(15.40 hodin)
(pokračuje Konečná)
Mě by totiž opravdu zajímalo, co jste dělal 6. 9., 20. 9., 25. 10., 8. 11., 13. 12., 7. 2., 14. 2., 21. 3. či 28. 3. Abych to nebrala tak, že jdeme moc do minulosti - co jste dělal dnes dopoledne? Protože jste věděl, že písemné interpelace budou, a přesto jste se z nich opět omluvil. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Pane premiére, prosím, máte pět minut na odpověď.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já bych také byl velice rád, kdyby paní poslankyně Konečná doplnila tuto statistiku účasti a neúčasti na interpelacích nejenom účastí či neúčastí předsedy vlády, ale například i dalších poslanců. Chci připomenout, že jenom z dnešního dopoledního průběhu jednání Poslanecké sněmovny bylo omluveno téměř 50 poslanců a poslankyň Poslanecké sněmovny, z toho mimochodem sedm členů poslaneckého klubu KSČM. A další, kteří tady nebyli, tady nebyli neomluveně, takže to by bylo velice dobré říci. Také v průběhu těchto ústních interpelací osciluje počet přítomných poslanců a poslankyň mezi 30 a 40, což věru z počtu 200 není zrovna vysoké číslo. Takže bych byl velmi rád, aby byla brána situace nikoliv pouze z pohledu této lavice, ale i ostatních lavic v rámci Poslanecké sněmovny. Čili kdo pohrdá, nebo nepohrdá interpelacemi, je podle mého názoru komplexnější otázka. Já tím rozhodně nejsem, kdo by pohrdal interpelacemi. Koneckonců srovnatelný čas, nebo dokonce delší čas, než jsem strávil v této Poslanecké sněmovně ve vládních lavicích, jsem strávil v opozičních lavicích.
Nicméně musím konstatovat, že základním smyslem písemných interpelací je písemná odpověď. Považuji, a řeknu to velmi otevřeně, ústní projednávání písemné odpovědi na písemnou interpelaci za výjimečný institut, který by měl poslanec používat naprosto výjimečně. Nikoliv situaci, kdy opoziční poslanci standardně více než 95 % svých interpelací požadují k projednání ústnímu. To potom opravdu nevím, proč vzájemně zabíjíme svůj čas, když vy píšete dvoustránkové interpelace a státní správa na ně odpovídá s mým podpisem. Řeknu to velmi otevřeně, protože ne všechny interpelace jsem schopen odborně jako kterýkoliv premiér zvládnout osobně dalšími desítkami stran odpovědí, aby potom to samé tady bylo opakovaně a opakovaně přetřásáno při takzvaném ústním projednávání.
Já jsem přesvědčený, že poslanec má písemnou interpelaci proto, aby na ni obdržel písemnou odpověď. To, že on politicky nesouhlasí s názorem ministra, ještě neznamená, že je to důvodem k ústnímu projednávání v Poslanecké sněmovně. Důvodem k ústnímu projednávání by podle mého názoru měly být pouze závažné okolnosti typu uvedení nepravdivých údajů, typu neodpovězení na tuto interpelaci a podobně. A měl by to být skutečně výjimečný institut, jakýsi opravný institut, kde se poslanec nebo poslankyně, kteří nejsou spokojeni s odpovědí, odvolávají k vyšší instanci, kterou je plénum Poslanecké sněmovny. Důvodem určitě nemá být medializace, to znamená využívat toho, že z jednání Poslanecké sněmovny je pořizován buďto záznam, nebo dokonce přímý přenos, a jenom kvůli tomu se tady tráví čas tím, že jsou donekonečna projednávány ty samé odpovědi na ty samé dotazy.
Čili já v žádném případě nepohrdám institutem interpelací. Na druhou stranu každý, kdo se podívá i na moji statistiku jako opozičního poslance, tam zjistí vysoký počet interpelací jak písemných, tak ústních, nicméně velmi minimální počet těch, které byly podány jako písemné a potom projednávány ústně. Čili já jsem se tohoto principu držel i jako opoziční poslanec. A co se týče dnešního dne, byl jsem řádně omluven. Jsem vždy omluven, a to tehdy, mám-li důležité povinnosti jako předseda vlády.
