(18.30 hodin)
(pokračuje Sobotka)
A já se ptám, jak to ta vláda udělá. A ptám se pana ministra financí Kalouska, jak by to on udělal v rámci fiskálního výhledu, který sám teď navrhuje, protože na základě plánu Nečasovy vlády bude schodek státního rozpočtu v roce 2016 115 miliard korun a během jediného roku na základě ústavy bude muset vláda ten schodek odstranit a předložit návrh zákona o státním rozpočtu, který bude vyrovnán podle ústavy. Vláda se nemůže této povinnosti vyhnout, protože by porušila ústavu. Pokud by předložila jiný než vyrovnaný zákon o státním rozpočtu, tak by pravděpodobně jakákoliv stížnost u Ústavního soudu České republiky uspěla.
Čili tady je absolutní drtivá srážka mezi rozpočtovou politikou, kterou navrhuje tato vláda. Všimněte si, že to není rozpočtová politika sociální demokracie. Je to rozpočtová politika této vlády promítnutá do roku 2016 v oficiálním návrhu, který s podporou premiéra předkládá Ministerstvo financí, a ústavní brzdy, kterou navrhuje tatáž vláda. Čili pokud schválíme fiskální ústavu tak, jak ji tady obhajuje pan ministr financí, pak dáme příští vládě vcelku ambiciózní a nelehký úkol - mezi lety 2016 a 2017 během jediného roku zredukovat deficit státního rozpočtu z naplánovaných 115 miliard korun na nulu.
To je určitě velmi zajímavá výzva a já bych se zeptal pana ministra financí Miroslava Kalouska, jak navrhuje tedy příští vládě, že by se s touto situací, do které ji chce dostat, měla vypořádat. Jak se z roku na rok zlikviduje deficit 115 miliard korun? Jak to, pane ministře, ta vláda bude muset v souladu s vaší takzvanou dluhovou brzdou udělat?
Já si myslím, že tohle je věc, která by nás měla skutečně zajímat, jestli náhodou tím pravidlem, které tady chce prosadit vládní koalice, nezpůsobíme v příštích letech nejenom rozpočtové, ale také vážné ústavněprávní problémy, které zkomplikují základní funkce státu a fakticky znemožní vládě, aby v rámci ústavních limitů předložila normální realistický návrh zákona o státním rozpočtu, který umožní fungování státu. Já říkám, že ne. Pokud ten zákon v této podobě schválí Sněmovna, stane se součástí našeho ústavního pořádku, tak nejpozději v letech 2016-2017 tady vytvoříme problém, který nebude možné překonat bez toho, aniž by se zpět tato ústavní pojistka zrušila ústavní většinou v Poslanecké sněmovně a v Senátu. Prostě není možné, a tato vláda přece jasně prokázala, že toho také není schopna, z roku na rok při odhadovaném velmi pomalém růstu české ekonomiky zlikvidovat deficit ve výši 115 miliard korun, který plánuje současná vláda pro rok 2016.
A to samozřejmě není jediný problém, který je spojen s fiskální ústavou. Já je tady všechny nechci zmiňovat. Určitě ještě bude prostor v debatě v rámci třetího čtení předtím, než o tom návrhu budeme hlasovat. Ale chci vám všem položit jednoduchou otázku. Skutečně přesně víte, co způsobíte této zemi, pokud budete hlasovat pro takto připravený návrh v kombinaci s rozpočtovou politikou současné vlády a s jejím rozpočtovým výhledem? Jste schopni každý z vás tady jasně říci, že nedostaneme příští vládu do neřešitelné hospodářské a rozpočtové situace, pokud dnes na dlouhá léta dopředu schválíme tyto limity, které budou součástí ústavy? To není žádný běžný zákon. Budou součástí ústavy, kterou budou muset změnit ve shodě obě komory Parlamentu, pokud se bude muset změnit.
A pokud jde o tu evropskou dimenzi, kterou tady zmínil pan ministr financí Kalousek, určitě i evropská dimenze této diskuse tady je. Je podstatná a je potřeba se k ní vrátit. Ale já na prvním místě vidím potřeby a zájem České republiky. Na prvním místě vidím otázku hospodářského vývoje naší země a fungování státu, kvality veřejných služeb a toho, jak bude vláda v příštích letech schopna stabilizovat veřejné rozpočty a současně zajistit funkční český stát. To je pro mě primární otázka, podle které se budu rozhodovat při hlasování o tomto návrhu zákona.
