(9.40 hodin)
(pokračuje Votava)
V žádném případě také nevidíme tuto finanční ústavu jako jakousi náhražku za nepodepsanou fiskální úmluvu Evropské unie. Fiscal compact je především o koordinaci hospodářských a rozpočtových politik zemí Evropské unie a to vládou předložená tzv. finanční ústava ani řešit nemůže.
Státní dluh vystoupal do konce září loňského roku na 1 bil. korun a je tedy vyšší než jeden státní rozpočet. Zadlužení státu se přitom zvyšuje téměř raketově. Ještě v roce 2005 za vlády sociální demokracie činil státní dluh 691 mld. korun. Od roku 2006, tedy po nastoupení pravicových vlád vedených Občanskou demokratickou stranou, se státní dluh zvýšil tedy dvojnásobně. Na konci vlády sociální demokracie se dluh pohyboval na úrovni pod 30 % hrubého domácího produktu. V roce 2006 to bylo 28 % hrubého domácího produktu, dnes, především po ozdravných, v uvozovkách, kúrách vlád Občanské demokratické strany, je zadlužení na úrovni více než 43 % hrubého domácího produktu a dluh neustále roste. Raketově roste právě tou blahodárnou kúrou, kterou ordinuje vláda, současná vláda Petra Nečase. Vláda, která si říká, že je vládou rozpočtové odpovědnosti, spíše bych řekl, že je vládou rozpočtové nezodpovědnosti.
Obecně tedy podporujeme princip, proč by měl být takový ústavní zákon přijat, ale nutnou a podmiňující podmínkou, abychom pro to zvedli ruku, je jednak úprava parametrů dluhové brzdy, úprava některých dalších parametrů, ale zároveň i předložení návrhu prováděcího zákona tak, aby z něj bylo patrno, oč vlastně jde.
Já jsem měl tu možnost, že jsem byl společně s kolegou Mládkem v komisi, která jednala na Ministerstvu financí o podobě tohoto ústavního zákona. My jsme tam vznášeli řadu připomínek, myslím, že dokonce i podstatných připomínek, ale bohužel řada právě těchto připomínek do tohoto ústavního zákona nebyla vůbec vnesena. Dokonce jsme neměli možnost připomínkovat ani finální verzi, kterou máme všichni právě na lavicích a kterou nyní máme možnost projednávat. Prostě neměli jsme možnost se k ní v komisi vyjádřit.
Ten vládní návrh je inspirován především slovenskou předlohou, která je postavena na tzv. dluhové brzdě a na Národní rozpočtové radě. S tím bychom koneckonců mohli souhlasit, samozřejmě, jak říkám, ovšem za jiných parametrů, za jiných podmínek.
Jaké jsou ty zásadní námitky, které jsme vznášeli i v té komisi, které jsme se účastnili. Především předložený ústavní zákon, jak jsem již řekl, a hovořil o něm i pan předseda Sobotka, je třeba, aby ho doprovázel i zákon prováděcí. Ten má také definovat řadu důležitých parametrů pro fungování Národní rozpočtové rady a dluhové brzdy. Bylo by tedy vhodné vědět, jak si vláda vůbec představuje tento prováděcí zákon, protože jeho podoba je pro nás důležitá a jistě bude rozhodovat i o našem souhlasu s tímto ústavním zákonem.
Nastavení parametrů dluhové brzdy považujeme za příliš nízké na úrovni veřejného dluhu 40 % hrubého domácího produktu. Ministerstvo financí zde bohužel nevyslyšelo náš požadavek, aby brzdicí akce začala na poněkud vyšší úrovni. Můžeme diskutovat o úrovni 45 %, 50 % - to už je samozřejmě jiná otázka. Je tedy za současného stavu zadlužení, kdy je to více než 42 % HDP, opravdu pozoruhodné, proč vláda přichází v daném čase s brzdicí akcí již na zadlužení 40 % hrubého domácího produktu. A to se dá očekávat, že v roce 2013 zadlužení státu přesáhne 45 % HDP a následky hospodaření současné vlády a její neschopnost udělat něco pro hospodářský růst tak bude samozřejmě platit vláda příští, nikoliv ta současná, která svou neschopností problém způsobila. Já si myslím, že to je úmysl či pokrytectví hodit to samozřejmě na příští vládu. Nepochybuji o tom, že příští odpovědnost za tento stát bude mít právě vláda jiná, vláda sociální demokracie.
