(18.20 hodin)

 

Poslankyně Kateřina Klasnová: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážení kolegové, vážené kolegyně, tento návrh tady máme už poněkolikáté, v tomto volebním období potřetí, ve stejném znění je to podruhé. Poslanecká sněmovna, jak víte, vyslovila souhlas s touto změnou Ústavy. Vystupuji tady jako jeden z předkladatelů. Ráda bych zdůraznila, že pod touto novelou Ústavy jsou podepsáni všichni šéfové poslaneckých klubů a celé vedení Poslanecké sněmovny, tedy v době, kdy se to podávalo, tedy v červnu 2012. To jenom velmi ve stručnosti.

Týká se to zrušení takzvané doživotní trestněprávní imunity. Velmi zjednodušeně to říkám, protože to zaznělo v prvém čtení a ještě se o tom bude mluvit dál podrobně ve třetím čtení.

Vláda vyjádřila s návrhem souhlas. Dne 16. 1. 2013 projednával tento návrh změny Ústavy také ústavněprávní výbor. Doporučil Sněmovně tento zákon schválit, pouze s tím, že tam došlo k návrhu na změnu účinnosti ústavní novely, o čemž bude jistě hovořit paní zpravodajka. Myslím si, že ve druhém čtení není třeba něco dál vysvětlovat.

Samozřejmě jsem tady připravena zodpovídat vaše dotazy, ale hlavně by bylo fajn, kdybychom to konečně schválili. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Prosím, aby se slova ujala zpravodajka ústavněprávního výboru paní kolegyně Ivana Weberová. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.

 

Poslankyně Ivana Weberová: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené paní kolegyně a páni kolegové, chtěla bych vás informovat o tom, že ústavněprávní výbor předprojednal tento návrh zákona a doporučil Poslanecké sněmovně, aby tento návrh zákona schválila, a to ve znění jediného pozměňovacího návrhu, který se týká účinnosti tohoto zákona, tak aby nenabýval účinnosti dnem vyhlášení, ale dnem prvního dne druhého kalendářního měsíce po dni vyhlášení, a to z toho důvodu, že bude nutné přijmout některé úpravy zejména trestního řádu. To je vše. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Otevírám k tomuto bodu obecnou rozpravu. Nemám žádnou přihlášku. Hlásí se někdo z místa do obecné rozpravy? Pan kolega Polčák. Prosím.

 

Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, já chci pouze tedy konstatovat, že ústavněprávní výbor se tímto návrhem zákona, respektive změnou Ústavy, zabýval. Myslím, že potvrdil konsensus, který byl učiněn na dohodě napříč všemi politickými stranami. Zbývá tedy pouze vyřešit jeden pozměňující návrh, který byl předkládán v rámci projednávání v ústavněprávním výboru a který se týkal návrhu pana kolegy poslance Miroslava Kalouska, který jej - předpokládám - sám zde předestře. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Oliva: Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan ministr Miroslav Kalousek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Dobrý den, dámy a pánové. Promiňte, abych vás trochu zdržel argumentací, kterou už jsem přednášel na ústavněprávním výboru.

Já jsem se vždy domníval, že institut imunity není neoprávněným privilegiem, že je nástrojem, nezbytným instrumentem pro nezávislou práci poslance, aby měl jistotu, že bude-li vystaven jakémukoliv nátlaku či šikaně, že mandátový a imunitní výbor, popřípadě Sněmovna zváží, zda tomu tak je, či není, a ke stíhání ho vydá, či nevydá. Z tohoto hlediska jsem vždy podporoval omezení imunity pouze na dobu výkonu mandátu, protože doživotní ireverzibilní imunita je nesmysl. Nicméně jako nezbytný instrument, nikoliv jako privilegium, ale jako nezbytný instrument pro nezávislý výkon jsem toto ustanovení v Ústavě vždy chápal a obhajoval.

