(17.00 hodin)
(pokračuje Peake)
Od té doby jsem pracovala a pracuji na přípravě nejen tohoto zákona, o kterém dnes znovu budeme hlasovat, ale také na oné novele zákona o veřejných zakázkách.
A já se znovu ptám, pane místopředsedo Zaorálku prostřednictvím nyní předsedajícího pana místopředsedy, zda nám opravdu k něčemu pomůže, když budeme vědět, že vlastníkem solární elektrárny je například společnost registrovaná v Lucembursku nebo v Nizozemí. Mě zajímá ten konečný vlastník, nikoliv nějaká neznámá právnická osoba.
A já odmítám takzvaně protikorupční opatření, která jsou pouze byrokratickou zátěží, o které my budeme říkat, že jsou efektivním protikorupčním opatřením. Nejsou! (Slabší potlesk z pravé strany sálu.)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Ještě bude reagovat pan místopředseda Zaorálek. Prosím.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já jsem rád, že tady máme někoho, kdo tak rozumí veřejným zakázkám a kdo se o ně tak pečlivě stará, že dnes v průzkumech indexu korupce České republiky se už propadáme až někam k Malajsii, Turecku a Bulharsku. Takže ta práce je záslužná. Je jí pravděpodobně hodně. A ty výsledky jsou takové, že celé tři roky této vlády my spolehlivě nejsme schopni udělat vůbec nic zásadního s veřejnými zakázkami a pročítáme jenom další a další kauzy, které vznikají z toho, že nám tady veřejné peníze mizí a my nevíme kam. Takže ta práce je úctyhodná. To bych rád vzkázal paní místopředsedkyni vlády. Výsledky samozřejmě nejsou vůbec žádné!
Já jsem tady řekl, že v této chvíli možná nepředkládáme dokonalou podobu zákona. My předpokládáme podobu, která se týká českých firem, těch jsou asi čtyři pětiny. Samozřejmě by to vyžadovalo další kroky. Na schůzkách, které se tady ve Sněmovně konaly, jsme se i shodli na tom, že to samozřejmě není konec, ale ten první krok je poměrně významný. Možná to nepokrývá všechny kauzy. Samozřejmě všechno se dá obejít, není to ideální, ale toto je víc než krok správným směrem. To je skutečně něco, co tu transparentnost výrazně zvětší. A to, co jsem tady řekl, že se to projasní, že to nebude padat v případě solárního byznysu neznámým vlastníkům, to by se v drtivé většině posunulo k lepšímu.
Víte, vymýšlet způsoby, jak něco nejde, dokazovat, že se něco dá obejít, to je klasický přístup, jak jsem zjistil, některých ministerských úředníků a pravděpodobně jediné, co slyším z úst místopředsedkyně vlády Karolíny Peake. Proto to v této zemi, přátelé, vypadá tak, jak to vypadá. To, že je to tady ostudné, že se vlastně člověk stydí za ty kauzy a za neschopnost vlády s tím něco dělat, tomu podle mě pomáhá filozofie, kterou tady předvádí paní Karolína Peake. (Potlesk z levé strany sálu.)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Pokud se již nikdo nehlásí s přednostním právem, tak dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Jiří Paroubek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, vždycky je zajímavé na jednu stranu a na druhé straně určitě není přínosné pro věcné řešení, pokud debata sklouzne do trošku osobní roviny, což se stalo. Byl bych nerad, abychom tady byli dva na jednu dámu. Myslím, že to se ve slušné společnosti nedělá. Ale je možné si tady vzít, přehrát si to, co se tehdy stalo téměř před třemi lety, těsně po volbách, právě v souvislosti s řešením anonymních akcií, toho, co nazvala paní místopředsedkyně vlády, to řešení, které nazvala jako výsledek třeštění z předvolebního období. Mě to tehdy překvapilo, měl jsem to za poněkud podivné u strany, která měla na svém štítě napsán boj proti korupci, ale tak to prostě beru. Možná že bychom tohle mohli ze sněmovních análů někde vyšťourat a podívat se na to, jak to tehdy bylo. Obávám se, že blíže pravdě je pan místopředseda Zaorálek.