Odmítáme princip jakési kolektivní viny. Platová základna pro výpočet platů představitelů státní moci se má, pokud přesáhne dluh 40 % hrubého domácího produktu, snížit o 20 %, má se zmrazit růst prostředků na odměnu za práci v sektoru veřejných financí. Mluvím tedy o celém sektoru veřejných financí, a to tedy u všech, kteří jsou placeni podle příslušného zákona o platu představitelů státní moci, tedy i těm, kteří v žádném případě, v žádném případě nemohou výši zadlužení země jakkoli ovlivnit, a to do doby, než dluh poklesne pod 45 % hrubého domácího produktu. Tak je uvedeno v návrhu tohoto zákona. Je třeba říci, že zmrazení platů ve veřejných institucích, podotýkám, těm, kteří nemohou nikterak tento dluh ovlivnit, může také rozvrátit veřejnou správu, která se již dnes potýká s kvalitou úředníků v některých oblastech.
Debatu bude jistě vyžadovat i navrhovaná regulace hospodaření územně samosprávných celků. To je citlivá otázka. Tato regulace může být na ústavní hraně, může omezovat jistou suverenitu územně samosprávných celků. Pokud veřejné finance jsou v problémech, tak jsou územně samosprávné celky nuceny k vyrovnanému hospodaření. To opravdu příliš neodpovídá duchu Ústavy, ale můžeme samozřejmě o tom diskutovat. Nicméně snaha synchronizovat státní rozpočet s rozpočty územně samosprávných celků je pochopitelná, to se pochopit dá. Proto říkám, že o této otázce diskutovat můžeme. A je třeba tuto debatu také rozšířit na Asociaci krajů a samozřejmě i na Svaz měst a obcí České republiky.
Poslední věc, kterou bych zmínil, je otázka Národní rozpočtové rady. My se domníváme a i jsme to tak prosazovali při jednání na komisi na Ministerstvu financí, aby Národní rozpočtová rada byla nezávislou součástí Nejvyššího kontrolního úřadu, aby rozpočtově tedy byla v kapitole NKÚ. Rozporujeme tedy představu včlenit Národní rozpočtovou radu pod Českou národní banku.
Dámy a pánové, tolik ve stručnosti pár připomínek, tak jak jsme je deklarovali i při jednání té komise, kterou jsem vzpomínal, na Ministerstvu financí. Bohužel tyto naše požadavky nebyly akceptovány. A znovu říkám, nebyli jsme jako zástupci opozice už vůbec přizváni k tomu, abychom měli možnost ještě před doručením do Poslanecké sněmovny se k tomuto finálnímu návrhu finanční ústavy jakkoli vyjádřit.
Domnívám se tedy, že je zcela namístě, aby bylo přerušeno jednání o tomto ústavním zákonu a aby byl předložen návrh prováděcího zákona, a pak teprve jsme schopni posuzovat dále tuto materii. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Děkuji panu poslanci Votavovi. Předtím než udělím další slovo, přečtu další omluvu z dnešního jednání. Paní poslankyně Patricie Kotalíková se omlouvá pro dnešek od 16.30 z osobních důvodů.
Dámy a pánové, pokračujeme v obecné rozpravě. Slovo udělím panu poslanci Ladislavu Šinclovi, připraví se paní poslankyně Soňa Marková. Pane poslanče, prosím, máte slovo. ***