(12.30 hodin)
(pokračuje Svoboda)
Tento skoro 22% podíl je srovnatelný například s programem Panel. Tento motivační prvek přinesl do rozpočtu následné příjmy odhadem za 132 mld. Kč. Úvěry stavebních spořitelen tak představují i se zohledněním výdaje na státní podporu pozitivní přínos pro státní rozpočet. Další přínos představují také úspory použité na bytové potřeby. Opět generují daňové příjmy, ale veškeré výdaje na státní podporu jsou již započteny v hodnocení efektivity úvěrů. Celková efektivita systému je tak bezpochyby ještě vyšší. Podíl podpory na výdajích státního rozpočtu však setrvale klesá.
Zásadní otázku tedy je: Přeje si Ministerstvo financí České republiky likvidaci státem podporovaného stavebního spoření? A není tato předloha zásadním krokem k naplnění této ambice?
Dámy a pánové, vzhledem k uvedeným argumentům navrhuji zamítnutí návrhu novely zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, ve znění pozdějších předpisů, tedy sněmovní tisk 676. Vám děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji. Nyní má slovo pan poslanec Otto Chaloupka. Prosím.
Poslanec Otto Chaloupka: Vážená paní předsedkyně, kolegyně, kolegové, chci vás znovu seznámit s postojem Věcí veřejných k vládnímu návrhu novely zákona o stavebním spoření.
Detailní prostudování tohoto návrhu a konzultace s odborníky nás vedou k závěru, že tento vládou předložený návrh je faktickou likvidací osvědčeného systému spoření, který využívá téměř polovina občanů naší země, nemluvě o naprosto nehorázném a právně devastujícím aplikování principu retroaktivity do omezení smluv, již uzavřených smluv se stavebním spořením. Považujeme za velký problém, že by navrhované změny měly platit retroaktivně a vztahovat se nejen na nové, ale na již existující smlouvy, což je naprosto nefér, na hraně morálního hazardu, kdy tato vláda chce trestat ty, kteří uzavírali své smlouvy podle původních pravidel a dřívějších podmínek s cílem dosáhnout na investice pro bydlení, průběžně a často těžce si ukládali osobní finance s vidinou a na základě vidiny státního příspěvku, a náhle jim Nečasův kabinet celé plány znehodnotí nehledě na právo, nedotknutelnost smluv a dobré mravy. (V sále je zvýšená hladina hluku.)
Věci veřejné nevidí jediný důvod, proč měnit systém, který funguje, systém, který se jednoduše osvědčil.
Předkládaná úprava přináší i další neblahou novinku. Jedná se o to, že změna by měla na jedné straně umožnit klasickým bankám poskytovat produkty stavebního spoření a na straně druhé dává stávajícím stavebním spořitelnám možnost přeměnit se na standardní banky. To bude mít za následek, že z trhu budou vytlačeny relativně levné úvěry na rekonstrukce a modernizace v nižších objemech a nahradí je drahé bankovní hotovostní úvěry. Jestliže se dnes lidé nemusejí o své úspory v rámci stavebního spoření obávat, je to hlavně proto, že stavební spořitelny na rozdíl od bank můžou investovat v omezeném rozsahu a do velmi bezpečných instrumentů, a to by podle nového vládního návrhu mělo být jinak. Tímto krokem by došlo k rozkolísání dnešní stability trhu se stavebním spořením především kvůli odlivu klientů k běžným bankám právě proto, že jim budou nabízeny produkty typu stavebního spoření. V praxi to bude znamenat, že banky budou ještě více profitovat na svých klientech, neboť stavební spoření budou využívat jako velmi výhodný, státem dotovaný výběr vkladů.
Destabilizaci celého systému považují Věci veřejné za velmi riskantní zvláště v dnešní době napjatých veřejných rozpočtů. Je zcela nepochybné, že z činností, které jsou financovány pomocí úvěrů stavebních spořitelen, plynou do státního rozpočtu a dalších veřejných rozpočtů nezanedbatelné daňové příjmy a zanedbatelný není ani pozitivní vliv stavebního spoření na trhu práce.
