(12.20 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Kde vzal Pražský hrad to tvrzení, že na základě judikatury Evropského soudu on dospěl k tomu, že tam je nějakých šest let, a on si to tedy zvyšuje na těch osm let stíhání, kdy potom je možné trestní stíhání (zastavit)?
My víme, kde to vzal. Protože v té argumentaci opakovaně zmiňoval spor Santos versus Portugal. Já jsem si dal tu práci, že jsem si spor Santos versus Portugal přečetl. A jenom tady vám připomenu, že ten spor je úplně o něčem jiném a de facto, když se podíváte na podstatu toho sporu z roku 1999, tak zjistíte, že on tvrdí úplný opak toho, co tvrdí prezident a jeho poradci a co tvrdí Ministerstvo spravedlnosti. V tom sporu došlo k tomu, v tomto sporu z roku 1999, že ten jistý pan Santos obdržel nekrytý šek, podal žalobu a ten pachatel, který to způsobil, pachatel, obviněný, ten se schovával před sousedem a byl nezvěstný. Proto si stěžoval na to, že soud nepokračuje, proto si stěžoval Evropskému soudu. A celý spor je o tom, že Evropský soud mu přiznal odškodnění 4 000 eur za šestileté průtahy. Ale přiznal je, přátelé, tomu poškozenému, té oběti. A zároveň předpokládal, že ten spor bude pokračovat v Portugalsku a tam se mu dostane odškodnění řádné za to, jak byl poškozen. To znamená, tohle odškodnění Evropského soudu vůbec nevylučovalo, naopak předpokládalo další odškodnění v tom sporu, který bude doveden ke konci v Portugalsku. Tohle, co vám povídám, nemá nic společného s argumentací, kterou použil Pražský hrad, protože ten naprosto chybně a mylně tvrdil, že v tomto sporu se Evropský soud zastal pachatele, což tady tak není. On se tady zastal oběti.
Víte, proč vám to tady tak dlouze povídám? Protože je pro mne pozoruhodné, že i když nejsem právník a dal jsem si práci přečíst si spor Santos versus Portugal, dospěl jsem k naprosto skálopevnému závěru, že Hrad mluví naprosto nesmyslně, nepřesně, nesprávně, a komukoliv z vás, kdo umí francouzsky, vám dám tento text, abyste se přesvědčili o tom, že je to tak, jak říkám. A jak je možné, že právníci Hradu, o kterých ani nevíme, kdo to je, to tak zpackali? Jak je možné, že jim bylo jedno, že tady šíří lež? Chápete? Já se ptám, co to je za práci. Tady někdo odvedl práci, jejímž důsledkem jsou desítky, stovky zločinců na svobodě, tisíce poškozených obětí, a my se dozvíme, že v té argumentaci jsou nejhrubší chyby. Dokonce i já jako amatér, který není právník, vám prostě ukážu, kde ty chyby jsou. Dokonce je i možné vystopovat, kde se zrodily. Kde je jméno toho, kdo na tomhle pracoval? S kým se stýkal? Jak je možné, že takovouto práci odvedl? Jak je možné, že Hrad pětkrát šestkrát opakoval ten nesmyslný argument s kauzou Santos versus Portugal, která je svědectvím něčeho úplně jiného? Takhle tedy prezident přišel na tu hranici šest let? Potom povýšenou na osm? Tak to tedy pěkně odflákli! Pak je zřejmě ani nezajímala nějaká opravdu seriózní argumentace. To je tedy druhá věc, kterou tady říkám.
Druhá nepravda. Druhá naprosto nepravdivá, zavádějící věc, která zazněla z Pražského hradu. Aby toho nebylo dost, tak jsem zaregistroval, že paní Dana Římanová, šéfka právního odboru Pražského hradu, vydala nedávno, před několika dny, jakousi zprávu nebo informaci, ve které řekla to samé, co říkám tady já. Že neexistuje v evropské judikatuře Evropského soudu pro lidská práva žádné paušální doporučení, že by se kauzy, které trvají příliš dlouho, mohly kvůli tomu zastavit, protože u každé kauzy jsou ty důvody odlišné. Je třeba je odděleně posuzovat a není možné paušálně žádnou hranici stanovit. Což je to, co vám říkám. Je to možné v judikátech Evropského soudu prostě poměrně jednoduše objevit pro každého, kdo si dá trošku práce. A není to ani tolik práce. Tak zjistíte, že to tam platí jako červená linka, která to neustále opakuje: Není možné paušálně stanovit takovou hranici. Přesto si Pražský hrad podle mě naprosto skandálním způsobem takovouto hranici stanovil a na základě toho učinil rozhodnutí o amnestii, které má nesmírně vážné důsledky.
