(16.10 hodin)
(pokračuje Petr)
Pro dokreslení situace je třeba říci, že probíhala tato transakce a byla pokryta firmou Appian Group, které vévodil šéf dozorčí rady, zmiňovaný holandský příslušník van de Groote. Společnosti MUS prezentované těmi, kteří byli obviněni, bylo odesláno na konta švýcarských bank již do roku 1998 4,5 miliardy korun, které byly využity podle zjištění vyšetřovatelů na úplatky jako provize pro členy statutárního orgánu a k zaplacení akcií, které byly zakoupeny. Takto významný podíl byl jistě důležitým momentem při tom, kdy valná hromada rozhodovala o tom, komu bude prodáno zbývajících 46 % akcií, které byly vlastněny státem a byly spravovány Fondem národního majetku.
Je třeba říci, že šéf Fondu národního majetku protestoval proti tomu, aby tyto akcie byly prodány Mostecké uhelné, která byla prezentována obžalovanými, a navrhoval, aby jak představenstvo, tak dozorčí rada byly odvolány, aby proběhl audit, a podal dokonce trestní oznámení na představenstvo a dozorčí radu. Skutečnost však byla úplně jiná. Zbývající akcie byly prodány firmě Invest energy, a. s., která byla spřízněna s Mosteckou uhelnou. Co je zajímavé - že byly prodány tyto akcie za 650 milionů korun, přičemž měsíc před tím dle kurzu měly hodnotu 4,1 miliardy korun.
A teď něco k termínu valné hromady. Valná hromada proběhla v měsíci dubnu. V měsíci dubnu roku 1998 zde byla Tošovského vláda, ve které bylo pět ministrů ODS, tři ministři lidovců a tři ministři ODA. Jen pro ilustraci: Původní termín valné hromady byl leden, ale jelikož k 31. 12. 1997 padla Klausova vláda, byl termín posunut až na duben. Je jistě zajímavé, že na privatizaci se výrazným způsobem musela podílet Klausova vláda, a jen pro připomenutí, stávající premiér v té době byl předsedou výboru pro obranu a bezpečnost a členem podvýboru pro zpravodajské služby. Je otázkou, co věděl o machinacích, které proběhly v Mostecké společnosti.
Jak probíhalo šetření Mostecké společnosti švýcarskou stranou. Takže první podezření o praní špinavých peněz a o odsunu peněz do Švýcarska dostala Topolánkova vláda v roce 2006. Na tuto diplomatickou nótu nikdo neodpověděl, takže padla do zapomnění. V této souvislosti je jistě nezbytné připomenout, jak je možné, když jsme dostali tolik informací, proč v roce 2008 paní Vesecká zrušila trestní stíhání. Odpověď na tuto otázku pochopitelně schází.
Po nástupu Nečasovy vlády švýcarská strana zaslala naprosto stejnou informaci Nečasově vládě, na kterou Nečasova vláda taky neodpověděla. Opětovně tyto písemné nóty, tentokrát už švýcarské vlády, byly zaslány Nečasově vládě ještě dvakrát. Až 15. března 2011 švýcarský velvyslanec pan Regli se sešel s tehdejším ministrem spravedlnosti panem Pospíšilem, aby jej upozornil na nótu, která byla zaslána české vládě. Požadoval okamžitou reakci, neboť se předpokládá, že vyšetřování ze strany švýcarských úřadů budou ukončena. Pan ministr Pospíšil upozornil, nebo informoval pana velvyslance, že to není jeho parketa, že by bylo vhodné obrátit se na pana ministra Kalouska. V dubnu oslovil pan velvyslanec pana ministra Kalouska a ten odpověděl, že se necítí být vůbec kompetentní v této záležitosti a že bude informovat pana Rampulu, aby připravil materiál, který by šel do vlády a vláda jej odeslala švýcarské straně. Nic se nestalo. Pan Kalousek byl kontaktován velvyslancem ještě dvakrát, ale nedošlo k žádné reakci, takže česká strana se nezúčastnila podání při přípravě vyšetřování a došlo nakonec k tomu, že federální prokuratura Švýcarska v měsíci listopadu uzavřela jednání.
Je zajímavé, co napsala švýcarská prokuratura české vládě. Ze stanoviska federálního úřadu Švýcarska, který případ převzal, vyplývá, že český stát se nemůže připojit k žalobě. Promeškání této lhůty vylučuje možnost, byť z informací, které získal od švýcarské strany, měl možnost připojit se k žalobě již v roce 2006. Vyplynulo z nóty, která byla zaslána české vládě, že se jedná až o 8 miliard korun a že české instituce budily dojem naprosté neochoty a v některých případech dokonce snahy zamlčovat a blokovat některé skutečnost. Federální soud Švýcarska proto odmítl připojení se k žalobě. Zároveň oznámil, že se česká strana může připojit k žádosti v rámci civilní žaloby, která může mít stejný dopad, jako mají doporučované civilní žaloby věřitelům bank. Jako příklad uvedu Union banku, kde již bylo šest jejích vedoucích činitelů zproštěno. Tato banka prošustrovala 17 miliard a na své vklady čeká 130 tisíc střadatelů.
Na závěr a hodně nahlas je třeba říci, že stát v této kauze nepochybně pochybil. Doposud zveřejněné informace tomu napovídají, neboť průtahů bylo příliš mnoho a zametání pod koberce taky. Kauza mohla být vyřešena mnohem dříve a českými orgány a nemusely nám ji řešit švýcarské úřady. Výsledkem bude, že jednotlivé státní orgány, ať už je to Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo financí, nejvyšší státní zastupitelé, budou házet tu špínu jeden na druhého. ***