Přiznám se, že jsem pochyboval v posledním roce a definitivně jsem byl vyléčen v případě vydávání paní poslankyně Parkanové. Aniž bych jakkoliv chtěl teď ten případ znovu opakovat, z čeho jakkoliv extendovat, tak bych jenom rád připomněl, že v tomto případě jsme nebyli požádáni o vydání, aby se vyšetřilo, zda se něco stalo, nebo nestalo, ale byli jsme požádáni o vydáni proto, že podle tvrzení orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení podle § 12 odst. 4 zákona o majetku státu, podle kterého měla paní poslankyně ve své minulé funkci postupovat, ač stanovisko jiného orgánu exekutivy vždy tvrdilo, že podle tohoto paragrafu se v tomto případě postupovat nemá.

Já naprosto chápu mandátový a imunitní výbor i Poslaneckou sněmovnu, která v okamžiku, má-li se vyšetřit, zda se něco stalo, zda někdo něco udělal, nebo zda někdo něco neudělal, tak že si nemůže Poslanecká sněmovna hrát na vyšetřovatele či soudce a že to prostě musí postoupit orgánům činným v trestním řízení. Ale to nebyl tento případ. V tomto případě nikdo nediskutoval o tom, co se stalo, nebo nestalo. To nikdo ani nerozporoval. Tady byla otázka, zda lze aplikovat příslušný paragraf na toto chování, nebo nelze. Došlo tedy k absurdní situaci, kdy jedna část exekutivy, chcete-li jeden úd exekutivy, oprávněný ústřední orgán státní správy, Ministerstvo financí, dlouhodobě již dvanáct let říká: V případě postupu podle § 18 odst. 1 písm. c) zákona o zadávání veřejných zakázek nelze aplikovat § 12 odst. 4 zákona o majetku státu. Nelze aplikovat, a proto také nelze vyvozovat jakékoliv povinnosti z tohoto majetku plynoucí. To říká oprávněný orgán exekutivy, který je oprávněný vydávat odborná stanoviska pro účely praxe. Jiný orgán, též exekutivy, protože to je jenom jedna exekutiva, tedy orgány činné v trestním řízení říkají: V takovém případě Ministerstvo financí nemá pravdu, v takovém případě má se ten paragraf aplikovat. A pokud nebyly splněny povinnosti plynoucí z tohoto paragrafu, je to trestný čin. O nic jiného tady nešlo celou tu dobu.

Poslanecká sněmovna jako orgán, který má kontrolní pravomoc nad exekutivou, byla konfrontována s faktem, kdy jedna část exekutivy říká A, druhá část exekutivy říká B s poměrně dramatickými důsledky na osudy minimálně dvou lidí, minimálně toho jednoho kolegy, kterého jsme vydávali. Já si myslím, že tohle přesně byl ten moment, kdy si Poslanecká sněmovna neměla hrát na vyšetřovatele, to jí nepřísluší, ale kdy měla zvážit, jak je možné, že ta exekutiva, která jí podléhá a kterou ona kontroluje, mluví dvěma hlasy, a jak je možné, že jedna exekutiva říká A a ta druhá říká B a trestně za to stíhá.

Teď tenhle případ už samozřejmě rozhodne nezávislý soud. A kromě výroku o vině a nevině také řekne buď za a) Ministerstvo financí jako oprávněný orgán státní správy, ať už to bylo v dobách pana ministra Sobotky, či v dobách mých, dávalo odborná stanoviska k daným případům v rozporu s právním řádem, a poneseme si za to svoji odpovědnost - pan ministr Sobotka či já či kterýkoliv z těch ministrů, který se pod tato stanoviska podepisoval. Nebo za b) ten nezávislý soud řekne: Stíhali jsme vaši kolegyni v rozporu s právním řádem, protože odborné právní stanovisko Ministerstva financí bylo správné a to stanovisko orgánů činných v trestním řízení byl zcela ojedinělý právní názor.

Pokud ten soud řekne b), tak bychom asi těžko hledali nějaký jiný motiv než účelovou šikanu. A na tohle jsme rezignovali, tohle jsme nezkoumali. Tady jsme řekli: Nám je jedno, že exekutiva, kterou kontrolujeme, mluví dvěma hlasy. Nám je to úplně fuk. Jinými slovy, podle mého názoru jsme zcela rezignovali na ten úkol, který máme bez ohledu na politickou příslušnost, bez ohledu na názor, zkoumat, zda v tomto případě jde, či nejde o účelovou šikanu. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP