(12.20 hodin)
(pokračuje Svoboda)
Protože část klientů úvěr nepožaduje, zapojí se pouze do té fáze spořicí. Tito klienti jsou často neprávem označováni za zneuživatele systému, neboť čerpají státní podporu, ale nejsou vázáni k účelovému použití prostředků. Je však nutné doplnit, že takoví klienti jsou stále zdrojem peněz, které jsou půjčovány klientům v podobě úvěru na bydlení a u kterých je striktně sledován i zákonem předepsaný bytový účel využití. Takže pro model celé stavební spořitelny platí součet těchto modelů jednotlivých klientů.
Protože stavební spořitelny půjčují pouze prostředky, které u nich za garantovaných podmínek uloží klienti, musí objem vkladů přesahovat objem půjčených prostředků. Průměrná výše úvěru od stavební spořitelny však výrazně převyšuje průměrný vklad klienta, a to v rámci České republiky zhruba pětinásobně. Pro zachování podmínky dostatku vkladů je nutné, aby další čtyři klienti poskytli své peníze v podobě úspor jednomu člověku, který od stavební spořitelny získá úvěr. Celkově tak stavební spořitelny motivují klienty ke vstupu do systému, aby zajistily dostatek vkladů pro poskytování úvěrů, a jedním ze základních motivačních faktorů je existence státní podpory.
Vzhledem k tomu, že vláda svoji fiskální politiku zakládá především na jednoduchých škrtech, tak se předmětem jejího zájmu samozřejmě stává bohužel i stavební spoření, konkrétně snižování státní podpory, státního příspěvku, který je financován ze státního rozpočtu.
Stavební spoření bylo v České republice v roce 1993 upraveno zákonem č. 96, o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření. Od počátku roku 1993 bylo uzavřeno 13,84 mil. smluv o stavebním spoření a bylo poskytnuto 1,94 mil. úvěrů v celkovém objemu 578 mld. Kč. Přitom řada lidí tehdy uzavírala smlouvy a vstupovala do stavebního spoření s tím, že státní příspěvek byl právě 4 500 Kč. Během krátké doby tedy došlo ke snížení tohoto příspěvku ze 4 500 Kč na současných 2 000 Kč a to bohužel nemusí být poslední nebo konečné číslo. Přesto stále je stavební spoření v České republice co do počtu smluv třetí největší v Evropě, a to po Německu a Rakousku, a to i když u nás bohužel zájem o uzavření nových smluv klesl. Smlouvy poklesly meziročně o více než 100 tis. klientů. Pokles je i co do výše poskytnutých úvěrů. Meziročně je to 17,5 %. I tak je uzavřeno více než 4,5 mil. smluv a spořitelnami byly poskytnuty úvěry za 48 mld. Kč. Spořitelny mají také rozpůjčováno zhruba 68 % svých vkladů a v systému spoření je dnes více než 400 mld. Kč.
Je třeba znovu připomenout, že tyto úvěry mají zásadní význam pro rozvoj stavební výroby v oblasti bytové výstavby a představují významný zdroj zakázek pro malé a střední stavební firmy, na které současná krize ve stavebnictví dopadá samozřejmě nejvíce. Pokud je nám známo, vláda zatím neuvažuje o nějaké formě podpory bytové výstavby. Navíc, jak už zde bylo zdůrazněno, stavební spoření se za devatenáct let své existence vyvinulo v oblíbený finanční produkt, který má v současnosti nezastupitelnou úlohu při financování bydlení, především však při financování modernizace, nebo modernizace a rekonstrukce bytů nebo domů.
Historicky stavební spoření dosáhlo maxima na konci roku 2003. Stát samozřejmě potom snižoval podporu, a tím se snižoval i celkový objem.
Faktem je, že pro domácnosti s nižšími příjmy je stavební spoření dostupná a férová volba, jak bezpečně spořit své peníze, a obvykle jediná možnost, jak získat případný úvěr na zlepšení svého bydlení. Lidé systém stavebního spoření vnímají pozitivně a mají k němu především důvěru. S tím souvisí i pravidelný růst průměrného zůstatku. Systém tak vykazuje jistou míru odolnosti také vůči poklesu počtu klientů, neboť celkově se stále objem vkladů ve stavebních spořitelnách zvyšuje.
