(10.10 hodin)
(pokračuje Marková)
Jde o ústavní zákon, který bezesporu ruší, nebo minimálně omezuje zákon č. 551/1991. Navíc by zdravotním pojišťovnám v případě toho, že by musely předložit zdravotně pojistné plány s výdaji nepřekračujícími výdaje schválené v předchozím roce, nebylo umožněno využít již nashromážděných rezerv a deficitní rozpočet je dle chystaného zákona o zdravotních pojišťovnách důvodem k nápravným opatření včetně nucené správy nebo odebrání licence. Takto koncipovaná povinnost je nepřijatelná i proto, že formulace typu, že rozpočet zdravotních pojišťoven bude mít výdaje nejvýše na úrovni předcházejícího roku, by fakticky bránila případným fúzím stejně jako rozvoji činnosti pojišťoven.
Z výše zmíněných důvodů se připojuji k návrhu vrátit tento návrh zákona k přepracování. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Děkuji paní poslankyni Markové. Nyní udělím slovo panu poslanci Jiřímu Paroubkovi. Připraví se pan poslanec Antonín Seďa. Pane poslanče, prosím, máte slovo. Prosím o klid v sále.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane místopředsedo, vážená zbývající členko vlády, paní ministryně, dámy a pánové, tato vláda sama sebe prohlásila vládou rozpočtové odpovědnosti. Zatím ale již více než dva a půl roku dělá všechno pro to, aby toto spojení, tedy Nečasova vláda a rozpočtová odpovědnost, bylo veřejností považováno za oxymóron - protimluv. V současné době se ostatně důvěra veřejnosti vůči vládě pohybuje maximálně do 12 %, v některých průzkumech je to dokonce 8 %. Česká pravice, tedy ODS, TOP 09 a Věci veřejné, byla ve sněmovních volbách v roce 2010 úspěšná mimo jiné také proto, že se skvěle marketingově ujala, kromě dneska už komického tématu dinosaurů, tématu řecké dluhové pasti, která prý má už už sklapnout i u nás. Pochopitelně jak jinak podle nich měla past sklapnout v případě vlády levice.
Argumenty české pravice se tehdy a dnes opírají o některé dezinterpretace, lži a polopravdy. Uvedu jen ty nejzávažnější, neboť se v argumentaci činitelů vlády a nebo vládních poslanců i dnes mohou objevit. Zatím to ale nevypadá, že by někdo z vládních poslanců usiloval o účast v diskusi.
První mýtus, že levostředová vláda v letech 2005 a 2006, shodou okolností tehdy pod mým vedením, tedy v době s hospodářským růstem 7 a 6 %, prý hospodařila s vysokými schodky a prý tak prožírala budoucnost našich dětí. Ministr financí dokonce hovořil v této souvislosti o mejdanu, který svými škrty již zarazil. Podívejme se však na fakta. Za ty dva roky, léta 2005 a 2006, byl opravdu souhrnně vytvořen schodek ve výši 153 mld. korun. Z toho 97 mld. v roce 2006. To vypadá, uznám, poněkud podezřele. Je potřeba to jen trošku rozebrat. Z této částky tvořily ovšem 92 mld. korun rozpočtové rezervy, které byly, kdybych použil vládní terminologii, prožírány na úkor budoucnosti našich dětí v letech 2007 až 2009, tedy Topolánkovou vládou a ministrem financí tehdejším až dnešním. Ani ho nebudu jmenovat, myslím, že toho má na svědomí už dost. A dalších 40 mld. činily rezervy nalité v letech 2005 a 2006 do konsolidační agentury ke krytí ztrát z 90. let. Ztráty v 90. letech někdo zavinil. Myslím, že jsou to notoricky známé skutečnosti. Faktický schodek za dva roky 2005 a 2006 byl v souhrnu zhruba 20 mld., tedy v průměru 10 mld. ročně. Státní dluh v poměru k hrubému domácímu produktu se v letech 2005 až 2007 pohyboval kolem 28 %. Dnes je to 43 %, přes snahu vlády Mirka Topolánka a později Petra Nečase o stabilizaci a deklarované snížení daňové kvóty v posledních šesti letech.
Druhý mýtus, který se u pravice a i některých dalších politiků i prezidentských kandidátů z řad levice objevuje, je ten, že česká levice použila před volbami v roce 2010 některých údajně rozmařilých volebních slibů. S tím stojí za to polemizovat. Aspoň s tím rozdílem několika let, který od té doby uplynul. Jaký je vlastně rozdíl mezi třináctým důchodem - tento institut má argumentačně doložit rozmařilost levice - a valorizací důchodů? V roce 2010 nebyla Fischerovou vládou valorizace důchodů uskutečněna, proto vznikla myšlenka nahrazení valorizace důchodů třináctým důchodem právě v roce 2010, tedy jednorázovou platbou, jednorázovým zatížením státního rozpočtu v roce 2010 a jejím nepřenesením do výdajové základny pro výpočet důchodů pro rok 2011. Pro stát, pro státní rozpočet je právě proto výhodnější konstrukce třináctého důchodu nežli jejich valorizace. Pro důchodce to zas tak výhodné není kromě tedy jednorázové platby.
Podobné je to se šrotovným. My jsme u nás šrotovné neuplatnili, ale v některých okolních státech, v Německu a tuším také na Slovensku, šrotovné uplatněno bylo a samozřejmě že naše automobilky na tom vydělaly. My jsme byli - někdo to považuje za chytrost, někdo to může považovat, a já se přiznám, že to považuji spíše za jakési černé pasažérství.
Vláda pravice od roku 2007 alespoň verbálně a se stále stejným ministrem financí stabilizuje veřejné finance a verbálně snižuje i daně. Verbálně, tedy slovně, snižuje i daně. A výsledek tohoto snažení? Strukturální schodek - a já jsem tady ta čísla uváděl už několikrát, jsou notoricky známa, proto je nebudu opakovat - v tomto roce bude stále vyšší, nežli byl strukturální schodek v roce 2007, kdy dobíhala legislativa prosazená levostředovými vládami a existoval také mobilizační a reálný státní rozpočet na rok 2007 sestavený ještě vládou pod mým vedením. A rovněž složená daňová kvóta bude letos o 0,7 % vyšší než v roce 2006.
Cíle v ekonomice se pravici tedy nepodařilo vůbec naplnit. Pokud jí o to vůbec kdy šlo. Je to samozřejmě také díky tomu, že hrubý domácí produkt za vlád pravice rostl žalostně. Pokud si to číslo dobře pamatuji, je to v průměru 0,8 % ročně. Vládě pravice se v ekonomické zejména fiskální oblasti tedy, slušně řečeno, prostě nedaří. Ale něco deklarativního udělat chce a musí, aniž by za to musela zaplatit. Jí se to už přece týkat nebude. Každému musí být jasné, že celý ústavní - to slovo podtrhuji - zákon o rozpočtové odpovědnosti je past, která sklapne brzy po nástupu nové vlády. Proč vlastně? Ta v uvozovkách ostrá mez, za níž následují určité sankce, je podle zákona - vážné sankce, abych byl úplně přesný - je podle zákona 45 % podílu zadlužení na hrubém domácím produktu. ***