(11.40 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Dámy a pánové, dovolím si připomenout i zákon č. 357 ze dne 19. srpna 2005, který je orientován na ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich. Řeč je zde o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám a taky tedy o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945. Z § 7 uvedeného zákona pak vyplývá, že potvrzení účasti povstání v květnu 1945 ministerstvo vydá občanu České republiky, který v době mezi 30. dubnem a 12. květnem 1945 alespoň po dobu tří dnů na straně povstalců proti nacistické moci
a) se zúčastnil bojů se zbraní,
b) se podílel na zpravodajské a spojovací činnosti,
c) konal zdravotní či zásobovací službu v terénu v souvislosti s bojovými akcemi, nebo
d) byl členem Revoluční české národní rady a nebo povstaleckého velitelství.
Dámy a pánové, nic jsme nezanedbali. Nic jsme nezanedbali. Pouze jistá skupina těch, kteří bojovali proti nacistům, se nepřihlásila ve stanoveném termínu.
To, co jsem zde řekl, mě vede v jistých souvislostech k tomu, že chci zdůraznit, že senátní návrh zákona o Českém národním povstání zjevně postrádá odborné stanovisko uznávaných historických pracovišť, kterým je např. Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky, tedy takové stanovisko, o které následně požádala uvedený ústav předsedkyně sněmovního výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu doc. Putnová. "Místo stručného zdůvodnění nutnosti podobného zákona," cituji nyní z uvedeného odborného stanoviska, "se navrhovatelé uchylují k vlastnímu výkladu historických událostí. Přitom používají jak již dávno překonaná fakta, např. údaje o jednotkách, které byly nasazeny k potlačení pražského povstání, tak i tvrzení, která byla po roce 1989 vyvrácena historickým výzkumem, resp. nově zpřístupněnými prameny, např. okolnosti přeměny České národní rady na Zemský národní výbor v Praze a jejich dalšího působení."
Jistě, návrh zákona si klade za cíl vyzdvihnout historický význam povstání v květnu 1945 a morálně ocenit jeho dosud žijící účastníky - tedy ty, co se zapomněli přihlásit, zdůrazňuji. A samozřejmě, pokud to zde říkám, tak si dovolím tvrdit, že uvedený cíl zákona, tedy znovu připomenout význam povstání a ocenit jeho dosud žijící účastníky, je nepochybně správný, s tím opravdu problém nemám, ale navrhovaný zákon zasahuje do ustáleného historického výkladu, a to tvrzením, že k povstání českého lidu proti nacistické moci došlo v době mezi 30. dubnem a 12. květnem 1945. Jistě, 30. dubna 1945 byla osvobozena Ostrava, vedle Sovětské armády zde operovala i československá samostatná tanková brigáda a také bitevní pluk 1. československé smíšené letecké divize. Téhož dne odpoledne spáchal pak v podzemí říšského kancléřství sebevraždu Adolf Hitler. Právě pod vlivem těchto událostí vypuklo Květnové povstání českého lidu, což mělo jasný dopad na další vývoj situace v celém protektorátu.
Ano, v odborné literatuře se běžně uvádí, že první povstání vypuklo 1. května 1945 v Přerově, a pokud předkladatelé mluví o 30. dubnu a vůbec to nezdůvodní, tak promiňte, nemohu je brát vážně.
V roce 1989 byl název Květnové povstání českého lidu v odborné literatuře natolik běžný, že se udržel, jak připomíná právě ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Oldřich Tůma, nejenom v kalendáři, ale přešel rovněž do příslušné legislativy. I to je důvod, proč považuji přejmenování již existujícího svátku za neopodstatněné.
Dámy a pánové, historie by neměla být otrokyní prapodivné aktuálnosti a do dávných událostí bychom neměli vnášet současná ideologická schémata. Uvádí se to i v manifestu francouzských historiků proti zákonům o minulosti. "Ve svobodném státě," cituji z uvedeného dokumentu, který spatřil světlo světa v roce 2005, "nepřísluší ani parlamentu ani soudním orgánům, aby stanovily historickou pravdu."
Co k tomu dodat? Možná jen to, že parlament skutečně není vědecký ústav a pravda se nedá odhlasovat, ta se dá poznat pouze vědeckými metodami. A to je hlavní důvod, proč navrhuji sněmovní tisk 718 na zamítnutí.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Já se nyní zeptám, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy v rámci druhého čtení. Pan kolega Walter Bartoš. Prosím.
Poslanec Walter Bartoš: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, já nechci být dlouhý jako můj předřečník, jenom krátce bych chtěl říct jednu podstatnou věc.
Debata o dějinách dvacátého století je velmi složitá, komplikovaná a probíhá. A pokud my zde v Poslanecké sněmovně předem určíme, jak se má vyvíjet, jaké názvosloví má být v této debatě používáno, je to velmi nešťastné. Jinými slovy, kodifikovat historický exkurz dopředu považuji za nevhodné a nedobré.
Já bych doplnil pana kolegu Grebeníčka jednou věcí a na minutu bych obrátil vaši pozornost k polské historiografii. Polská historiografie je velmi zajímavá. Prvního srpna 1944, pokud to chcete úplně přesně, v 17. hodin odpoledne, začalo tehdy, a to podtrhuji, takzvané Varšavské povstání. Varšavské povstání bylo organizováno tehdy polskou Zemskou armádou, v polštině se jí říká Armia krajowa, bylo velmi organizováno, připraveno a bylo součástí celonárodního povstání, které mělo název Burza, v polštině Bouře.
Proč to uvádím. Uvádím to z toho důvodu, že to povstání vykazovalo daleko větší provázanost jednotlivých celků než jednotlivá povstání v Přerově, v Nymburce, v Poděbradech, v Chlumci nad Cidlinou a podobně. ***