(17.30 hodin)
(pokračuje Šťastný)
Druhou věcí nicméně je, že v naprosté většině zemí je tato záležitost řešena jinak než zákonem. A teď jde o to, jestli skutečně chceme v té změti zákonů a nařízení psát zákon úplně na všechno, a dávám k velké diskusi přes potřebnost řešit situaci, zda neexistuje nějaká podzákonná možnost, jak tuto věc řešit.
Já si samozřejmě uvědomuji, že vznikají nejrůznější situace na českých sjezdovkách, které musí býti následně řešeny. Ale právě proto, že situace vznikají a návrh mimo jiné samozřejmě zahrnuje i úpravu nebo implementaci jakýchsi pravidel FIS, čili světové lyžařské federace, do našeho právního řádu, tak si nejsem prostě jist, že tato věc je aplikovatelná. Ono totiž vždycky, když dojde k nějakému střetu na sjezdovce, možná si vzpomenete na mnoho případů z rakouských sjezdovek, které byly řešeny v našich sdělovacích prostředcích, kdy tam už čekají právníci a občana neznalého řeči nechají podepsat nějaký protokol, a pak se čeští občané často dostanou do situace, že platí velkou náhradu škodu, tak situace se podle mého názoru ne vždy dá regulovat zákonem. Vzniká tam jakýsi občanskoprávní spor v danou chvíli a teď jde o to, jestli my tímto zákonem skutečně dokážeme občanskoprávní spor, kdy jeden člověk jede zprava, druhý se neohlédne a zleva do něj narazí, či naopak, tímto zákonem řešit a soudit. Já jsem přesvědčený, že toto je také jeden z důvodů předkládaného návrhu ze strany pana předkladatele, který je pro mě v této oblasti autoritou, protože jako bývalý náčelník horské služby v České republice má s touto věcí a s touto problematikou nepochybně obrovské zkušenosti. Ale já bych byl velmi opatrný a velmi bych se v legislativním procesu přimlouval za to, aby došlo ke všem potřebným analýzám, co přijetí takové právní normy přinese, abychom totiž nebyli svědky toho, že máme buď na jedné straně nevynutitelnou právní normu, anebo na druhé straně právní normu, na kterou se budou občané a instituce v některých chvílích obracet a hledat v ní autoritu, a přitom celá záležitost bude nevymahatelnou. Já chci říci, že jedna věc je například zákon o provozu na pozemních komunikacích, což je naprosto přesně definovaná záležitost s definovaným prostředím, definovanou vozovkou, přesně definovanými účastníky provozu. Tady si musíme uvědomit, že účastníků provozu na sjezdovce je obrovská množina, že to nemusí být jenom lyžaři, že to mohou být chodci, že to mohou být sportovci z jiných oblastí.
Prostě je to velmi složitá věc a já si nejsem jist, jestli je v zájmu vlády pravice, která se má snažit celý aparát zmenšovat a snažit se celou legislativní smršť snižovat na minimum, takovouto věc přijmout bez toho, abychom z toho měli pochybnosti.
V tuto chvíli přes dobrou vůli a znalost všech velkých problémů, které jsou spojeny s úrazy hlavy dětí a tak dále, jsem si vědom, že navrhovatelé to myslí dobře, ale jsem trochu skeptický k tomu, co tato norma přinese, a hlavně bych chtěl vysvětlit vymahatelnost jednotlivých nařízení, protože to bylo mělo být alfou a omegou každého zákona - vymahatelnost.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan kolega Horáček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Horáček: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, chtěl bych trošku reagovat na všechno, co tady zaznělo. Moc bych si přál jako jeden z předkladatelů, abychom to skutečně posunuli do našich výborů, z mnoha důvodů. Souhlasím i s panem poslancem předřečníkem, že norma je velmi složitá. My jsme také, když se na nás dostalo až teď, na tom rok a půl dělali. My jsme si uvědomili, že vymahatelnost a další věci budou velmi problematické, proto to ale chceme posunout do dvou výborů, jak bezpečnostního, tak zdravotního, abychom si některé věci vysvětlili. Na druhé straně máme některé údaje, které jsou nejenom z lyžařského prostředí, ale celkově jsou velmi zarážející. Když mám některé údaje z horské služby za poslední roky, tak si uvědomme, že třeba v roce 2009 byl počet úrazů při lyžování 7 768 a z toho počet úrazů - poranění hlavy 1 314. Velmi zarážející je pak, a to si myslím, že na sjezdovkách se situace velmi změnila, že za poslední rok je nárůst úrazů hlavy z 11 % na 17 %, to znamená o 6 %, ale neříkám, že je to jenom na sjezdovkách. Když se podíváte na sjezdovky, tak si myslím, že mnoho především rodičů je velmi ukázněných. Nezvažovali jsme žádnou normu, možná v prvopočátku, že bude norma někde 15, 18 let. To už vůbec. Snažili jsme se přizpůsobit okolním státům.
Jenom pro vaši informaci, jaké jsou třeba odhady důsledků poranění hlavy pro veřejné rozpočty. To je za rok statistiky Ministerstva zdravotnictví ve veřejných rozpočtech. Poranění hlavy: zdravotní pojišťovny, vyplácení 1 mld. 5 mil., příspěvky na péči 52 mil., invalidní důchody 100 mil., nemocenské a další dávky 100 mil. Dohromady 1 mld. 257 mil. Vidíte, že i tyto údaje jsou zarážející. Nechceme nic jiného, jen to řádně projednat ve výborech a říct konečné stanovisko.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Faktická poznámka pan kolega Votava. Byl první, omlouvám se.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, mě trochu zarazilo vyjádření pana kolegy Šťastného, který řekl něco v tom smyslu, jestli je vůbec v zájmu pravice, jestli je pravicové přijímat takovýto návrh zákona. No, pane kolego prostřednictvím pana předsedajícího, já si myslím, že tady vůbec nejde o pravici a levici, ale především o zdraví.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Faktická poznámka pan kolega Ploc.
Poslanec Pavel Ploc: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já si myslím, v tomto návrhu nejde jenom o bezpečnost dětí, ale především i nás dospělých, protože žiji na horách a v lyžařské sezóně tam opravdu denně přistává vrtulník a není to jenom v případě dětí.
Já si myslím, že návrh zákona není úplně tak šťastně vyřešen, jak už tady i předkladatel sám říkal, ale určitě se o tom můžeme bavit ve druhém čtení a postoupit to dál výborům, protože si myslím, že na tento zákon už čeká hodně lidí, a myslím si, že to ušetří nemálo peněz v našem zdravotnictví. Já můžu za sebe říci, že jsem měl ve své závodní kariéře štěstí, že už byly přilby, protože bych tady možná už několikrát ani nebyl. Ale to je vrcholový sport. Ale dneska je kapacita na horách už tak vyplněná, že prostě na sjezdovkách je to někdy jak na Václaváku, a nemluvím jenom o sjezdovkách, ale i o jiných sportech, jako je snowboard, běžecké lyžování, i když tam to není ještě tak markantní jako při sjezdování. Opravdu, už je to nebezpečné.***