Prezident republiky tady hovořil , myslím, v té části projevu zrovna velmi dobře, kde se zabýval otázkou priorit, jako je boj proti rozkrádání, proti korupci, boj s nezaměstnaností. Hovořil velice dobře. A já se domnívám, že právě tento zákon, čím lepší bude, tím to bude lepší nástroj k tomu, aby mohl působit proti rozkrádání.
Máme teď zákon o veřejné zakázce - a myslím, že to by paní místopředsedkyni vlády mělo zajímat, protože garantem toho zákona je příslušník její strany -, který je do určité míry bezzubý a demobilizující ve vztahu k veřejnému sektoru. Pokud jste to neučinili, prosím, doporučuji každému z vás, abyste navštívili některého ze starostů, který vypisuje veřejné zakázky, a zeptali se ho, jak se podle tohoto zákona postupuje. Trošku odbíhám od tématu, ale ono to přece jenom trochu souvisí. My jsme tím zákonem, tak jak je v konečném znění, poněkud znehybnili veřejné zakázky.
Já se domnívám, že ten zákon, který projednáváme, který přišel ze Senátu, který byl vrácen Senátem, si klade za cíl zvýšit transparentnost našeho podnikatelského prostředí.
Já se přiznám, když jsem se připravoval na to vystoupení, že jsem se díval do programu své politické strany, ačkoliv to často nečiním, protože tam je takový idealistický záměr, a já bych byl rád, aby se ten zákon přiblížil co nejvíce jemu. Cituji: "Anonymní vlastnictví majetku bude minulostí. Týká se to zejména akcií na doručitele, nastrčených bílých koní v obchodních společnostech a institutu tichého společenství. Zápisy v obchodním rejstříku musí být pravdivým odrazem skutečných vlastnických struktur firem. Samozřejmostí proto bude vymáhání plnění povinností obchodních společností ve vztahu ke Sbírce listin obchodního rejstříku, a to i za cenu jejich zrušení." Myslím si, že ten návrh, jak přichází z dílny Senátu, i když není vzorem dokonalosti, podle mého názoru tomuto možná idealistickému záměru odpovídá více.
Naším skutečným zájmem tedy je, aby bylo podnikatelské prostředí v naší zemi transparentní, a určitě to není jenom jedna politická strana, která si to myslí. Myslím si, že tohle máme ve svých programech všichni, aby měli všichni stejné, tedy rovné podmínky při získávání zakázek. Upřímně, veřejné zakázky v této zemi se vypisují v rozsahu set miliard korun ročně.
Můžeme tady samozřejmě hovořit o solárních baronech, to je populární téma. Já budu velmi rád, když se zveřejní vlastnická struktura těchto firem, které se zabývají tímto byznysem a jsou příjemci akcií, protože jsem se dozvěděl na nejmenovaném serveru, že jsem jedním z majitelů takové firmy, nebo spolumajitelů, což je samozřejmě nesmysl. Takže já jsem první, který z tohoto hlediska budu hlasovat pro přijetí takového zákona, protože prostě mám zájem na co největší transparentnosti.
Evropské státy, ve kterých sídlí nejvýznamnější akciové společnosti, akcie na jméno nezakazují. Tyto akcie se tak používají v Lucembursku, Německu, Nizozemí, ale i ve Velké Británii. Povšimněme si, že se jedná o ekonomicky vesměs velmi úspěšné země. Jistě, ve své legislativě mají zavedenou ochranu, aby veřejnou zakázku - a to je, myslím, důležité - nezískala firma, jejímž akcionářem je úředník či politik, který má možnost výsledky výběrového řízení manipulovat ve prospěch firmy, ve které má podíl.
V těch evropských zemích, kde jsou akcie na majitele zakázány, toto opatření ve skutečnosti představuje pouze formální ochranu veřejných prostředků a zájmů. Stačí se podívat, jaká je faktická situace v zemích, které akcie na majitele nemají. Na Slovensku nejsou anonymní akcie povolené. To byl právě jeden z důvodů, proč jsou jako akcionáři tak často zapsány společnosti se sídlem na Kypru, v Nizozemsku, Marshallových ostrovech nebo Lucembursku. Myslím, že tady by byla vhodná akce - upřímně nechápu, proč se tak nestalo -, celoevropská akce, akce Evropské rady proti daňovým rájům a proti takovýmto finesám. Zcela obdobná situace je i v Rusku.***