(17.40 hodin)
(pokračuje Chaloupka)
Dlouhodobě poukazujeme na to, že zákon o vyrovnání s církvemi byl projednáván trestuhodně pozdě od pádu komunistického režimu. Navíc v sobě nese spoustu nejasností a nepřesností, které, jak se ukazuje, jsou nebo budou příčinou dalších soudních pří a arbitráží. Ostatně stejnou zkušenost zažily i další země v našem sousedství a doposud se jejich soudnictví z toho plně nevzpamatovalo. Poslední zásadní chybou tohoto přelomového zákona je fakt, že byl bez celospolečenské a odborné diskuse a dohody silově protlačen Poslaneckou sněmovnou, a to doslova všemi prostředky, což ostatně řeší i námi podaná ústavní stížnost.
Je potřeba opětovně nahlas a výrazně připomenout, že Věci veřejné nejsou proti vrácení majetku církvím, které ukradla komunistická diktatura, ale musí dojít ke spravedlivému vyrovnání, které ctí historická fakta, právní realitu, pozemkové knihy a princip transparentnosti. Nemůže jít o stávající divokou, nikým řádně nekontrolovanou formu, která jen způsobí další křivdy, majetkové rány a celospolečenské napětí. A to v době, kdy se omezují rozpočtové výdaje na nezbytné potřeby státu za meze únosnosti, kdy nejsou peníze na platy lékařů, učitelů, policistů a dalších pro funkci státu naprosto nezbytných profesí. Přesto se rozhodla vládní koalice šmahem církvím darovat obrovské finanční prostředky bez adekvátní průkaznosti a výčtového zákona.
Již podruhé se obracíme na Ústavní soud s ústavní stížností s návrhem na zrušení části zákona o Ústavním soudu a zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Důrazně a na základě jasných argumentů poukazujeme na to, že díky zákonu o majetkovém vyrovnání s církvemi je - za prvé - církvím vracen majetek podle netransparentních parametrů, postrádáme zde výčtový zákon. Za druhé, stanovená finanční náhrada je diskriminační vůči ostatním restituentům. Za třetí, je porušována Listina základních práv a svobod občanů České republiky. Za čtvrté, zákon prolamuje ve svých paragrafech hranici 25. února 1948. Za páté, zákon prolamuje Benešovy dekrety.
Výsledkem této skvělé koaliční práce pak bude vyvádění předaného majetku do soukromých rukou a další zadlužování občanů České republiky, nemluvě o soudním maratonu, který naši zemi čeká. Ostatně z veřejných prostředků se dozvídáme, že se k prvním právním tahanicím schyluje, a to i mezi náboženskými subjekty.
Je zajímavé, že od okamžiku, kdy jsme zveřejnili podání ústavní stížnosti, jsou Věci veřejné atakovány koalicí i opozicí. Koalice nám vytýká někdejší souhlas s církevními restitucemi obsažený v koaliční smlouvě. Nemluvě o tom, že šlo o souhlas spojenými s dalšími úpravami zákona, které však následně vládní koalice odmítala udělat. Opoziční ČSSD zase populismus a snahu se zviditelnit za každou cenu.
