(17.50 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Ukáže se, zda orgány činné v trestním řízení vyšetřují při podezření na korupci skutečně nezávisle a bez ohledu na postavení podezřelého. Jistě za okolností, kdy stát ovládají lidé s myšlením a morálkou klientelistické mafie, lze ovšem stěží čekat, že se kauzy papalášů řádně vyšetří. Případný nezdar by zde ale nebyl hanbou. Hanbou by byla obava před případným nezdarem.
Přestože jsme se v závěru loňského roku takřka od všech aktérů vládní rozhádanosti, včetně prezidenta Václava Klause, dozvídali, že je za tímto sporem koaličních politiků ideový, či dokonce programový střet, poslední události dokazují, že tomu tak nebylo a není. Jsme totiž svědky toho, že vládní politika v zásadě rezignuje na podmínky férové rovnosti, příležitostí pro všechny, přičemž původním znakem tohoto procesu je i koaliční rezignace na ideu veřejného zájmu. Je to ukázka toho, jak může formální demokracie zdegenerovat, pokud se pravidla přizpůsobují momentálním potřebám finančně silných skupin.
Bylo by tedy pokrytecké k praktikám hlavních aktérů české vládní politiky mlčet. Vždyť to vyvolává u stále většího počtu občanů i po vstupu do nového roku hluboké rozčarování, a to především proto, že mnoha sociálním skupinám politika vládní koalice prokazatelně znemožňuje život v důstojných podmínkách. Lze dokonce vyslovit domněnku, že neexistuje žádný práh, po jehož překročení by byli exponenti vládní koalice schopni se zastydět. Ne, nejsou schopni sebereflexe. Stejně tak jí není schopen jejich světící biskup - prezident Václav Klaus, o čemž svědčí i jeho novoroční projev.
Ano, východ naděje z tunelu špíny zazdila Klausova a Nečasova arogantní amnestie. "Rozsah a podobu amnestie, kterou vyhlásil prezident Klaus a odsouhlasil premiér Nečas," prohlásila nedávno místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková, "považuji za nepřijatelnou a devastující pro občany a právní stát. Je nepřijatelné, aby se takovýmto způsobem zastavovalo stíhání podvodníků a dával generální pardon tunelářům." (Poznámky za řečníkem sedícího ministra Kalouska.)
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Já bych poprosil pana ministra financí, aby nekomentoval vystoupení.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Jde nesporně o výstižné a alarmující prohlášení. Právě proto nemám žádný problém s tím, abych se k němu veřejně přihlásil. Navíc zastávám názor, že právo se nemůže ani narušovat penězi ani ohýbat přízní ani drtit mocí.
Dámy a pánové, je veřejně známou věcí, že před respektem k Ústavě i před závazky plynoucími ze slibu ústavního činitele, ale i před odborností, prostou lidskou slušností a politickou kulturou dávají prezident Václav Klaus a premiér Petr Nečas přednost něčemu jinému. Ano, mám na mysli podivnou amnestii, která vedle obvyklého amnestování nedbalostních trestných činů rozsáhle a zcela nepochopitelně omilostňuje i pachatele nejzávažnější hospodářské kriminality, ty, kdo okradli a podvedli nejen obrovské počty svých spoluobčanů, ale i náš stát. Nyní na půdě Sněmovny v souladu s Ústavou a platným právním platným řádem není ovšem na pořadu dne jednání o motivech a úmyslech prezidenta republiky a jeho poradců. Prezidenta nelze totiž volat s výjimkou velezrady, vy to dobře víte, k odpovědnosti za žádný čin. Podtrhuji - ani za takový, kterým ohrozí zdraví a životy občanů, ekonomickou bezpečnost státu nebo právní jistoty. Řeč dnes může být jen o odpovědnosti vlády v čele s Petrem Nečasem.
Ano, v 90. letech minulého století byla česká společnost ochotna utahovat si opasky. Ne však ve prospěch tunelářů, korupčníků a zlodějů. To, že vznikly závažné poruchy v chování celé společnosti, je dnes zcela zřejmé. Jde o poruchy, které mohou postupně vést až k úplnému rozvratu celého systému. Vůbec, ale vůbec se nedivím, že tu dnešní českou demokracii mnozí řadí do kategorie zahnívající, tedy takové demokracie, kde vládne vláda bez legitimity, neboť jí nevěří 80 % občanů. Kde vláda protlačuje zásadní zákony pomocí kriminálně stíhaných poslanců, kde za některými ministry nelze nevidět stín kmotrů. Kde vládu udržuje při životě trapně slepená strana, kterou nikdo nevolil. Kde vláda v zásadních otázkách či rozhodnutích okázale ignoruje jak názor opozice, tak mínění naprosté většiny občanů. Nelze opomenout ani vztah nezaměstnanosti a chudoby jako sociálně ekonomických kategorií a zdroje dalších sociálněpatologických jevů. S tím také souvisí primární význam práce, která je základním socializačním činitelem a spolu se vzděláním podmínkou kvalitního života, jehož lidská podstata by se rozhodně neměla deformovat jen do podoby prostého konzumu.
Je tedy zjevné, že stabilizovaná demokracie není možná bez dostatečného hmotného zabezpečení občanů a bez respektování jejich sociálních práv. Ano, o skutečné demokracii je možné hovořit teprve tehdy, když očekávání většiny občanů souzní s počínáním vlády a když vláda na ně bere ohled. V případě stávající vládní koalice tomu tak ovšem není.
Za těchto okolností je právem a povinností parlamentní opozice pokusit se této vládě vyslovit nedůvěru. Rád to dnes učiním. Děkuji za pozornost. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji panu poslanci Grebeníčkovi. Dalším v pořadí je pan poslanec Ladislav Velebný. Pane poslanče, máte slovo.
Pardon, pane kolego, já se omlouvám, poprosil bych všechny poslance, kteří vedou rozpravu mimo řečnický pult, aby ji přenesli do předsálí. Děkuji.
Poslanec Ladislav Velebný: Děkuji za slovo, pane místopředsedo.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, když se podívám do lavic svých kolegů z Věcí veřejných, vidím, že tato vláda je samý hřích. (Reakce na okolnost, že na lavicích před poslanci VV jsou tabule s výčtem "hříchů" vlády.) Přesto ale podle mne existuje sedmero smrtelných hříchů a každý z nich tato vláda naplnila měrou vrchovatou. Mnozí z vás jistě vědí, že tyto hříchy se nazývají pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost a konečně také lenost.
Možná se zde pan premiér nebo členové jeho kabinetu budou ptát, jak to, že jsou pyšní. Vždyť přece nemají na co být pyšní. Vždyť pod jejich vedení se situace v této zemi jenom zhoršila. Ano, mají pravdu. Vláda Mirka Topolánka tuto zemi hodně poničila, ale vláda Petra Nečase je ještě horší. I když jsme si možná mysleli někdy, že to tak možné nebude. Ale já tady mluvím o jiné pýše, dámy a pánové. Pýcha tohoto kabinetu je arogance a nadutost nošená jako prapor před průvodem.***