(9.50 hodin)
Poslanec Ladislav Šincl: Děkuji, pane předsedající. Vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych i já se vyjádřil k předloženému návrhu ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti.
V důvodové zprávě tohoto návrhu se mj. píše, že hlavním cílem návrhu ústavního zákona je dosáhnout zdravých a dlouhodobě udržitelných veřejných financí České republiky. Na první pohled to vypadá pěkně a myslím, že s tímto záměrem musí každý rozumný člověk souhlasit. Bohužel jako skoro u každého vládního návrhu, tak i tento předložený návrh má dle mého názoru několik zásadních vad. Hlavní vadou je to, a už to tady bylo řečeno, že je předkládán bez návrhu prováděcího zákona. Toto je podle mne naprosto nepřijatelné. Znalost prováděcího zákona je podle mého názoru důležitá, protože zde může být skryto mnoho dalších nejasností a tam se teprve ukáže, co kdo tímto zákonem ve skutečnosti zamýšlí.
Aby bylo dopředu jasno, považuji nápravu veřejných financí a jejich dlouhodobou udržitelnost za současné nezbytné podpory ekonomického růstu za jeden ze základních úkolů hospodářské politiky státu. Problém ovšem vidím v tom, že politika současných pravicových vlád včetně té poslední Nečasovy pod heslem nápravy veřejných financí situaci v České republice na rozdíl od veřejných deklarací ve skutečnosti jen zhoršuje. Fakta jsou totiž jasná. Během osmi let vlád Miloše Zemana, Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse a dokonce i Jiřího Paroubka stoupl dluh České republiky zhruba o 500 mld. korun, tedy o půl bilionu. Podle častých vyjádření Petra Nečase, premiéra vlády České republiky, to byly vlády neskutečně rozhazovačné. Nyní máme už třetím rokem jeho vládu, která o sobě ráda prohlašuje, jak je rozpočtově odpovědná a krajně úsporná. Pokud vydrží u moci i po celý rok 2013, pak i při plánovaném schodku rozpočtu vyletí státní dluh od roku, kdy Petr Nečas nastoupil do funkce premiéra, také zhruba o 500 mld. korun. Dnešní vláda je tedy vládou rozpočtové odpovědnosti přesně v tom smyslu, v jakém je vládou boje proti korupci, kdy schválila např. církevní restituce za pomoci poslance, který byl pravomocně odsouzen za korupci, a vůbec jí to nevadlo.
Jak jsem již řekl, v důvodové zprávě se píše, že hlavním cílem návrhu ústavního zákona je dosáhnout zdravých a dlouhodobě udržitelných veřejných financí České republiky a vlastně zabrzdit neustále narůstající veřejný dluh České republiky. Paradoxem ovšem je, že jeden z předkladatelů, ministr financí, toto rostoucí zadlužování z velké části za minimálně posledních šest let sám pomáhal způsobit. Skutečnost je totiž taková, že díky vládám ODS a TOP 09 veřejný dluh České republiky nastoupal až na neuvěřitelných 1,75 bilionu korun - opakuji: 1,75 bilionu korun -, což je v současné chvíli téměř 46 % namísto 28 % hrubého domácího produktu v roce 2006, kdy vládla sociální demokracie. Jen pro jasnost, dnes je veřejný dluh ve výši přesahující - přesahující - základní hranici limitu zadlužení stanovenou v předloženém návrhu.
Výsledky této vlády rozpočtové odpovědnosti jsou bohužel takové, že navzdory proklamacím se růst státního dluhu jen rekordně zrychluje. Již jsem tady o tom jednou mluvil, ale protože vládní představitelé pravděpodobně trpí častými výpadky paměti, musím některé věci tady zopakovat.
Možná si někteří vzpomínáte, jak ministr financí Miroslav Kalousek před volbami 2010 vyděsil tisíce, možná statisíce občanů tím, když do každé domácnosti poslal složenku na 120 000 korun, která přivedla řadu lidí do péče lékařů. Mimochodem, mám ji tady, ukážu vám ji. (Ukazuje tabulku cca 0,5 krát 0,5 metru se zvětšenou složenkou a textem pod ní.) Byla to připomínka státního dluhu rozpočteného na každého občana a místopředseda TOP 09 k ní doplnil, že stejně vysokou částku bude podle něho nutné ušetřit a každý to logicky pozná i na svých příjmech. Tehdy řekl - cituji: "Ty škrty prostě budou - buď teď a méně bolestné, nebo později, až nás přinutí realita." Cudně ovšem pomlčel, že 42 000 korun ze zmíněné částky si na každého občana vypůjčily vlády po roce 2007, kdy byl ministr financí on sám či jeho nástupce v roční úřednické vládě Eduard Janota. A více než po dvou letech druhého Kalouskova období v ministerské roli se dluh zvýšil o dalších 45 036 korun na každého občana České republiky včetně batolat.
Na této tzv. aktualizované Kalouskově složence je uvedeno číslo 150 338 korun. Je to tím, že byla pro vás připravena asi před půl rokem. Dnes je tento dluh už zase vyšší. Na jednoho obyvatele je to číslo jiné, vyšší. Je to 166 342 korun, tj. o 46 342 korun vyšší. Pokud by zadlužování pokračovalo stejným tempem i v příštích letech, posílal by ministr financí před volbami 2004 složenku na 190 až 220 000 korun. Pro vaši představu jen upozorním, že za dobu zhruba sedmi minut, co zde hovořím, stoupl veřejný dluh pro zajímavost zhruba o 2 mil. korun, a to hlavně díky této vládě, složené ze stran, které, pokud v této době vůbec existovaly, ve svých předvolebních programech slibovaly úplně, ale úplně něco jiného, než jaká je skutečnost.
Postupně se stále zřetelněji bohužel ukazuje fakt, že rozpočtový proces v České republice je nekvalitně řízen, plánován a i kontrolován. Do Poslanecké sněmovny jsou předkládány návrhy rozpočtu postaveného na stále fiktivnějších příjmech. Místo koncepční dlouhodobé rozpočtové politiky se pak tzv. řídí veřejné finance České republiky ze dne na den, ad hoc, rozpočtovými balíčky kombinovanými s průběžnými škrty na výdajové straně státního rozpočtu. Tupými škrty, které neznamenají nic jiného než výrazný nárůst skrytých dluhů. Těmito tupými škrty je dnes poznamenaná celá infrastruktura českého státu, od obrany a bezpečnost počínaje přes zdravotnictví, školství, kulturu, ochranu životního prostředí až např. po dopravní infrastrukturu. Nejhorší je, že se vytvářejí dluhy i na životní úrovni většiny českých občanů.
Veřejné finance se při neschopnosti potlačit všudypřítomnou korupci a při zjevně nekvalitním plánování a řízení procesů v oblasti veřejných financí neustále napravují tím nejjednodušším způsobem - snižováním životní úrovně českých občanů, zaměstnanců, důchodců, nezaměstnaných, nemocných a nízkopříjmových sociálně potřebných rodin. Toto je podle mého názoru absolutně nepřípustné.
Myslím, že tato současná vládní garnitura měla dost času na to, aby prokázala svůj opravdový zájem o nápravu veřejných financí, o kterých se píše v předloženém návrhu ústavního zákona. Jsem přesvědčený, že měla dost času na to, aby zásadním způsobem zasáhla proti rozbujelým daňovým únikům, korupci, práci načerno, praní špinavých peněz a dalším negativním jevům. Ano, současná vládní koalice měla dost času k nápravě veřejných financí a neudělala v podstatě vůbec nic. ***