(11.10 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Já bych jen zmínil, že z těch opatření, která uvádí premiér, je např. zjednodušení stavebního zákona nebo jedno kontaktní místo pro exportéry nebo podpora technického vzdělávání, snižování byrokracie v podnikání. Rozumíte, kdo chce pomoci podnikání, tak především nedělá daňové změny tak často jako tato vláda. To by byla podstatná změna, kterou by podnikatelé určitě ocenili. A představa, že takovýmito administrativními nebo legislativními kroky, jako zjednodušení stavebního zákona, podpoříme růst, to snad uznáte, že je z říše snů. Jednak já přesně nevím, co se zjednodušením stavebního zákona myslí, protože mně připadá, že už dnes je často obcházen a umožňuje stavby v chráněných krajinných oblastech, my tady v Praze víme o stavbách, které si pražští kmotři zajistí, a nevím, co by se ještě na tom mělo zjednodušovat. Takže opravdu, to jsou vyloženě administrativní opatření, která k ekonomickému růstu nepovedou, i kdyby se je nakrásně podařilo v nějaké podobě realizovat. Zatímco tento rozpočet, který by měl být klíčovým nástrojem, se podobné debatě snaží jakoby vyhnout. Ten se v zásadě nijak, přestože je tady předkládán stále znovu, zásadně neproměňuje. Vlastně všechny změny, které byly zde zmíněny, zmínil to tady pan ministr Kalousek, je pouze to, že se ekonomický růst odhaduje nyní na 0,7 %, a k tomu se upravily příjmy a výdaje o 6 miliard. A jinak v těch věcech, které jsme kritizovali už v minulosti a kde jsem upozorňoval také na to, že tohle je projev antirůstové hospodářské politiky vlády, v tom se skutečně nemění nic.
Já samozřejmě chápu to, že pro vládu, která je tady schopna vytvořit většinu, je rozpočet nástrojem její aktuální politiky a že na to má jakoby větší právo než na provádění penzijních reforem nebo rozhodnutí o církevních restitucích, které jsou na desítky let. To je skutečně právo vlády, aby si sestavila rozpočet podle svých představ. Nicméně já se obávám, že tak jak je ten rozpočet sestaven, je to pokračování politiky podřezávání si větve výkonu ekonomiky, který dokonce bude činit velké problémy i se zvládáním deficitu státního rozpočtu. Protože bez ekonomického růstu se vlastně nedá ani řešit problém deficitu. Když si představím, že v příštím roce bude chtít vláda, bude-li chtít dostát svému programu, snížit, sundat v rozpočtu dalších 30 miliard, tak pokud nebude fungovat ekonomický růst, tak si vůbec neumím představit, jak by to vláda mohla udělat a jak by to mohla dokázat.
Takže já se domnívám, že nepamatování na ekonomický růst, které je charakteristické pro tento státní rozpočet, může být fatální pro ten základní cíl, který si vláda tady neustále dává, a to je to snižování deficitu státního rozpočtu. Bez ekonomického růstu se tento cíl může hroutit a podle mě se zhroutí v tom příštím roce také. To je jakoby to poslední, o co vláda opírá svou legitimitu. A já se obávám, že pokud takto ignoruje to, že ekonomický růst je třeba podpořit konkrétně i financemi, její politika bude neúspěšná. My si tímto rozpočtem zaděláváme na další zamrazení české ekonomiky. Jako by to nastartování mělo přijít až někdy příště. Nicméně bohužel to, že se v příštím roce růst nepohne, bude mít další dopad i na veřejné služby, životní úroveň obyvatelstva. Právě i v souvislosti s dopady takzvaných reforem a sociálních zákonů se obávám, že tento rozpočet je špatná zpráva pro Českou republiku, protože neřeší ty základní problémy, na které měla vláda reagovat.
Takže opakuji, hlavní problém vidím v tom, že se vláda brání debatě o podpoře ekonomického růstu a odklání tuto debatu na falešnou cestu, kde staví Potěmkinovu vesnici osmdesáti opatření, o kterých já jsem přesvědčen, že v té podobě žádnou stimulaci růstu nejsou schopny vytvořit.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců sociální demokracie.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji také. Než dostane slovo pan kolega Tejc, oznámím další dvě omluvy. Z dnešního jednání se omlouvá pan poslanec Pavel Ploc z osobních důvodů, dále pan poslanec David Vodrážka z pracovních důvodů. Slovo má nyní pan poslanec Jeroným Tejc. Prosím.
