realita roku 2010. Byla vytvořena většina a sestavením vlády nebyl pověřen předseda nejsilnější politické strany.
Když už tady mluvím o tom, jak se vytváří většiny, tak mě to bude opravdu velmi zajímat i ve vztahu k dalším vládám, které sem přijdou do Sněmovny, do této staré Sněmovny, pokud se dnes nepodaří Sněmovnu rozpustit. Mě stejně tak bude zajímat, jakou většinu zde chce dát dohromady vláda pana Rusnoka v situaci, kdy byla jmenována bez dohody parlamentních stran. A byl bych skutečně velmi nerad, kdyby se tady zase sháněli poslanci po jednom na poslední chvíli, kdy by se tady dávala většina dohromady způsobem, který by nebyl pro občany programově jasný a transparentní. Čili pokud vyčítám nedostatek legitimity stojedničce, která se opírá o stranu LIDEM, tak mě bude také velmi zajímat, jakým způsobem chce dát dohromady většinu prezidentem nově jmenovaná vláda, aby to bylo ve prospěch politické kultury naší země a nezhoršovalo to znechucení občanů z politiky.
Druhý argument, které zde snesl pan poslanec Kalousek, se týká toho, jak by se prezident eventuálně mohl chovat po příštích volbách. Já myslím, že to bude záležet na tom, jestli v naší zemi budeme mít silné demokratické politické strany, nebo ne, jestli tady budeme mít politické strany, které budou schopny jasně deklarovat před volbami svůj program a svou personální politiku. A jestliže tyto strany dostanou mandát od voličů, pak není žádný důvod, aby prezident republiky nerespektoval jejich personální nominace. A pokud by to prezident neudělal, tak by to samozřejmě byl prvek, který by rozkládal český politický a český stranický systém. Nevěřím tomu, že by prezident Zeman dlouhodobě usiloval o to, aby se v naší zemi rozložil systém politických stran, protože to by dříve nebo později vedlo k úpadku české demokracie. A pořád si pamatuji slova, která zde prezident pronesl při své návštěvě Poslanecké sněmovny, a koneckonců je možné je vždy panu prezidentovi připomenout. On tady jasně řekl, že Česká republika není prezidentská demokracie, jasně řekl, že Česká republika je parlamentní demokracie. A v souladu s těmito slovy očekávám, že prezident republiky bude po nových volbách, ať už budou v září, nebo budou v květnu, respektovat výsledek voleb a že pověří sestavením vlády předsedu politické strany, která volby vyhraje. Takové rozhodnutí podle mě nebude v souladu s ústavní tradicí. Protože ani takováto ústavní tradice tady bohužel vytvořena nebyla, prezident Klaus se v roce 2010 rozhodl jinak, ale bude to v souladu se zájmem na lepší politické kultuře a na stabilitě politického systému v České republice. Čili nemyslím si, že teď, pokud budeme dávat nějaké lekce prezidentu republiky například tím, že se nerozpustíme, tím máme nějakou garanci. Garanci máme pouze tím, že se budeme každý z nás snažit podporovat demokratický systém politických stran, které budou reprezentovat mínění občanů a mínění voličů.
Za třetí ona kontrolní role, o které mluvil pan poslanec Kalousek. Pokud bychom dnes tady, a to je potřeba říci, přijali usnesení o rozpuštění Poslanecké sněmovny, pak se volby uskuteční v zásadě za dva měsíce. Dva měsíce by zde tedy byla v čele státu vláda Jiřího Rusnoka bez důvěry Poslanecké sněmovny, protože Sněmovna by už o takové důvěře nemohla hlasovat. Já se domnívám, že obavu pana poslance Kalouska lze odstranit tím, že vláda jasně deklaruje, že během těchto dvou měsíců nebude dělat žádné zásadní nevratné kroky, že během dvou měsíců nebude uzavírat žádné dlouhodobé kontrakty, zahajovat nějaká výběrová řízení, že prostě bude fungovat v udržovacím režimu. Myslím si, že takové ujištění předsedy vlády by nepochybně mělo stačit pro to, abychom mohli Poslaneckou sněmovnu rozpustit bez obavy z toho, že oněch dvou měsíců, které jsou ve skutečnosti velmi krátkým obdobím, by mohla nově jmenovaná vláda nějakým způsobem zneužít. Ale jinak myslím, že platí to, co jsem řekl ve svém úvodním vystoupení. ***