(15.00 hodin)
(pokračuje Šlégr)
Znamená to, že celkový rozpočet na sport činí neuvěřitelné necelé 2,3 mld. korun. Stalo se tedy něco, na co jsem v loňském roce upozorňoval, a to že daných 800 milionů korun navíc do sportu není garantováno, a tudíž o ně můžou sportovci přijít.
Vše je o proporcích. Sport je totiž nejenom významným společenským fenoménem, ale zcela nepřehlédnutelným ekonomickým odvětvím. Proč o tom hovořím? Současný objem sportovního trhu České republiky je odhadován na více než 70 mld. korun. Pokud se soustředíme pouze na daň z přidané hodnoty jako na klíčovou příjmovou stránku státního rozpočtu, tak příjmy ze sportovního prostředí dosahují zhruba 15 miliard. korun. Připočítejme k tomu fakt, že přibližně jedno procento všech zaměstnanců je u nás spojeno nějakým způsobem se sportem. Z toho jednoznačně vyplývá, že sportovní prostředí je čistým plátcem do státního rozpočtu a že má navíc značný potenciál růstu.
Premiér Petr Nečas sice hovoří o prorůstových opatřeních, Kalouskův rozpočet je však prakticky neobsahuje. No a sport je typickým příkladem toho, co by se dalo pro příjem do státního rozpočtu skutečně prorůstově udělat. V porovnání s Evropskou unií je ve sportu u nás zaměstnána zhruba pětina zaměstnanců a také obrat je podstatně nižší. To znamená, že zde máme potenciál pro zcela jasný pákový efekt. Každé zvýšení podpory sportu spustí lavinu příjmů do státního rozpočtu, porostou nákupy sportovního vybavení, bude vyšší zájem o trenéry a s tím související další obslužný personál. Poroste počet sportovišť, zvýší se výroba sportovního oblečení a sportovních doplňků. Nebo alespoň dovoz. Ve výsledku pak bude nejen nižší nezaměstnanost, ale nižší výdaje na dávky v nezaměstnanosti, ale hlavně bude vyšší příjem DPH a také příjem z realizovaných odvodů za zaměstnance. A to může vztáhnout na celé naše hospodářství. Rozumná cílená podpora nejen jednoho odvětví, ale i dalších, která mají potenciál vysokého multiplikačního efektu, a máme zde nastartovaný tolik potřebný hospodářský růst. To však ministr Kalousek ani celá vláda zřejmě nechce vnímat.
Dovolte, abych se ještě vrátil k úvodu. Téměř všechny schodky státního rozpočtu vyprodukované ministrem Kalouskem se pohybují v řádu sto miliard korun. Čím to je, že před ministrem Kalouskem tak nehorázné schodky nebyly? Nechť k nám pohovoří sám ministr. Cituji jeho vystoupení z Otázek Václava Moravce z 18. listopadu tohoto roku: "Říká-li pan předseda, že se neustále zvedají daně, tak bych rád řekl, že i po tomto daňovém balíčku, který byl napodruhé prosazen, bude daňová zátěž o dvě procenta daňové kvóty nižší, než byla za pana ministra Sobotky, což je o 80 miliard ročně. Pořád pan ministr Sobotka vytahoval lidem z kapes o 80 miliard více než, bude dělat tato vláda příští rok. To prosím, abyste si povšiml. To jsou přesná čísla."
Ministr Kalousek tak přiznává, že nechává v kapsách bohatých podniků a podnikatelů od tzv. daňové reformy v roce 2008 80 miliard. Přiznává, že bere tisíce z kapes těch, kteří nemají nejen na nájem, ale ani na dvě jídla denně. Programově zatěžuje naše děti dluhem, který budou splácet dlouhá léta, a nechává přitom volné pole působnosti podvodníkům distribuujícím nezdaněné pohonné hmoty. Zdaní naftu tak, že miliardy daňových výnosů zůstávají v zahraničí, přitom tělesně postiženým rodičům pečujícím o dítě, tedy rodičům, kteří nemohou pracovat, stát zrušil i dávku zajišťující dorovnání do životního minima. Škrtnutím pera stát udělal z desetitisíců invalidů práceschopné nezaměstnané a také nezaměstnatelné.
A co je zcela nehorázné, vysokou daní na alkohol a neschopností sledovat její odvádění stát způsobil problém s metanolem. Právě ta neschopnost působení státu jako hlavního garanta nezávadnosti potravin, nápojů a i alkoholu na trhu je to, co všechny oběti metanolu mohou vyčítat. Snižování platů policistů, pracovníků finančních a celních úřadů, Státní potravinářské inspekce, hygienických stanic a vůbec všech, kteří jsou napojeni na státní správu, z nás dělá oběti rezignace státu na své nejdůležitější funkce ve jménu jakéhosi důležitého šetření, šetření na platech výkonných pracovníků zajišťujících chod našeho státu. Jsme obětí odvázaných Kalouskových rozpočtů. Tento rozpočet bohužel není jiný než zcela kalouskovský.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní je přihlášen do rozpravy pan poslanec Grebeníček. Prosím.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové. Z toho, co vláda opakovaně předložila Sněmovně k projednání, ale i ze způsobu, jakým kabinet a celá vládní koalice návrh zákona o státním rozpočtu připravovala, sotva kdo mohl nabýt dojmu, že jde o odpovědnou a kompetentní vládu. Odráží se to v kritických reakcích expertů na předkládaný materiál i v silných výhradách sociálních partnerů.
Důvodem k nedávnému stažení špatného rozpočtu, jak je zřejmé, nebylo to, že by chtěla vláda zpracovat rozpočet lepší. Důvodem byly vnitřní tahanice Občanské demokratické strany. Sněmovna si měla počkat na to, až se papaláši, kmotři a klienti Občanské demokratické strany dohodnou a až si uspořádají kongres, na kterém se domluví, jak dál dojit - dojit! - republiku a utahovat opasky občanům.
Z připomínek, které vznesly k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu sociální partneři, mimo jiné Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky a Československá (?) konfederace odborových svazů, je zcela zřejmé, že nepovažují předložený návrh rozpočtu za východisko z vleklé ekonomické a sociální krize v české společnosti. Ba spíše naopak. Konfederace odborových svazů vládní návrh označila za nejméně stabilní návrh státního rozpočtu za poslední léta, s tím, že již předchozí rozpočty dopadly velmi špatně. Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů pak vznesla výhradu, že vláda se žádnými prorůstovými opatřeními vlastně nepočítá, protože náklady na ně převyšují předpokládaný zisk, resp. zisk je špatně měřitelný, kdežto výdaje na něm ano.
Z vládní předlohy, jak jsem ji měl možnost posoudit, plyne, že jedinou jistotou, kterou je kabinet premiéra Nečase Sněmovně i občanům schopen garantovat, je další růst státního dluhu. Úroveň zadlužení státu je pro konec roku 2012 prozatím odhadována na více než 1 bil. 725 mld. korun. Pro rok příští už předkládaný návrh rozpočtu počítá s významným překročením hranice 1 bil. 800 mld. korun. Vláda tedy navrhuje růst dluhu, ale žádné řešení ekonomické a sociální krize. Jednoduše řečeno, kabinet chce dál zvyšovat dluh a současně občanům i této Sněmovně celou koncepcí rozpočtu, či spíše antikoncepcí, sděluje, že výsledkem bude, že se budou mít občané ještě hůře. ***