A teď mi dovolte, abych přešel k tomu, v čem vidím tu dramatičnost a vážnost důsledků. Omlouvám se, ale ještě budu muset napínat vaši trpělivost a vaši pozornost. Protože když jsem se zabýval tím, co to jsou za kauzy, tyto nejvážnější hospodářské kriminální kauzy, které tady máme za poslední léta, tak jsem zjistil, že se jedná o několik zásadních hroznů kauz.
Ta první podoba těch kauz, to jsou vlastně kauzy 90. let. To jsou kampeličky, fondy Trend, banky, Union banka, všechny pozůstatky 90. let, kdy se vlastně v té první fázi pomocí privatizace tunelovaly majetky, pak přišla druhá fáze, to bylo tunelování bank. To jsou ty banky, které jsou tam. A když potom přišel lepší bankovní dozor, tak se musel hledat jiný způsob loupení. Takže máme tam tyto kauzy, které se ještě táhnou z 90. let, které poměrně pozdě se začaly šetřit, protože dlouho nebyl zájem je šetřit. To byl jeden důvod zpoždění. A pak samozřejmě i při tom šetření byly nejrůznější průtahy, o kterých se můžeme dohadovat, co bylo jejich příčinou. Tady by nám spolehlivou informaci mohl možná dát nejvyšší státní zástupce, ale rozhodně ne pan ministr Blažek v tom svém poměrně velmi nekonzistentním, nepřesném a selektivním projevu, kde si vybíral jen to, co se mu hodilo.
Takže když řeknu, že to skutečně vypadá tak, že u pana prezidenta Klause tím motivem je jakási tečka za všemi těmito různými typy tunelování, rozkrádání majetku, které probíhalo v 90. letech a ke kterému Václav Klaus projevoval vždy poměrně velkou benevolenci, protože on byl ten, který nechtěl nikdy nic podobného moc vidět a mluvil o tom, že nerozeznává špinavé peníze, takže tohle je skutečně v intencích toho, co se tady odehrávalo v minulosti, a s tím pan prezident byl velmi těsně spojen.
Kromě toho tady máme nové typy trestné činnosti, což je poměrně docela zásadní. Poměrně pěknou ukázkou toho je kauza soudce Jiřího Berky a slavný gang pana Berky. A u toho bych se zastavil, protože mi připadá, že na té věci se dá demonstrovat celá zrůdnost amnestie, se kterou jsme tady konfrontováni.
Já vám, přátelé, vylíčím to, co si myslím, že aspoň v několika slovech by bylo dobré tady ukázat. Co to vlastně je takový konkurzní podvod. Takhle to je jenom takový terminus technicus, ale já jenom bych chtěl, abyste si představili, jak to v praxi vypadá. Konkurzní podvod - když jsem se zajímal u těch, které potkal, tak jsem dostal tyto informace. Celá ta parta pana soudce Berky - která je teď nevinná, to abych se bál, že teď budu já napaden, že tady o někom, kdo je nevinný, mluvím o něm jako o zločinci, ale já si to dovolím... Když mi někdo dá trošku vody, jestli bych mohl poprosit... Honza (Hamáček) neví, jak to učinit, ale hoď po mně třeba flašku. (Láhev s vodou doputovala k místopředsedovi Zaorálkovi.) Děkuji.
Dovolte mi, abych vám vylíčil něco, co mně připomíná přepadení na moři. Připomíná mně to přepadení na moři pirátskou lodí. Od těch, které to potkalo, mi bylo vylíčeno, že to funguje asi takto. Celá skupina gangu pana Berky pracovala na objednávku. Prostě vytipovávali si poměrně fungující podniky. Zajímali se o to, který podnik je vhodný právě na takové přepadení, jako když pirátská loď kdysi plula po moři a vytipovávali si nějakou obchodní bárku, která vypadá, že je plná zboží a kterou se vyplatí přepadnout, tak takto si tento gang vybíral takový podnik, který je dobrý na přepadení. Sehnali si prostředníka, který vytipoval nějaké reálné věřitele, a pak našli pohledávky, které třeba ani nebyly v účetnictví, třeba jenom desetitisícové, a ty si postupovali. V několika krocích si je postupovali, zatajili samozřejmě postoupení pohledávek a nakonec zcela neznámý, jakoby na nich nezávislý subjekt podal návrh na konkurs. V rámci jednoho dne byly podány tři návrhy na konkurs a do 20 minut pan soudce Berka sešel ze své pracovny do podatelny a tam ty tři návrhy na konkurs našel a pak většinou v pátek večer, v pátek odpoledne ten konkurs vyhlásili. Den před víkendem. ***