Poslanec Jeroným Tejc: Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, pan ministr financí Kalousek nám tady říkal, že metodika, podle níž se dluh nebude započítávat postupně v jednotlivých letech, tak jak bude konkrétní platba církvím za církevní restituce probíhat, ale bude započítán v tom roce, kdy zákon bude platný a účinný, je jakási podle pana ministra Kalouska podivná. Já bych řekl, že metodika ani to opatření není podivné. Ono je spravedlivé. Protože těch 59 miliard, které budou vypláceny církvím, to jsou miliardy, o které pan ministr Kalousek, jeho vláda a většina, která o tom rozhodla v této sněmovně, zadluží Českou republiku. Ona to není žádná účetní operace, jak se nám tady snažil pan ministr Kalousek namluvit, těch 59 miliard. Tam se někde účetně neodečte 59 miliard, ony se budou muset zaplatit. Budou je muset zaplatit daňoví poplatníci. Já myslím, že je to skutečně nevídané, ale především od pana ministra Kalouska zbabělé. Protože rozhodnutí o tom, že se bude platit 59 miliard, jste udělali, dámy a pánové, vy, tady na pravici, ale převádíte ho na příští vlády a příští daňové poplatníky. A pan ministr Kalousek, řečeno slovy Járy Cimrmana, se k tomu ještě drze přiznává. Děkuji. (Potlesk poslanců sociální demokracie.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová A nyní se dostáváme k přihláškám, které jsou uvedeny na světelných displejích. Prosím tedy nejprve pana poslance Davida Šeicha, po něm je přihlášen pan poslanec Jiří Dolejš. Prosím.
Poslanec David Šeich: Vážená paní předsedající, vážený pane premiére, vážené dámy, vážení pánové, dělal jsem si poznámky ze studia státního rozpočtu a skončil jsem na 128 více či méně závažných kritických poznámkách a připomínkách ke státnímu rozpočtu. S těmi bych vás v této chvíli chtěl seznámit. Poté jsem studoval rozpočet ještě jednou a podíval jsem se na něj optikou situace hospodářství České republiky, optikou situace zemí eurozóny a zemí Evropské unie a musím říct, že jsem významnou část těchto svých poznámek musel škrtnout. Takže mám dobrou zprávu pro opozici, některé kritické poznámky zůstaly, ale také dobrou zprávu pro všechny ostatní - počet 128 poznámek a připomínek se ve veliké míře redukoval.
Největší hodnotou navrhovaného rozpočtu je bezesporu jeho odpovědnost, dodržování schodku rozpočtu pod 3 % HDP, resp. 2,9 % HDP, dodržování fiskální konsolidace a závazků konvergenčního programu. Čili konzervativci, kteří se do eurozóny nikterak nehrnuli na rozdíl od jiných, kteří se tam hrnuli a dnes se k tomu zas tak příliš nehlásí, svůj konvergenční program dodržují a dodržují ho kvůli sobě, kvůli našim dětem a kvůli naší budoucnosti. To si myslím, že je důležité říct.
Navrhovaný rozpočet je nepochybně důsledkem kompromisu. Přichází pozdě, ale s největší pravděpodobností se mu rozpočtovému provizoriu zabránit podaří. Pan předseda Sobotka řekl, že nikdo si tady nepřeje rozpočtový hazard, rozpočtové provizorium, ale přesto jedním dechem na závěr svého projevu řekl, že rozpočtový hazard a rozpočtové provizorium chce, že pro něj udělá maximum, že rozpočet nepodpoří a udělá vše pro to, aby rozpočet neprošel, čili aby Česká republika provizorium měla. To je podle mého velký rozpor.
Mezi významná pozitiva návrhu rozpočtu patří, že rozpočet počítá s mnohem reálnějším vývojem české ekonomiky než rozpočty v minulosti. Předpokládá růst ve výši 0,7 % HDP. To je odhad, který poměrně koresponduje s významnými institucemi, jako je Česká národní banka nebo OECD. Proto je pro mě pravděpodobné, že rozpočtová prognóza se také nějakým způsobem střetne s rozpočtovou realitou a nebudeme vystaveni situaci z roku 2009, kdy to byla skutečně velmi studená sprcha.
Rozpočet počítá i s poklesem spotřeby o 0,5 %, spotřeby domácností, to je taky podle mě velmi reálný odhad, a průměrnou mírou inflace 2,1 %, se stejným růstem mezd a platů v tomto roce jako v roce příštím. To vše jsou předpoklady, které by mohly zajistit realističnost naplnění předpokladu státního rozpočtu. Tak pro nás je také stabilní. Já tam čtu něco jiného, než o čem mluvil pan předseda Sobotka, bývalý ministr financí. Protože rozpočet počítá s růstem nezaměstnanosti 0,4 %, a země, kterou uváděl pan předseda Sobotka jako příklad, tedy Slovensko, za rok 2012 měla nezaměstnanost 13,9 % a Česká republika pouze 6,9, to je polovina. Já v tom příklad nevidím. Jestli Česká republika má poloviční zaměstnanost jako její soused, který procházel stejným ekonomickým vývojem, je to věc pozitivní a nezaměstnanost se nevyvíjí dramaticky. Na rozdíl od okolních zemí. ***