(12.50 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Aha, ano. Obracím se tedy na pana poslance Hamáčka, aby skrz něho tedy... My jsme se v roce 2012 dohodli a provedli úpravu, že abolice neboli zastavení trestního stíhání bude kontrasignována premiérem. Problémy, které vznikaly kolem milosti prezidenta republiky, nebyly shodou okolností kolem abolicí, ale týkaly se agraciace, to znamená odpuštění trestu. To znamená, že skutečně to, co bylo problémem, zůstalo mimo úpravu, kterou jsme v roce 2012 provedli. Mohu snad prozradit, že sociální demokracie, její postoj při jednáních kolem úpravy na přímou volbu byl takový, že jsme chtěli i další dostat do podpisu prezidenta. To není něco, s čím bychom přišli až nyní. Je to prostě trend, který jsme prosazovali i dříve. Je to náš kontinuální postoj. My jsme chtěli, aby všechny milosti byly pod kontrasignací premiéra.
Takže to není zdaleka jenom nějaká reakce na články, je to něco, o čem jsme dlouhodobě přesvědčeni, že má být pod kontrolou vlády, a je to prostě právě snaha nevyjímat nikoho z toho, že je pod kontrolou. Jak jsem citoval pana předsedu Ústavního soudu, rozhodnutí každé musí být v demokratickém státě přezkoumatelné. Není možné, aby někdo zůstával mimo kontrolu, mimo právo, mimo zákon! To je důvod, proč chceme, aby všechny milosti byly tedy kontrasignované premiérem a byla za ně takto vládou převzata odpovědnost. Takže to není zdaleka něco, co vzniklo jen tak jako reakce na pár novinových článků.
Já jsem tady o tom mluvil už minule a nechci to tady jenom opakovat, ale upozorňuji na to, že problém s milostmi byl takový, že opakovaně ve společnosti vznikala celá řada podezření a pochyb nad tím, jak se milosti udělují. Do mé vlastní kanceláře, která je až v Ostravě, přicházeli lidé, kteří mi říkali, že si taky myslí, že by si chtěli zaplatit 2 miliony za to, aby dostali syna z vězení. Když se mi to stalo podruhé, potřetí, tak jsem říkal, že to není normální. A dokonce mi někteří vyčítali, že jim nejsem ochoten pomoci. Říkali: "Holt pro vás nejsme dost dobří, že nám nepomůžete." Jestliže vznikne takováto situace v zemi, někdo prostě rozšíří takovéto informace, tak to přece není legrace. A měl by být zájem někoho, aby to šetřil. Policie to šetřila, tyto kauzy, nechci se k nim vracet a znovu je vyjmenovávat. Odložila je a podle mě je naprosto nepochopitelné, proč, jestli tedy neprokázala trestné činy, že by skutečně někdo usiloval o korupci v téhle oblasti, proč tedy potom nezačala stíhat autora té pomluvy. To je přece vážná věc, jestli se v zemi začne rozšiřovat pověst, že se kupují milosti! Takže si nemyslím, že by to byla marginálie, ale je to prostě zásadní problém, který vznikl podle mě z pocitu neférovosti a nespravedlnosti, který se týkal právě prezidentských milostí.