Z kumulovaných vkladů bylo postupem času možné poskytovat také úvěry na bydlení. Celkové úvěrové saldo je stále nižší než objem vkladů. Loňské údaje hovoří o saldu 293 mld. Kč a objemu vkladů ve výši 433 mld. Kč. Proto také pro další úvěrování existuje prostor. Vklady však porostou výrazně pomaleji než úvěry. Toto dohánění by mělo pokračovat i v příštích letech. Nabízí se však logická otázka, jak zajistit, aby systém fungoval ještě efektivněji, tedy rozpůjčoval téměř všechny vklady, a tím i zvýšil kvalitu bytového fondu.
Druhou koncepční změnou je podle předkladatele takzvané produktové pojetí stavebního spoření. Podle současného správního řádu mohou tento produkt poskytovat pouze stavební spořitelny. Schválením tohoto zákona však umožníme poskytovat toto stavební spoření i univerzálním bankám, nikoliv jen specializovaným stavebním spořitelnám, jak je tomu dodnes. Údajně to má svoji hlubokou logiku. Nejenže bude posíleno konkurenční prostředí, ale především se odstraní značné riziko, které existuje ve stabilitě systému stavebního spoření.
Proti tomu se musím znovu ohradit. Jestliže dnes mohou poskytovat úvěry ze stavebního spoření pouze specializované spořitelny, a to za poměrně přísných podmínek, kdy nesmějí nabízet žádné jiné bankovní služby, žádné jiné bankovní produkty, tak podle novely budou moci na trh se stavebním spořením vstupovat i banky univerzální, a samozřejmě bez podmínek, které jsou pro stavební spořitelny zákonem dané. Stavební spořitelny pochopitelně dokážou dobře predikovat, jak se budou vyvíjet vklady i úvěry, a s pomocí dostupných nástrojů tento vývoj ovlivňovat. Nemohou však plně s okamžitou účinností reagovat na změnu podmínek, které ovlivňují rozhodování klientů. Nutnou podmínkou pro úvěrování blízko hranice rozpůjčování drtivé většiny všech vkladů je garance dlouhodobě stabilních podmínek.
Významné postavení stavebních spořitelen v českém bankovním systému ukazují podíly systému na celkovém bankovním sektoru. Z celkového objemu bankovních vkladů domácností, což je 1594 mld. Kč, tvoří objem ve stavebních spořitelnách, jak už jsem se zmínil dříve, 429 mld. Kč. Jinými slovy, domácnosti drží na účtech stavebních spořitelen více jak 27 % všech bankovních vkladů. Navíc stavební spořitelny mají nízký podíl objemu pohledávek se selháním. K 31. 12. 2011 činil tento ukazatel 2,6 %, což je 2,5krát méně než pro zbývající část bankovního sektoru.
Zdá se, že Ministerstvo financí si přeje zánik stavebních spořitelen. Konečným důsledkem může být dokonce zánik celého stavebního spoření. Navíc celkově stavební spoření se dnes podílí na finančních aktivech domácností zhruba 17 % a je tak po netermínovaných vkladech druhou nejvýznamnější položkou.
Stabilita úroků. Podle údajů České národní banky jsou úrokové sazby stavebních spořitelen ve srovnání s ostatními bankami výrazně stabilnější. Stát tak pomocí dotace stavebního spoření vytváří pro občany systém, který garantuje minimální výkyvy a nižší rozdíl úrokových sazeb mezi vklady a úvěry než běžné bankovnictví.
Ke státní podpoře. Vláda ve své koncepci bydlení schválené 13. 7. 2011 tvrdí: Státní podpora funguje stejně jako v jiných způsobech financování bydlení jako aktivátor soukromých zdrojů. Díky ní poskytly za posledních pět let stavební spořitelny úvěry v celkovém objemu 320 mld. Kč a stát vydal za stejné období na podpoře 70 mld. Kč. ***