Dnes jsem považoval vzhledem k tomu, že je 9. května, za svoji premiérskou a politickou povinnost zúčastnit se pietního obřadu, který proběhl na pražských Olšanských hřbitovech a jímž byla za přítomnosti velvyslanců několika zemí uctěna památka více než 140 tisíc vojáků Rudé armády, kteří padli při osvobozování Československé republiky, a zrovna tak se v následném pietním aktu poklonit památce více než tisícovky občanů hlavního města Prahy, kteří padli v závěru druhé světové války mezi 5. a 9. květnem. (Předsedající upozorňuje na čas.)
Jistě uznáte, paní poslankyně, že nemohu za to, že čtvrtek připadl na tento významný den. A já jsem skutečně považoval za svoji povinnost se tohoto aktu zúčastnit.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Paní poslankyně Konečná má jednu minutu na doplňující otázku, popřípadě reakci. Prosím.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, pane premiére. Samozřejmě dnešek je výjimečným dnem pro nás všechny, nicméně si troufnu říct, že těch dalších 12 nebo 14 dat, které jsem tady říkala, nebylo natolik výjimečných. A omluva z pracovních důvodů bez uvedení důvodu, jak to koneckonců bylo i dnes ráno, bez toho, že by tam bylo napsáno, že se účastníte takto slavnostního aktu, je prostě potom omluva, která vzbuzuje spoustu otazníků, protože pracovní důvody by měly být důvody, že čas trávíte v Poslanecké sněmovně.
Nicméně já vám děkuji za to, že jste nás seznámil s tím, jaký jste byl opoziční poslanec, a tudíž si myslím, že nyní musíte chápat nás jako opoziční poslance. Já se domnívám, že všichni kolegové, kteří tady dnes předkládali, a marně předkládali, již poněkolikáté nesouhlasy s odpověďmi na písemné interpelace, k tomu měli docela vážné a věcné důvody. A vy bohužel nikdy nemůžete vědět dopředu, jaké jsou, protože se s nimi můžete seznámit až tady na tomto místě. Takže neříkejte, že to politici a poslanci zneužívají. (Předsedající upozorňuje na čas.)
Já si myslím, že většina z nás je reálných a věcných. Jen bych vás chtěla poprosit, abyste se písemným interpelacím propříště nevyhýbal. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Zeptám se pana premiéra, zda chce reagovat. (Ano.) Prosím, máte slovo. (Chvilka čekání.)
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já se omlouvám za to mírné zdržení, protože jsem se potřeboval podívat na ty čtyři další dny v letošním kalendářním roce. Omlouvám se, nemám teď k dispozici aktuální údaje z loňského kalendářního roku, ale byl jsem skutečně na interpelacích pětkrát řádně omluven.
Jak jsem již řekl, dnes z důvodu pietního aktu.
28. 3. jsem byl omluven z pracovních důvodů, protože jsem považoval za důležité se sejít se širším plénem zástupců živnostníků a živnostenských společenství, kteří mě zaplavili znepokojenými dopisy a e-maily, protože se báli toho, že se z nich postupně stanou občané druhé kategorie, anžto jim bylo významným předákem opoziční strany sděleno, že jsou paraziti a že jako s parazity s nimi bude zacházeno. Považoval jsem za svoji povinnost je uklidnit, že si to myslí pouze někteří excentričtí jedinci na české politické scéně, že je to sice názor, který možná sdílejí i některé politické strany, ale bojí se to říkat, nicméně že předseda vlády jim sděluje, že je za parazity nepovažuje, naopak že je považuje za sůl této země, za ty, kteří vytvářejí pracovní příležitosti pro sebe a pro své spoluobčany.
21. 3. jsem se nemohl zúčastnit interpelací, protože probíhalo jednání Asociace krajů v Jihlavě, na kterém jsem měl domluvené jednání. Že si naši hejtmani - říkám naši, protože se považuji za občana České republiky, byť jsou z jiné politické strany - stanovili toto datum... Ano, řešil jsem jako velmi často konflikt dvou akcí, na kterých mám být. Vzhledem k tomu, že si oni stanovili toto datum, a chci připomenout, že předseda Asociace krajů je současně poslanec a měl by vědět, co probíhá ve čtvrtek, tak jsem se tohoto zúčastnil. (Předsedající upozorňuje na čas.)
14. 2. jsem čerpal řádnou dovolenou. (Předsedající: To už, pane premiére, opravdu nestihneme.)
7. 2. jsem se účastnil Evropské rady. Čili vždy jsem měl velmi relevantní důvod pro omluvu.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Tím končím tuto interpelaci a poprosím osmého v pořadí, pana poslance Sobotku. Prosím. ***