(18.50 hodin)
(pokračuje Foldyna)
Prezident republiky, jak nás v minulosti naše historie mnohokrát poučila, by měl být člověk schopný se postavit i za nepopulární kroky, pokud za ně dokonce převzal odpovědnost, pokud se na nich svou přítomností ve vládě dokonce aktivně podílel. Měl by být schopen bez výčitek nést také břemeno před veřejností, břemeno své odpovědnosti, a vysvětlit a obhájit své postoje. Není zde kandidát vlády na prezidenta republiky pan Schwarzenberg. Sedět ve vládě, která v rozporu se svými sliby zvyšuje lidem daně, která prostřednictvím církevních restitucí zadlužuje několik budoucích generací, která posvětila propuštění vězňů a vyvinění desítek, možná stovek kriminálníků a korupčníků, a přitom kandidovat na úřad, jehož heslem je pravda vítězí, to je opravdu nemožné.
Vážené kolegyně a kolegové, pan ministr Schwarzenberg chce dnes přesvědčit i voliče levice, že je také jejich kandidátem na prezidenta, že s amnestií nemá nic společného, že neseděl v nejstrašnějších vládách historie této země, tedy v té Topolánkově a dnes Nečasově, které se tak neblaze podepsaly na osudech milionů našich občanů. Chce nás, sociální demokraty třeba, přesvědčit, že mu máme odpustit, jak kryl skandály Jiřího Čunka, permanentní politiku šestiletého zvyšování daní, snižování důchodů, politiku setrvalého hospodářského poklesu a neschopnosti zemi vyvést z krize. Pan ministr Schwarzenberg, vládní kandidát na prezidenta republiky, se nás snaží přesvědčit, že být konzervativní není to stejné jako být pravicový a že je v duchu volebního sloganu TOP 09 větší sociální demokrat, než si myslíme. Budiž, možná tomu tak je. Pan ministr Schwarzenberg má dnes jedinečnou možnost udělat krok, který by jeho působení odčinil a mohl by nás, voliče, přesvědčit, že je levičákem tělem i duší, možná víc, než si opravdu myslíme. Může se tedy konečně probudit, vstát a říci: Omlouvám se vám voličům za to, že jsem vám zvyšoval šest let daně, že jsem šest let svým vládním angažmá kryl skandály Topolánkovy a dnes Nečasovy vlády. Omlouvám se vám seniorům za to, že nemáte často co do pusy, že máte důchody, které jsou almužnou, které jsou ubohou almužnou. Omlouvám se vám za zdražování léků, za nedostupnost lékařské péče. Omlouvám se vám všem, všem těm, kteří uvažovali o tom, že volbou TOP 09 přispějí ke změně poměrů v této zemi k lepšímu. Omlouvám se, a abych dostál svým slovům a slibům, tak jako předseda TOP 09 oznamuji, že se připojuji k vyslovení nedůvěry této vládě, která vás voliče už šest let v různých obměnách ždímá a ničí. Pouze a jenom v takovém případě by teoreticky volič levice uvažoval o volbě pana Schwarzenberga na prezidenta naší republiky. Je ovšem zřejmé, že tak neučiní, že bude dál ministrem vlády hrůzy bez konce a bude doufat v to, že se mu podaří opět přesvědčit pár naivních o tom, že je v podstatě zakuklený levičák.
Dámy a pánové, kolegové z TOP 09 - moc vás tady nesedí. Pokud opravdu nesouhlasíte s prezidentskou amnestií, pokud chcete pomoci svému kandidátovi na prezidentskou funkci, pojďte spolu s námi, s opozicí, hlasovat o nedůvěře této vládě, ať už ta hrůza bez konce ten konec má. Děkuji vám. (Potlesk vlevo.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Tak a já poprosím nyní pana poslance Ladislava Šincla, dalším přihlášeným je pan poslanec Ivan Ohlídal. Prosím, pan poslanec Šincl.
Poslanec Ladislav Šincl: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, po skončení minulé schůze jsem si během vánočních svátků dal závazek, že v rámci zachování duševního zdraví aspoň 14 dní nebudu v televizi sledovat politické pořady, nebudu se dívat na neustále nové a nové aféry této povedené vlády, jejíž seznam hříchů je dlouhý jak psí jazyk, a budu se raději věnovat svým blízkým. Nesledoval jsem ani Otázky Václava Moravce a ani jsem se raději nedíval na novoroční projev prezidenta republiky Václava Klause. Byl jsem přesvědčený, že mě nic už nemůže překvapit a přimět mě porušit svůj závazek. Opět jsem se zmýlil. Až následující den jsem se totiž dověděl, že pan prezident vyhlásil a pan premiér Nečas spolupodepsal amnestii. Původně jsem si myslel, že jde o tzv. standardní amnestii, která se bude vztahovat na neúmyslné trestné činy. K svému velkému překvapení jsem ovšem zjistil, že tato jejich amnestie není běžná a nevinná, jak je zvykem. Učinila totiž beztrestným např. muže, který se chystal loni v Plzni ostře nabitým samopalem střílet do lidí, obchodníky se zbraněmi nebo i konkurzní mafii kolem ústeckého soudce Berky, kterému má být dokonce vyplacen z daní daňových poplatníků bonus ve výši 5 mil. korun. Tato povedená amnestie taky dělá beztrestné např. zloděje z několika desítek nejzávažnějších ekonomických kauz jako H-System, Union banka, Progres Invest a mnoha, mnoha dalších. Jejich škody přesahují mnoho, mnoho miliard korun. Ti potrestáni nebudou a jejich oběti, oběti tunelářů a zlodějů, lidé, kteří přišli o celoživotní úspory, se nedomohou žádného odškodnění.
Zajímavé je, že velká část těchto kauz spadá do éry premiérování Václava Klause z devadesátých let. Nejméně 100 000 lidí ztratilo první lednový den tohoto roku šanci dosáhnout alespoň na část peněz z miliard korun, které zejména v těchto devadesátých letech svěřili dnes už vytunelovaným investičním společnostem. Jejich manažeři zůstanou díky Václavu Klausovi a Petru Nečasovi bez trestu. Fakticky tak padá poslední reálná naděje domoci se náhrad škod, které způsobili.
O našem dosluhujícím prezidentovi jsem žádné iluze nikdy neměl. Touto amnestií jen připomněl, že nerozlišuje špinavé peníze a že pověstný útěk ekonomů před právníky v devadesátých letech pod jeho dohledem nebyl náhodný. Jen například po již zmiňované zkrachované Union bance zůstalo bezmála 75 000 věřitelů a zhruba 10 mld. korun dluhu. 10 000 lidí svěřilo více než miliardu korun fondům Trend a Mercia, zatím však bez náhrady.
Nikdo mi nevymluví, že tým lidí, kteří tuto amnestii připravovali, musel dobře vědět, jakých kauz se to bude týkat. Celé to vyvolává silné podezření, že to nebylo jen tak náhodou. Přece to zostřené pronásledování korupčníků, do kterého se pustilo tak vehementně obrozené státní zastupitelství a vyšetřovatelé, si ti chlapci, kteří spolu mluví, jen tak nemohli nechat líbit. Možná že si někteří z vás vzpomenou, že i tady v Poslanecké sněmovně pan premiér nás ujistil v červnu minulého roku, že tu nebude rozhodovat nějaká parta policejních plukovníků. Kroužilo to kolem nich, přibližovalo se to a žádná kauza nebyla dost stará, aby se nevytáhla na světlo soudní. S tím se přece něco muselo dělat, a tak vše vyřešila amnestie. ***