(10.30 hodin)
(pokračuje Seďa)
Podobně vláda chce, abych dokonce splnil závazek z její koaliční smlouvy o vytvoření koalice rozpočtové odpovědnosti, vlády práva a boje proti korupci a strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR pro období 2012-20. Nehledě na skutečnost, že tato koalice již neexistuje, prosím neočekávejte, že jako sociální demokrat tento návrh podpořím.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, ale nyní k samotnému návrhu zákona. Podle mého názoru je to jeden z nejhorších návrhů, který vládní koalice předložila. Použiji slova předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy, která uvedl na odborné konferenci o vymahatelnosti práva, a to že stát už není schopen přijímat zákonné normy, které by pak sám dokázal uvádět do praxe, kontrolovat jejich uplatňování a sám je dodržoval. Tento návrh zákona je právě takový.
Údajným cílem, cituji, má být dosáhnout zdravých a dlouhodobě udržitelných veřejných financí ČR, které jí poskytnou dostatečný prostor pro rozhodování při realizaci rozpočtové a fiskální politiky a zajistí respektování mezinárodních závazků, a to i v případě běžných konjunkturálních výkyvů. Ústavní zákon by měl zlepšit celkové hospodaření ČR, posílit transparentnost a efektivnost veřejných financí a ve výsledku též podpořit konkurenceschopnost ČR. - Prosím vás, žádný zákon, ani ústavní, tohle přece nemůže zajistit! Všechny tyto cíle může totiž zajistit toliko konkurenceschopná ekonomika, kvalitní a efektivní státní a veřejná správa a zejména kvalifikovaní, zodpovědní a vzdělaní občané naší země. Bez potřebného růstu HDP to prostě nikdy nepůjde a já se obávám, a poslední statistické údaje to potvrzují, že hospodářská politika současné vlády spíše škodí a jde proti deklarovaným cílům návrhu tohoto zákona.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, vláda tvrdí, že navrhovaná právní úprava je plně v souladu s ústavním pořádkem ČR. Já jsem naopak přesvědčen, že právě tento ústavní zákon porušuje Ústavu ČR, především tím, že výrazně omezuje pravomoci a kompetence nejen Poslanecké sněmovny, ale i vlády a zejména samospráv územně samosprávných celků a veřejnoprávních institucí. Konkrétně se například jedná o porušení Ústavy ČR, hlavy VII. Ale především žádný ústavní zákon kromě změny Ústavy nesmí omezovat práva daná naší Ústavou.
Zřízení Národní rozpočtové rady si vyžádá ročně náklady ve výši cca 50 mil. Kč. Opravdu nechápu, že vláda, která si říká rozpočtově odpovědná, zvyšuje výdaje státu. Mohla jít například cestou posílení pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu. Ptám se, k čemu další úřad, když ke zjišťování statistických údajů máme Český statistický úřad a Eurostat. K čemu takový zákon, když ČR je členem EU s dlouhodobým cílem vstupu do Evropské hospodářské a měnové unie. Konvergenční kritéria jasně definují limit pro schodek veřejných financí či nepřekročitelnost celkového veřejného dluhu ve výši 60 % HDP. Ptám se tedy vlády: Změnila se, či nezměnila vládní politika z pohledu přistoupení naší země k euru? Pokud ano, pak bych možná pochopil účel tohoto návrhu zákona. Pokud ne, a já doufám, že ne, pak tento návrh postrádá jakýkoliv smysl a stane se pouhým cárem papíru po našem vstupu do Evropské měnové unie.
Vážení členové vlády, vážené poslankyně a poslanci, vláda v důvodové zprávě uvádí - cituji: "Za zvýšením vládního dluhu v ČR na počátku minulé dekády stál především výrazný nárůst dotací transformačním institucím, jež souvisely s restrukturalizací a privatizací sektoru finančních a nefinančních podniků v důsledku odkládaných reforem v 90. letech. Vzhledem k tomu, že v následném období hospodářské expanze nebyl plně využit potenciál k provedení rozpočtové konsolidace, zadluženost ČR nadále narůstá." Tolik citace. Jsem velmi rád, že se konečně popsaly skutečné důvody zadlužení země, a také jsem rád, že sama vláda si sype popel na hlavu a konečně připouští, že za její vlády zadluženost narůstá. Ale chci se zeptat vlády, zda nechce dalším vládám zanechat tento zákon jako jistý danajský dar. Vede mě k tomu vládní výrok uvedený opět v důvodové zprávě. Cituji: "Důsledky stárnutí populace, které mají být dle aktuálních projekcí v rámci EU nadprůměrné, se do hospodaření veřejných financí přitom teprve promítnou." Já to čtu tak, že nás čekají obrovské finanční náklady, které nelze v současné době vyčíslit, a současná vláda tento problém neřeší.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, návrh zákona o rozpočtové odpovědnosti je nejen špatným zákonem, který je dle mého názoru v rozporu s Ústavou ČR, ale je v rozporu i se slibem, který jsme jako poslanci dali. Sankce za porušení rozpočtové kázně jsou navrhovány jako kolektivní a neposuzují individuální vinu, což je opět v rozporu s platnými zákony naší země. Nehodlám podpořit zákon, který omezuje demokratické rozhodování Poslanecké sněmovny a který omezuje práva zákonodárců!
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji panu poslanci Seďovi. Dalším řečníkem bude pan poslance Břetislav Petr. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Břetislav Petr: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, zákon o rozpočtové odpovědnosti by měl začít platit od roku 2014 a měl by omezit zadlužování státu tak, aby veřejný dluh v žádném případě nemohl překročit hranici 60 %. Podle tohoto zákona by měla vláda začít podnikat aktivní kroky, pokud státní nominální dluh dosáhne hranice 45 %. Pak bude muset stát snížit výdaje, zastropovat výdaje na další období v sektoru veřejných institucí, ve státních i mimorozpočtových fondech, musí snížit rozpočty veřejným vysokým školám, zdravotním pojišťovnám a dalším organizacím, které jsou citovány v onom ústavním zákoně. Pochopitelně je zde i opatření, že pokud dluh dosáhne 45 % nominální hodnoty, musí se snížit všem pracovníkům ve státním sektoru platy o 20 %. S rostoucím stupněm zadlužení se také zvyšují požadavky na nezbytná opatření, aby dluh dále nestoupal. Opatření jsou naprosto restriktivní a stupňují se s rostoucím dluhem. Scházejí i jakákoliv opatření, pomocí čeho nastartovat nějaký opětovný růst hospodářství, poněvadž když k tomu nedojde, je tento ústavní zákon do jisté míry naprosto iluzorní.
Kromě opatření bychom měli také provést revizi některých zákonů, kde se ztrácí nesmírné množství státních peněz, které jdou do kapes jednotlivců. Včera tady chtěl pan kolega Paroubek nastolit problém ceny elektrické energie. Nemáte všichni dojem, že 44 miliard, které doplácíme v letošním roce na tuto elektřinu, by se dalo použít mnohem lépe a s větším efektem kdekoliv jinde? Není tomu tak dávno, co tady bylo 40 vedoucích představitelů hospodářství, bylo to v měsíci listopadu, kteří prohlásili, že cena elektrické energie snižuje jejich konkurenceschopnost. Hovoříme o konkurenceschopnosti, a nejsme schopni pro ni nic udělat. Další z příkladů je, proč jedněm restituentům dáváme dvakrát tolik, než dostávají ti druzí, a abych byl konkrétní, ti, kteří restituovali v roce 1990, za metr čtvereční dostali 12 korun, církvím chceme vyplácet 44. Takže nejen opatření, ale i restrikce a podívání se na některé zákony, které naši ekonomiku oslabují.***