Rovněž je třeba brát v úvahu i fakt, že navrhovaná změna by mohla být v rozporu se soutěžním právem Evropské unie. Běžné banky mohou na rozdíl od stavebních spořitelen poskytovat své produkty komukoliv v Evropě a navíc jsou díky státnímu příspěvku oproti evropským bankovním domům zvýhodněné. Kromě toho je naše největší stavební spořitelna, Českomoravská stavební spořitelna, dcerou německé matky a německé zákony zakazují stavebním spořitelnám transformovat se na banky. Nemohla by se tak přeměnit v banku bez nuceného odprodeje německého podílu a to by znamenalo ohrožení investice zahraničního subjektu a hrozí zde zcela reálný soudní spor.
Z těchto důvodů se na vás, kolegyně a kolegové, obracím s vážným apelem, abyste tento nešťastný vládní návrh odmítli.
Děkuji vám za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Chaloupkovi. Pan poslanec Michal Doktor má nyní slovo. Po něm je přihlášen pan poslanec Vladislav Vilímec. Prosím.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji za udělené slovo. Chtěl bych ujistit, že přicházím k řečništi proto, abych nabídl panu ministru financí pomocnou ruku při projednávání tohoto dokumentu, tedy i věcnou spolupráci. Pan ministr ji na dálku zdvihá. Tedy ne proto, abych jej rmoutil, přesto uvedu řadu výhrad. Myslím, že o mně je známo, že k tomuto dokumentu přistupuji velmi zdrženlivě, a uvedu samozřejmě proč.
Nemohu se připojit k návrhu na zamítnutí, to je myslím zřejmé. On ten koncept, to naladění změn, které jsou tady navrženy, je spíše správný, jakkoliv začnu již první výhradou. Všichni víme, že samotný název "stavební spoření" je neadekvátní, absolutně vůbec nekoresponduje s tím, jak by ten systém měl fungovat. Je to spíše státem podporovaný program investice do budoucnosti, který má postihnout v té své struktuře několik lidských činností a říci z pohledu státu, z pohledu veřejných rozpočtů jako účastníka v tom systému, podporovatele těch úspor, která z těch činností v té struktuře má priority jedna, dva, tři, čtyři, které budou státem svou účastí podporované, a sledované využití těch prostředků, které do systému vkládá, a jiné budou opomíjeny.
Vidím jako správné propojení projektů v té odpovědné budoucnosti, které se zabývají bydlením, vzděláním a rozvojem řemeslné dovednosti, zdravím, respektive péčí o zdraví, a důstojným stářím, kumulací prostředků na období nižší ekonomické aktivity.
V tom dokumentu je navrženo vázání státní podpory právě do jasně formulované oblasti. Musím říci, že zcela sdílím onu výhradu, kterou prezentoval ve svém projevu pan poslanec Chaloupka. I pro mne osobně je jak morálně, tak fakticky nepřijatelný retroaktivní koncept. Vycházím z toho "co ujednáno bylo, to platné jest" a není možné, tím spíše, mám-li být podporovatelem středopravé vlády liberálně konzervativně naladěné, tak nemohu pojmout takový retroaktivní zásah, který by zpochybnil účast ne nemalého objemu klientů, ale především obrovského objemu prostředků, a těch 400 miliard korun, které jsou v tom systému, jsou samozřejmě vážený parametr mající svůj význam v ekonomice. A není možné k němu přistoupit a říci v čase, že vy všichni, kteří jste se účastnili a jste účastni v tom systému za nějakých tehdy vyhlášených pravidel, teď máte změněná pravidla hry v jejím průběhu. Něco takového je pro mne nepřijatelné. A říkám já sám za sebe a jistě i za řadu kolegů, že tento retroaktivní princip bude muset být v průběhu druhého čtení přepracován. A doufám, že bude z toho návrhu vyloučen.
Věc, na kterou bych chtěl upozornit a která bude muset být zodpovězena při projednávání tohoto dokumentu na půdě rozpočtového výboru a velmi důsledně vážena, je ona univerzální licence, respektive možné důsledky plynoucí z přijetí konceptu univerzální licence, tedy dopočitatelného důsledku, který povede k tomu, že speciální instituce, stavební spořitelny, zaniknou a činnosti stavební spořitelny, respektive institutu stavebního spoření, budou provozovat banky jako jednu z činností. ***