(9.20 hodin)
(pokračuje Petr)
Pochopitelně tato kauza zazněla široce v našich médiích, ale na konci se ukázalo, že pan ministr Pospíšil u tří z těchto čtyř kárnou žalobu zrušil a pan stávající ministr zrušil kárnou žalobu u jednoho. A div se světe, se zdůvodněním, že to ruší proto, protože na tyto čtyři zástupce Vrchního státního zastupitelství bylo podáno trestní oznámení.
Takže závěr z toho. Výsledkem, kdy nás švýcarská strana, já bych to řekl, výrazně slušným způsobem požádala, abychom se připojili k trestnímu řízení, je to, že se nám to nepodařilo.
V odpovědi, pane nepřítomný premiére, jste mi řekl, že to bylo vedení žabomyší války, jejímž výsledkem je prohra českého státu. Jediným pozitivním zjištěním v této kauze je skutečnost, že útvar policie pro odhalování korupce a finanční kriminality požádal Ministerstvo spravedlnosti o poskytnutí součinnosti pro účely trestního řízení ve věci podezření ze spáchání trestného činu, maření výkonu úřední osoby z nedbalosti proti doposud blíže nespecifikovaným osobám z řad Vrchního státního zastupitelství a Ministerstva financí tím, že svou nečinností a laxním přístupem mohly zapříčinit znevýhodnění České republiky na možnou náhradu majetkové škody. Ministerstvo spravedlnosti okamžitě poskytlo potřebné informace v této záležitosti švýcarským úřadům a nezbývá, než věřit, že tato kauza nezapadne v zapomnění, jako to bylo u celé řady obdobných kauz.
Snad jenom na dokreslení - jedná se o 15 mld., které bossové Mostecké uhelné v průběhu snad deseti let převedli do Švýcarska v domnění, že tyto peníze budou moci čerpat. Skutečnost je taková, že federální švýcarská prokuratura bez spolupráce českých orgánů šest let řešila tuto kauzu a dospěla k názoru, že Česká republika mohla být účastníkem řízení, kdy mohla v rámci tohoto řízení získat nejméně kolem 4,5 milionu (3,5 miliardy?) korun.
Takže na otázku, kterou jsem položil panu premiérovi - "Pane premiére, jak chcete hodnotit činnost některých vrcholových manažerů, které představují ministři, a také činnost nejvyšších státních zástupců?" - mi premiér odpověděl, že není v jeho kompetenci, aby to řešil, a že to bude řešeno soudně. Otázkou je, proč švýcarská prokuratura byla schopna tak daleko zajít, a dokonce stanovit výši škody, která byla způsobena českému státu, a proč naše vyšetřovací orgány nebyly lepší. Domnívám se, že vyšetřování cizího státu na teritoriu jiného státu je výrazně složitější, než když česká prokuratura a orgány činné v trestním řízení jsou doma. Já se domnívám, že to není rozdílem kvalifikace a schopnosti vyšetřujících orgánů, ale že v České republice byly uměle vytvářeny zábrany, aby se to řešilo.
Snad jenom pro ilustraci. Tuto kauzu začala česká policie a prokuratura řešit v roce 2002, a světe div se!, v roce 2008, kdy švýcarská prokuratura dospěla ke svým základním zjištěním, bylo toto šetření prakticky odvoláno. Znovu byl tento případ otevřen až v roce 2009, a teprve tehdy, až tady došlo k mediální kampani, kdy se prezentovaly výsledky švýcarských vyšetřovacích orgánů, zareagovala i naše prokuratura a policie a jejím výsledkem je, že u těch šesti obviněných - neberu pana Měkotu, který zemřel, takže pěti obviněných - je v České republice zablokován majetek ve výši 1,2 miliardy. Je to zhruba desetina, nebo snad 8 % toho, co zablokovala švýcarská federální prokuratura a její policejní orgány.
Takže otázka zní: Kdo blokoval záležitosti vyšetřování kauzy Mostecká v České republice? Odpověď schází. Já se domnívám, že snad se nám otevřou oči, poněvadž švýcarský trestní soud v Bellinzoně předpokládá, že tento případ uzavře někdy v měsíci červnu nebo červenci. To je za dva měsíce od toho, kdy začalo jeho veřejné projednávání. V našich případech se obdobné kauzy táhnou tři, pět, sedm let, aby nakonec čl. 2, abolice prezidenta republiky, ty, kteří byli podezřelí, osvobodil.
Pane premiére, já vám děkuji za některé odpovědi, jejichž přímost mě naplnila důvěrou, ale na druhé straně si myslím, že pod vaším vedením vaše vláda nereagovala na čtyři nóty a několik návštěv švýcarského velvyslance, aby Česká republika byla schopná se připojit k trestnímu řízení. Nechci předjímat, ale mám dojem, že z případného neúspěchu, kdy Česká republika nebude odčiněna, by měly být vyvozeny příslušné závěry.
Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. Tato kauza, která skoro padala v zapomnění v měsíci listopadu loňského roku, nabyla, řekl bych, na tom, že je zajímavá, díky švýcarským trestním orgánům. Byl bych rád, kdybychom se z tohoto podvodu poučili a vyvodili některé závěry. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ministr Stanjura se hlásí do rozpravy, takže prosím, máte slovo.
Ministr dopravy ČR Zbyněk Stanjura Pan poslanec sice vznesl mnoho otázek, ale zapomněl na začátek toho příběhu. První otázka by měla být, kdo privatizoval Mosteckou uhelnou, co dělal v té době, jak to, že dovolil, pokud je pravda to, co říkal pan poslanec, vyvést z Mostecké uhelné peníze z rezervního fondu, když v té době ještě stát tam měl účast. Zkuste začít tam a pak se dostat k tomu příběhu, a ne jít na konec. Začít tam, kdo to způsobil, proč se o tom vlastně ty roky bavíme. A jestli někomu vyhovuje, aby ta kauza nebyla vyšetřena, tak my to nejsme, my bychom byli rádi, aby byla řádně vyšetřena. My jsme ji nezpůsobili... (Výkřik ze sálu: Ale způsobili!) Můžete křičet. My jsme ji způsobili tím, že jsme prohráli volby a vládli jste vy, to je pravda, protože vy jste pak mohli privatizovat takhle nevýhodně Mosteckou uhelnou. Zkuste se nejdřív ptát a nám dávat odpovědi, protože to byla vaše vláda, proč jste to tak udělali, co za tím bylo, jak jste si ověřovali tu firmu, jak to, že jste na to nepřišli, a až pak se dostat k tomu, kdo pochybil - a já to nijak nezpochybňuji - kdo pochybil o osm, deset let později tím, že nebyl dostatečně aktivní. Zda v tom byl úmysl, nebo nebyl. Vůbec se nebráníme tomuto vyšetření. Ale začněme na začátku, ne na konci. (Potlesk z pravé části sálu.) ***