(17.10 hodin)
(pokračuje Babák)
Další věc, na kterou chceme upozornit, a dalším z hříchů naší vlády, hříchem číslo 10, je vysoká cena nafty. Na to upozorňujeme již rok a půl. Ještě když jsme byli v koalici, tak jsme vyjednávali, abychom mohli snížit spotřební daň na naftu. Dokonce jsme to dokládali několika sofistikovanými studiemi z VŠE od pana docenta Ševčíka a dalšími, kterými jsme to dál v roce 2012 aktualizovali, kde jednoznačně vychází, že snížení ceny nafty, to znamená snížení spotřební daně na naftu, povede minimálně k neutrálnímu i k pozitivnímu vývoji rozpočtu, to znamená, že se to neprojeví negativně na rozpočtech, jak to absolutně nesmyslně zní z Ministerstva financí, protože tudy projíždějí stovky a tisíce kamionů, které neberou v naší zemi naftu, a tím pádem nedají ten výnos spotřební daně či DPH do našeho rozpočtu. Nesčetněkrát jsme na to upozorňovali, nesčetněkrát jsme podávali pozměňovací návrhy či rovnou novely zákona o spotřební dani, bohužel bez výsledku.
Další věc, na kterou bych poukázal, je přímo věc z programu Věcí veřejných. Je jednoznačně hříchem především skupinky LIDEM, která to není momentálně schopna prosadit na koaliční úrovni, a to jsou anonymní akcie a majetkové přiznání, za které jsme bojovali a bojujeme od začátku působení ve vysoké politice. Nevím, kdo z vás sledoval v pondělí Události komentáře, kde k mému překvapení vicepremiérka pro boj s korupcí Karolína Peake prohlásila, že majetkové přiznání je jenom populistické gesto. Ona sepisovala program Věcí veřejných a majetkové přiznání bylo v tomto programu jako mantra, jako jedna z hlavních věcí, a v tuto chvíli začíná tvrdit, že je to pouze populistické gesto. To je špatným příkladem toho, jak drží program Věcí veřejných, jak se tady v dubnu bila v prsa.
Anonymní akcie. Anonymní akcie: nesčetněkrát jsme tady dávali přímo náš návrh - bohužel jsou zaparkovány v legislativním procesu -, který zavádí to, aby akcie byly jednoznačně dány a zapsány v depozitáři, aby už opravdu nebylo možné se schovávat za anonymními akciemi. To, co dává vláda v tuto chvíli, to znamená nějaký soubor tří variant, aby si akcionář mohl vybrat, jestli to zapsat do depozitáře nebo ve druhé variantě dát například jako zápis do nějakého komerčního ústavu a v té třetí, v té nejsměšnější variantě, dokonce v podstatě přepsat akcii z doručitele na majitele, což se dá tak lehce obejít, tak to je opravdu výsměch. My máme jednoznačně dobrou variantu, jenom tu jednu variantu, kterou vláda předložila, a to zápis všech firem, všech akciových společností, do centrálního depozitáře.
Co se týče ekonomických věcí, tak o těch hříších bych tady mohl mluvit ještě dlouho. Bohužel nepadají na úrodnou půdu. Teď tady dokonce vidím, že tady není ani jeden zástupce vládní TOP 09, takže si to nechám na dobu, až budeme tyto návrhy předkládat znovu, a snad budeme mít větší štěstí a snad vládu přesvědčíme, že tady má být pro lidi a ne pro sebe.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic VV.)
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. To byl pan poslanec Babák. Dalším v řadě je pan poslanec Grospič. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, musím říci, že s určitým zadostiučiněním sleduji dnešní diskusi, která se tady rozvinula v Poslanecké sněmovně při příležitosti posuzování důvěryhodnosti současné české vlády, vlády pana Petra Nečase a samozřejmě i pana Miroslava Kalouska, který mi tady napovídá, že bych měl také zmínit výročí Velké říjnové socialistické revoluce.
Já bych chtěl říci, že mě zaujalo, jak vehementně předseda vlády obhajoval úspěchy České republiky, jak dovedně Česká republika proplouvá hospodářskou krizí a stále vykazuje jednu z nejnižších mír chudoby a vůbec sociálních propadů. Chtěl bych mu říci, a on to asi velice dobře musí také vědět sám, že míra hodnocení ratingu, na který se tolik odvolával ve svém vystoupení, je vysoce relativní. Vytvářejí ho soukromé finanční instituce. Zcela určitě je dnes předmětem poměrně promyšlených dalekosáhlých spekulací, které se dotýkají i poměrně silných a významných ekonomik, včetně rozhodujících ekonomik Evropské unie, a zcela určitě také proto se například Evropský parlament zabýval mírou snahy omezit vliv těchto agentur, které tento rating jednotlivých států vytvářejí. A myslím si, že není zcela odvislé, že právě Evropská unie má vysoký zájem začít takováto takzvaná nezávislá hodnocení regulovat. Zcela určitě s tím asi nekoresponduje reálná situace v České republice, to znamená skutečná míra chudoby, skutečná míra sociálního vyloučení a skutečná míra ekonomického propadu, která je ve velké míře odvislá nikoliv od úspěchů české vlády Petra Nečase či daňových opatření Miroslava Kalouska, ale prostě od stavu německé ekonomiky.
Já bych v této souvislosti chtěl říci, že je velice významným momentem, že několik let se drží například nezaměstnanost na více jak půlmilionových hodnotách. Ta skutečná nezaměstnanost osciluje od 700 do 800 tisíc. Je potřeba k tomu počítat i osoby, které řeší svoji ekonomickou situaci, do které se dostanou, a ztrátu zaměstnání tak, že upřednostňují předčasné odchody do starobních důchodů. Dnes budou moci volit i takzvaný předdůchod. To samozřejmě všechno nahrává při změně ukazatelů vytváření skutečného obrazu o reálné míře zaměstnanosti a možnostech české ekonomiky.
Počet krachujících firem, počet volných disponibilních pracovních míst také o něčem vypovídá. Zcela určitě o tom vypovídá i to, že sice nominálně roste průměrná mzda, ale reálně již řadu měsíců výrazně klesá a stále se rozšiřuje počet zaměstnanců, kteří nedosáhnou ani průměrné ani mediánové mzdy v České republice.
Nicméně předmětem dnešních diskusí a dnešního vyvolání otázky důvěry vládě je otázka amnestie a kontrasignace předsedy vlády a odpovědnosti vlády za tento akt. Já bych s vaším dovolením použil citát z dnešních Hospodářských novin, kde bylo napsáno, že prezidentská amnestie potěšila nejen drobné pachatele trestných činů, ale také osoby zapletené do složitých hospodářských kauz. Hospodářské noviny uvedly příklad pěti kauz, kterých se amnestie týká. Podotýkám, že se nejedná o ty mediálně nejznámější kauzy, které rovněž byly amnestovány rozhodnutím prezidenta a kontrasignací předsedy vlády.
První příklad se týkal pachatele, který se třináct let skrýval poté, když v polovině devadesátých let jako společník firmy POP-ART podle obžaloby zorganizoval rozsáhlý podvod s takzvanými eskontními směnkami. Podstatou mělo být ručení směnkou krytou fiktivními obchody právě zmiňovanou firmou a hodnota této transakce měla činit 48 milionů. Stíhání dotčeného bylo amnestií navždy zastaveno. ***