Tady je snaha něco takového řešit a najít způsob, jak to dostat pod spolehlivou kontrolu. Já ale naprosto nepřijímám výklad ústavy, že máme ústavu, která je sice dílem ústavou demokratického státu, která mluví o občanech, a dílem je to ústava odněkud ze středověku. Já nevěřím tomu, že tvůrci ústavy takto uvažovali a že ji takto koncipovali a že tam prostě najdeme prvky, které patří ještě někam do hluboké monarchie. To si myslím, že je výklad, který si nezaslouží. Že to prostě není regulérní, není to odpovídající výklad ústavy. Já jsem přesvědčen, že máme ústavu demokratického státu a ústavu, která platí pro všechny občany stejně! (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji panu místopředsedovi Zaorálkovi. Nyní je do rozpravy přihlášen pan poslanec Filip, po něm pan místopředseda Pospíšil.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedající, paní a pánové, nejsem ani polohysterický ani to nevnímám prostřednictvím nějakých novinových článků, ale vnímám postavení prezidenta republiky jako součást výkonné moci a minimálně si myslím, že návrh je možné vzít jako námět pro jednání dočasné komise pro Ústavu, kterou by si jistě Poslanecká sněmovna zasloužila zřídit. Politický problém je přece trochu někde jinde. Je to o těch lidech, kteří dostanou tu nebo onu pravomoc a potom ji zneužijí nebo nezneužijí. To je celá realita. Pamatuji si na vážné jednání petičního výboru Poslanecké sněmovny v době, kdy milosti uděloval Václav Havel. Trapas, který jsme tam na petičním výboru tenkrát zažili s vystoupením paní Chalupové, bych nerad připomínal, a to byl tenkrát první podnět, kdy se vůbec mluvilo o tom, že je potřeba znovu posoudit ústavní zakotvení práva milosti, nebo chcete-li komplexního práva prezidenta republiky, které považuji za součást právního systému České republiky, protože žádný soudce se nemůže odchýlit od textu zákona. Jestliže jsme v principu dělby moci, tak někdo zákony tvoří, někdo s nimi nakládá a vydává individuální právní akty a nemůže překročit rámec zákona a jenom právo milosti může vzít v úvahu něco, co soudce dokonce nesmí v úvahu ani vzít.
Takže prosím vás nedělejme z toho jakési středověké právo nad občany a bavme se o tom, jaká je to součást právního systému právního státu. Tak se na to dívejme. A pak se tedy bavme o tom, jestli někdo má schopnost funkci vykonávat, anebo jestli, žel, vůbec neunese pravomoc, kterou dostal do ruky, a má být někým kontrolován, nebo má být nikoliv na jednotlivci nebo na dvou lidech nebo na někom jiném. Jistě bude pro debatu nad ústavním zákonem velice důležité, jak dopadne trestní oznámení na premiéra České republiky, které je v jedné části ze Senátu a v druhé části z občanské veřejnosti od těch, kteří se zabývají protikorupčními aktivitami v České republice. Teď neříkám, jestli to je na jednom člověku, na panu Janečkovi, nebo na někom jiném, protože nevím, kolik takových trestních oznámení, o kterých ani novináři nevědí, na orgánech činných v trestním řízení leží.
Ale principiálně po amnestii šlo v Poslanecké sněmovně při nepovedené debatě o to, nakolik si vůbec může dovolit premiér této země říci, že to je automatismus, nakolik si může ministr financí této vlády říci, že vlastně odpovídá jenom za nějakou technickou věc a že vlastně vůbec neodpovídá za obsah. To už je vyjádření, které je za hranou ústavního slibu ministra české vlády. A v tomto ohledu já považuji za velmi důležité, abychom si uvědomili, o čem tady budeme debatovat. Souhlasím s tím, co tady Marek Benda řekl. Není možné pokaždé měnit Ústavu, když se něco stane. Je potřeba pořád zvažovat, jestli úroveň těch, kteří vykonávají určité ústavní funkce, je tak nízká, že musíme kvůli tomu změnit ústavní systém, protože do funkcí se dostávají lidé, kteří na to nemají. Já si to nemyslím. Já si myslím, že nemáme přizpůsobovat Ústavu lidem, kteří sedí v jednotlivých funkcích. Ale myslím si, že bychom měli pevně jaksi držet to, že jestliže existuje nějaký ústavní slib, kdy na svou čest něco přísaháme, tak by se toho lidé měli také držet a to své slovo nevypouštět jenom tak, že před nimi stojí televizní kamery nebo že novinář dá návodnou otázku. To je velmi vážný problém.
Jestliže si řekneme, že to je součást právního systému, jestliže si řekneme, že je potřeba, aby to tady zůstalo, a já jsem přesvědčen, že je potřeba, aby zůstalo právo milosti, nepovažuji to za nic středověkého, považuji rovnost občanů před zákonem za principiální záležitost a právo milosti za něco, co může zmírnit tvrdost zákona, a zákon musí být tvrdý a jednoznačný, a v tomto ohledu žádný soudce nemá právo vstupovat do práv zákonodárce, stejně jako nemá právo vstupovat do práv a oprávnění správních orgánů, pokud nepřezkoumává právě správní rozhodnutí. A na to tady máme speciální zákon. ***