Sekundární otázka se týká koordinace hospodářské politiky na úrovni Evropy. To je dnes výzva především pro země, které mají společnou evropskou měnu, pro země, které platí eurem. Je evidentní, že právě tyto státy se rozhodly, že budou úžeji koordinovat hospodářskou a rozpočtovou politiku, dohodly se na fiskálním kompaktu a k tomu fiskálnímu kompaktu se rozhodly přistoupit i státy, které zatím neplatí eurem, ale v budoucnu by eurem platit mohly. Tohle je situace i České republiky.
A pokud se podíváme na pravidla fiskálního paktu a na požadavek včlenit do národního právního systému protidluhovou brzdu na úrovni ústavy, pak my jako země, která k tomu fiskálnímu paktu v budoucnosti přistoupí, si budeme moci vybrat, odkdy tato pravidla budou pro Českou republiku účinná, jestli budou účinná okamžitě, nebo v čase někdy jindy, anebo v okamžiku, kdy se rozhodneme přistoupit k euru a přijmout společnou evropskou měnu. Čili tam máme variabilitu, máme možnost volby včetně toho, jakým způsobem se načasuje účinnost protidluhové brzdy, která by se měla stát součástí našeho ústavního systému.
Tolik pokud jde o vztah k fiskálnímu paktu. Ano, Česká republika by se k fiskálnímu paktu měla připojit, ano, měla by do budoucna včlenit do svého systému protidluhovou brzdu, ale měla by to učinit v takovém čase a takovým způsobem, který neohrozí fungování státu a neznemožní vládě, aby reagovala rozpočtovou politikou na aktuální vývoj českého hospodářství.
A poslední poznámka se týká rozpočtové miny, kterou tato vláda připravila na vládu příští. Ten problém totiž není jenom v tom, že vláda Petra Nečase chce změnou ústavy omezit příští vládě možnost připravovat státní rozpočet. Tato vláda se současně chystá podkopat příjmy, se kterými bude stát hospodařit v příštích letech.
Já chci jenom připomenout, že na základě vládního fiskálního výhledu se v letech 2015 a 2016 sníží pravidelné příjmy státu o dalších 31 miliard korun. O 31 miliard korun se každý rok mají na základě připravovaných nebo již schválených daňových zákonů snížit příjmy státu. To není žádná maličkost. Pokud si uvědomíme, že dnes se deficit pohybuje kolem 100 miliard korun, sama vláda plánuje, že ten deficit se má zvedat v příštích letech až na 115 miliard korun v roce 2016, pak výpadek pravidelných příjmů v rozsahu 31 miliard korun vytvoří další velké tlaky na restrukturalizaci příjmů a výdajů státního rozpočtu a může to způsobit vážné problémy ve fungování státu. Minus 31 miliard korun. Také o tom vláda v souvislosti s fiskální ústavou neříká ani slovo.
A já se tady vracím do debaty, kterou jsme s panem ministrem vedli před několika dny, když tady vláda předkládala návrh na zrušení daně z dividend. Pan ministr tady odkazoval na důvodovou zprávu s tím, že si tam máme přečíst jako poslanci opozice, jaké rozpočtové dopady bude mít zrušení daně z dividend. V té důvodové zprávě jsou uvedeny pouze rozpočtové dopady v jednom roce, to znamená v roce 2014. Nejsou tam uvedeny dopady, které se týkají následujícího období. Přesně takto se ale chová Nečasova vláda i ve vztahu ke všem dalším krokům, které volí. Neříká nám pravdu o tom, jaký bude celkový komplexní dopad všech opatření, která se ještě teď do voleb snaží prosadit.
Tak jako nám vláda tají výpadky, které nastanou v okamžiku, kdy se zruší daň z dividend, stejně tak nám tají, jaké skutečné dopady budou, pokud bychom se rozhodli přijmout takzvanou dluhovou brzdu v podobě, jak ji připravila vláda. A to, že vláda sama si není jistá, dokazuje i to, že Ministerstvo financí přepracovalo ony limity pro výši zadlužování a pro reakci státu. ***