Tomuto bezuzdnému právnímu amatérismu, kdy se rozdává obrovský majetek, riskujeme zablokování soudů stovkami stížností stejně jako v Polsku, na Slovensku či v Maďarsku, nemluvě o právní destabilizaci, je třeba udělat konec. Proto dnes vysloví poslanci Věcí veřejných nedůvěru vládě Petra Nečase. Všem, kdo podpoří schválení tohoto zákona, přeji, aby se jim dostalo patřičné odměny. Já jsem svou odměnu za zpochybňování tohoto paskvilu už obdržel. Začnu ji čerpat za osm dní, kdy mi začne soudní proces. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji panu poslanci Chaloupkovi a slovo má pan poslanec Grebeníček.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, rozpoznat vhodnou chvíli pro mlčení a pro mluvení, to je prý velká věc, zejména poté, kdy se mnozí, i právem, dotazují, proč vlastně už zase jednáme o vyslovení nedůvěry prokorupční, ekonomicky neschopné a sociálně necitlivé koaliční vládě, když přece se vší pravděpodobností tento slepenec, vedený Petrem Nečasem a Karlem Schwarzenbergem s pomocí nejrůznějších akvizic typu Karolíny Peake, případně jiných vrtichvostů, vládu zase podpoří. K tomu, zda má smysl jednat a nastolovat téma nedůvěryhodnosti a neodpovědnosti současné vlády, si však stačí v situaci, kdy kabinetu Petra Nečase a jeho Občanské demokratické strany právem nedůvěřuje výrazná až drtivá většina české společnosti, odpovědět na jednoduchou otázku. Lze mlčet k tomu, jak tato vláda stále novými a novými kroky ohrožuje ekonomiku, veřejné služby a jak zadlužuje občany, ohrožuje jejich právní jistoty a bezpečnost? Byl by snad pro veřejnost ospravedlnitelným takového mlčení pseudoargument, že kritika hluché a korupční vlády je házením hrachu na stěnu, protože ta vláda po každém dalším otřesu a korupční aféře si zajistí a koupí nebo vymění za úplatu dostatek poslanců, kteří ji v rozporu se zájmem republiky podpoří?
Ano, při předchozích jednáních o nedůvěře klientelistické a prokorupční vládě Petra Nečase jsme již mnohé argumenty, proč by měla odejít, vyslovili. Na žádný z nich tato vláda v podstatě nereagovala. Žádný ji nepřiměl k tomu, aby změnila svůj nepřijatelný a pro veřejnost zcela nedůvěryhodný styl vládnutí.
Ano, zásluhou vládní koalice se politika stala synonymem klientelismu, kde vládní politici jednají v zájmu mocenského a ekonomického profitu úzké skupiny lidí. Korupce je pro ně metodou, jež je prý z dostupných procedur nejúčinnější a nejefektivnější. A tak politické strany vládní koalice namísto toho, aby hájily zájmy občanů, fungují jako společnosti, které obchodují se státními zakázkami a s výhodnými místy ve státní správě. A tak nám odborníci dokonce doporučují, abychom se s otázkami a interpretací české politiky raději obraceli na experty z oboru mafiánského řízení společnosti.
Pokud jde o českou politiku, tak politologie už údajně vyčerpala všechny metody, jejichž prostřednictvím lze smysluplně vyložit to, co se v politice děje. Ano, vůdce Občanské demokratické strany, poslanec a předseda vlády Petr Nečas, potřeboval nedávno utužit jednotu rozklíženého poslaneckého klubu ODS. Neposlušní poslanci této strany výměnou za složení poslaneckých mandátů měli přijít, či přišli, k zajímavým, skvěle placeným místům a mandát poslance naopak získal a do Sněmovny vstoupil za korupci odsouzený, ale k Petru Nečasovi nepochybně loajální člen ODS Roman Pekárek. Vládní koalice pak schválila zákony, jejichž implementace není v zájmu široké veřejnosti, nýbrž konkrétních finančních skupin. A navíc tento politický obchod organizovali přímo vrcholní představitelé vlády. Šlo prakticky o politickou korupci, jak tady dnes už zaznělo, v přímém televizním přenosu, kdy rebelové z ODS byli za svou abdikaci odměněni lukrativními posty. A tak česká politika je opět o něco perverznější.
Papaláši vládní koalice mají ale hroší kůži a kachní žaludek. Exemplárně to potvrdil Karel Schwarzenberg, který korupční kšefty svého vládního partnera Petra Nečase přirovnal mafiánským příměrem k prostituci a vysvětlil médiím, že v případě uplácení poslanců Občanské demokratické strany jde prý o společensky přijatelný úplatek. A tak trestní oznámení, které podal advokát Václav Láska na premiéra Petra Nečase za uplácení někdejších poslanců Šnajdra, Fuksy a Tluchoře, beru jako vcelku odvážný krok. ***