(10.30 hodin)
(pokračuje Ohlídal)
Ještě jedné skutečnosti si všimnu, se kterou jsem ve vaší odpovědi nesouhlasil. Závěrem se ve své odpovědi vyjadřujete k mé kritice některých aspektů činnosti Grantové agentury a přitom říkáte, že Grantová agentura ČR je hodnocena dokonce i z mezinárodního hlediska kladně. Zmiňujete se o mezinárodním auditu výzkumu, vývoje a inovací v České republice, který prováděl Technopolis, je to známá zpráva Technopolisu, a v té zprávě si Technopolis všímá i Grantové agentury ČR. Znovu uvedu vaši citaci: "Grantová agentura České republiky je výkonná a efektivní a zachovává velmi tradiční přístup k výkonu svých funkcí jakožto výzkumné agentury. V kontextu, kdy dřívější praktiky financování byly občas považovány za arbitrární nebo podléhající různým vlivům, je zvláště důležité mít procesy, které jsou nejen spravedlivé, ale též transparentní a průzračné." Ještě dodám, že tuto citaci jste převzal podle svého vyjádření právě z hodnoticího auditu Technopolisu.
Bohužel musím diskutovat a rozporovat i toto tvrzení Technopolisu. Protože kdyby bylo to hodnocení transparentní a průzračné, nemohlo by docházet k takovým jevům jako k těm, že není možné zjistit, jak jsou procentuálně více úspěšní panelisté, čili lidé, kteří se na hodnocení podílejí, když dokonce podají projekt tomu vlastnímu panelu, ve srovnání s ostatními uchazeči o projekt. Není možné zjistit údaj - a doložit ten údaj, to je důležité, doložení by mělo být ze strany Grantové agentury -, který se týká např. relace úspěšnosti pracovníků z institucí panelistů ve srovnání s úspěšností ostatních uchazečů. Takové základní údaje nelze prostě zjistit. A už jen údaj, že panelisté mohou dávat projekty ke svým panelům, kde sami působí, je naprosto netransparentní fakt, který v civilizovaném světě není možný. A stejně, i když se snažím, aby se tato záležitost zprůhlednila, není možné toho dosáhnout, a dokonce toho není možné dosáhnout ani přes kontrolní radu Grantové agentury ČR, a dokonce ani školský výbor, který má v gesci Grantovou agenturu ČR, není schopen tyto informace získat. Chápu, že Grantová agentura ČR nechce veřejně udávat tyto údaje, ale myslím si, že školský výbor, výbor Poslanecké sněmovny, by k těmto informacím měl mít v každém případě přístup a teprve potom by se snad dalo hovořit o tom, jak je tady ve zprávě psáno, že činnost Grantové agentury je velmi transparentní, průhledná atd. atd.
Připomínek k vaší odpovědi na mou písemnou interpelaci mám víc, ale soustředil jsem se na dvě hlavní, s nimiž hodně nesouhlasím. Děkuji vám předem, pane premiére, za reakci, která, doufám, na toto mé vystoupení jistě nastane.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane kolego. Pane premiére, budete chtít reagovat? Pan ministr Fiala s reakcí. Prosím, pane ministře.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, podal bych jen krátce vysvětlení k některým věcem, které zmínil pan poslanec Ohlídal.
Pokud jde o Grantovou agenturu, nevím, jaké informace jste, pane poslanče, měl nebo neměl k dispozici. Údaje v minulých letech o úspěšnosti členů panelů jsem viděl, a to nikoliv jako ministr, ale ve svých akademických funkcích a jednal jsem o tom opakovaně s panem předsedou Grantové agentury prof. Matějů. Grantová agentura právě proto, že v minulých letech skutečně docházelo k tomu, na co poukazujete, že se objevovala vyšší úspěšnost panelistů než u ostatních žadatelů, provedla velmi významné změny ve způsobu hodnocení projektů. Znamená to, že dnes projekty, které jsou předkládány institucemi panelistů, procházejí v mnohem větší míře externím, resp. zahraničním posouzením a došlo tam k řadě opatření, která opravdu změnila situaci tak, aby nikdo nemohl pochybovat o tom, že panelisté nejsou zvýhodňováni. Nedomnívám se ani, že by skutečně zvýhodňováni byli. Často to může být tím, že v panelech jsou špičkoví odborníci v rámci vědecké komunity, ale tato situace byla nepochybně napravena.
Je také pravda, a na tom musíme trvat, že mezinárodní hodnocení Grantové agentury ČR je velmi pozitivní a že Grantová agentura je považována za orgán, který rozhoduje transparentně a ve prospěch české vědy.
Pokud jde o nízkou úspěšnost při přidělování projektů, resp. to, že je velký rozdíl mezi předloženými projekty a těmi, které jsou financovány, to je problém, který nás všechny trápí. Nemusí být ale způsoben špatným rozhodováním Grantové agentury nebo nedostatkem finančních prostředků. Jde o to, kolik lidí se pokouší získat grant právě u Grantové agentury. Možná i tady musíme přemýšlet nad tím, proč jsme málo úspěšní v zahraničních grantových agenturách a proč tam předkládáme hlavně málo projektů. Takže tady existuje určitá souvislost, na kterou musíme pamatovat.
Chtěl bych se krátce zmínit k otázce, které jste se dotkl, a to je rámec společenství uplatňování mzdových nákladů a k souvisejícím problémům. Pokud srovnáváme situaci s Německem, a já souhlasím s tím, že se na Německo máme dívat, tak musíme také vidět určité rozdíly, které tam jsou, a to je třeba to, že profesorské místo je jinak definováno než v České republice. Budeme se snažit v rámci novely zákona o vysokých školách tuto situaci změnit. Ale také to, že autonomie vysokých škol v Německu má jinou podobu než v České republice a profesor a jeho mzda je do jisté míry závislá na dohodě univerzity s příslušnou zemí, která spravuje ten který školský systém. To mění situaci a postavení a úvazek profesorský i ve vztahu k projektu. Takže u nás jsme v situaci, která je možná trochu zvláštní, že s profesorským místem, které je doplňováno některými typy grantů, se zvyšuje úvazek. Je to otázka jakési strategie, jakési koncepce. Samozřejmě to vytváří tlak na to, aby grantové agentury kalkulovaly i s mzdovými náklady, ale není to něco, co by šlo v rozporu proti rámci společenství. Je to spíš uplatnění v rámci společenství v jiné legislativní situaci a v jiném způsobu organizování vysokého školství, než jak je tomu v Německu.
Tolik tedy na vysvětlenou otázek, které samozřejmě důležité jsou, ale musíme se na ně dívat ve všech souvislostech, i z hlediska toho, jak je u nás vysokoškolský systém autonomní.
Možná ještě poslední poznámka. V Německu je profesorské místo, např. v humanitních, sociálních, ekonomických a jiných vědách, přímo spojeno s institucionálními prostředky, takže se tam snižuje nutnost profesora všechny zbývající prostředky ke své mzdě získávat prostřednictvím projektů a grantů. V České republice jsme touto cestou nikdy nešli. A i tohle musíme mít na paměti, když uvažujeme o struktuře projektu v České republice a srovnáváme ji s tím, co je třeba obvyklé v Německu.***