(16.00 hodin)
(pokračuje Štětina)
Dále se jedná o korupci při privatizaci plzeňské Škody. Švýcaři v dokumentech pro české kolegy, z nichž citovala média, píší, že na úplatky bylo určeno 150 milionů. V Česku nebyl nikdo obviněn.
Dále, velmi zajímavý prodej akcií Český olej společnosti SETUZA, údajně bylo odloženo. Já se ptám proč.
Dálnice D47, údajně odloženo.
Stíhání manažerů ČEZ, případ převzat od Městského státního zastupitelství v Praze a věc byla zastavena.
Dále je tady různý prodej vojenských materiálů, který se možná šetří, možná ne, možná se za pár dnů dovíme, že opět bylo dlouho šetřeno a bylo to zrušeno a všichni jsou nevinní.
Nákup, resp. pronájem stíhaček Gripen, odloženo. Stále je nejasný kazašský dluh ve výši 5 miliard. Věc byla sice předána, ale kdy, komu a kam? Daňové úniky podnikatele Berana, snad zastaveno. České pivo, zastaveno. O kauze katarský princ se jenom mluví, ale nikdo nic neví.
A nyní, dá se říct, velmi zajímavé kauzy, které v této době byly zastaveny, a samozřejmě viníci jsou čistí jak slovo boží. Konkursní mafie a soudce Jiří Berka a spol. Kauza zločinného spiknutí se táhne od roku 2003, je uměle prodlužována a zastavení trestního stíhání na obviněné je pouze doklad toho, že současný establishment nebojuje proti korupci, nýbrž ji cíleně podporuje, což dokazuje i kontrasignace našeho pana premiéra. Že organizovaný zločin je schopen si zařídit beztrestnost, dokladuje i další cíleně a uměle prodlužovaná kauza H-System.
Vznáším tedy jako řada občanů našeho státu následující dotazy ve vztahu ke jmenovaným neživým kauzám a zejména ke kauzám amnestovaným, které každým dnem přinášejí na světlo boží zastavení dalšího trestního stíhání. Žádám proto opakovaně, byť dnes není interpelační den, ale znovu zdůrazňuji, odpověď jsem dosud nedostal: Kdo a jak kauzu šetřil? Kdo, jak a proč tyto kauzy prolongoval, až zákonná doba na vyšetřování byla překročena? Samozřejmě i protagonisté těchto kauz si již nepamatují a také s obstaráváním důkazů je dneska již problém. Zatím mě zajímá, nejenom mě, ale všechny, kdo kauzy zastavil.
Z toho, co jsem již uvedl, nemohu jinak, než učinit tento závěr. Za prvé, tato vláda proti korupci nebojuje, ale spolupodpisem na amnestii korupci podporuje. Za druhé, rozpočtově je zodpovědná pouze ve vztahu k hodně bohatým, ale nezodpovědná vůči většině občanů této země, zejména zvyšováním daní a sociální politikou. Hovořit o jakémsi spravedlivém právu pro každého občana bez rozdílu je naprosto zbytečná řeč. Z těchto důvodů nemohu dát této vládě důvěru. Všem děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Břetislav Petr, připraví se pan poslanec Stanislav Křeček. Pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Břetislav Petr: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, na rozdíl od celé řady svých kolegů, kteří zde pronášeli soudy, které se týkají amnestie vyhlášené prezidentem republiky a signované premiérem Nečasem, bych se chtěl zabývat úplně jinou kauzou, a to kauzou Mostecké uhelné společnosti, kde, jak se ukázalo, je k dispozici 11 miliard, o které se nebyl nikdo z českého státu, myslím tím z hlediska ministrů anebo premiéra, schopen přihlásit. Stát nebyl schopen prostřednictvím svých nejvyšších úředníků, a to ministrů nebo úředníků Nejvyššího státního zastupitelství, ochránit český stát. Tito ústavní činitelé dokonce odmítli i pomoc, kterou jim nabízely švýcarské vyšetřovací orgány.
Chtěl bych touto cestou poděkovat švýcarským vyšetřovacím orgánům za odvedenou práci v kauze Mostecká uhelná a chtěl bych zároveň srovnat jejich výsledky s výsledky, které získala Česká republika z šetření, které probíhalo na našem území. Domnívám se, že české vyšetřovací orgány jsou stejně dobré jako ty švýcarské. Rozdíl je však v jednom. Švýcarským orgánům nikdo nebránil v jejich vyšetřování, což, jak se zmíním dále, nebylo dopřáno českým vyšetřovatelům.
Soudím, že tato kauza je neméně závažná jako amnestie, ale málo se o ní hovoří. Pro to, abychom pochopili, co zanedbali ministři této vlády, chtěl bych říci několik málo slov o tom, jak proběhla privatizace Mostecké uhelné.
Mostecká uhelná byla privatizována v období let 1993-1998 a jednalo se o mimořádně složitý případ, který rozpletly švýcarské vyšetřovací orgány. Obžaloba nejdříve musela zmapovat nesmírné množství bankovních institucí, na které nejdříve směřovaly peníze z Mostecké uhelné, ať už to bylo Lichtenštejnsko, Švýcarsko, Gibraltar, ostrov Man, Panenské ostrovy, než se podařilo rozplést finanční toky, které nejdříve z Musky plynuly do těchto bank, aby posléze byly využity k tomu, aby byla zprivatizována Mostecká uhelná společnost.
Je třeba říci, že Mostecká uhelná byla zprivatizována v důsledku tzv. privatizačního incestu, kdy za peníze státního podniku dostali Mosteckou uhelnou její vedoucí činitelé, ať už to byli členové představenstva, nebo dozorčí rady. Konkrétně se jednalo o pana ředitele Antonína Koláčka, Luboše Měkotu, Oldřicha Klimeckého, členy dozorčí rady, kterými byli pan Diviš a Jacques de Groote, předtím významný člen Evropské banky pro rozvoj. Obžaloba posléze byla rozšířena ještě na další členy, Petra Krause, pana Čmejlu a Roberta Sýkoru. Všichni byli obviněni podle švýcarských zákonů z těch nejhorších trestných činů, tj. praní špinavých peněz, zpronevěry peněz, povinnosti při správě cizího majetku, podvodu a falšování podpisu.
Jen pro ilustraci je třeba říci, že z Mostecké uhelné společnosti v uvedeném období byly vyvedeny 3 miliardy korun, které byly určeny pro zahlazování důsledků hornické činnosti. Byly zneužity, poslány do zahraničí, posléze se vrátily zpět a za tyto peníze získalo vedení, jehož složení jsem prezentoval, v rámci nákupu volných akcií a akcií od obcí 49,9 % majetku. ***