(11.00 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Já jsem tady už dnes dvakrát mluvil o porušených slibech. První slib dal seniorům ministr Drábek. Důchody měly být valorizovány, a nejsou. Tento rozpočet to dokazuje. Druhý slib byl dán ze strany vlády vůči lékařům. I tento slib byl porušen. Třetí slib byl dán ze strany ministra financí sportovcům. Když jsme schvalovali novelu loterijního zákona, slíbil ministr financí, že v rámci státního rozpočtu dofinancuje sportu finanční prostředky, o které tato sdružení přišla v rámci novely loterijního zákona. Skutečně se to stalo jenom v letošním státním rozpočtu. Když se podíváme na návrh rozpočtu na příští rok, tam už tyto peníze nejsou. A já se ptám, kam se těch 800 či 900 milionů korun podělo a jak je možné, že ministr financí nedodržel slib, který dal v souvislosti se schvalováním loterijního zákona na půdě Senátu a na základě kterého také senátoři tento loterijní zákon schválili. Pokud tam ty finanční prostředky nejsou, tak je to další podvod ze strany vlády a je to už třetí velmi konkrétní nedodržený slib, který podle mého názoru tato vláda dala a nebyla schopna zajistit jeho plnění.
Jestliže vláda porušuje opakovaně svoje sliby, jestliže dělá rozpočtovou politiku, která škodí zemi, ruší pracovní místa, zhoršuje životní úroveň, pak tento rozpočet je takovým extraktem této politiky. V tomto rozpočtu se všechny tyto negativní tendence setkávají. A není možné si představit, že by pro takový návrh státního rozpočtu sociální demokracie zvedla ruku. Byť o něm budeme jednat ve stresu, byť o něm začínáme jednat až 28. listopadu, ale toto není seriózní rozpočet, který by naší zemi v čemkoliv během příštího roku mohl pomoci. Pro takový rozpočet v žádném případě hlasovat nebudeme. Děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní s přednostním právem pan kolega Lubomír Zaorálek.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobrý den, dámy a pánové. Já bych chtěl říci, že určitou změnu ve vystoupeních představitelů vlády přece jenom vidím. Já už jsem si všiml, že několik dní jsem neslyšel pana Kalouska opakovat, že by vyčítal občanům, že si peníze v tomto státě prožrali, jak se s odpuštěním vyjádřil. V tom vidím určitý posun. Stejně jako jsem zpozoroval a překvapilo mě, když jsem viděl premiéra mluvit několikrát o tom, že nesmíme přeceňovat růst vyjádřený růstem hrubého domácího produktu, protože jsou i jiné ukazatele. To mě samozřejmě přivedlo k podezření, jestli si pan premiér nevšiml onoho příkladu šťastného státu Bhútán, ve kterém se snaží růst měřit spokojeností a štěstím lidí. Nicméně když jsem si včera přečetl článek pana premiéra v denním tisku, tak jsem zjistil, že on říká, že úplně na růst nerezignoval, že mu jde o dlouhodobý růst, nikoliv o krátkodobý růst živený nějakým finančním dopingem.
Ať je to jak chce, tak rozhodně ale platí to, co už tady zaznělo z úst mého předřečníka, že hospodářská politika této vlády zůstává stále protirůstová a nejlepším vyjádřením toho je právě předkládaný státní rozpočet. Tento státní rozpočet a nejrůznější takzvané reformy jsou všechno prvky, které vykazují jednoznačně protirůstový charakter. Zajímavé je, že vláda se pokusila debatu o růstu ekonomiky jakoby odklonit od projednávání státního rozpočtu tím, že vlastně připravila jakési samostatné dokumenty, které se připravovaly ve spolupráci i se Svazem průmyslu a které se jmenují třeba Návrh opatření vlády pro zlepšení podmínek rozvoje hospodářství, podporu podnikání a zaměstnanosti, a tato paralelní práce jako kdyby vyvrcholila do těch 80 opatření, o kterých mluví premiér ve zmíněném včerejším článku, která mají být metodami způsobem podpory růstu v České republice.
Já bych tady chtěl zmínit, že vidím problém právě v tom, jak se odděluje debata o státním rozpočtu od debaty o ekonomickém růstu, protože ta opatření, o kterých mluví premiér, jsou možná - s výjimkou oné Zelené úsporám, která je jediným konkrétním krokem, který jsem tam našel a který bych podpořil - jinak vyloženě administrativními opatřeními. Představa vlády, že lze v situaci, ve které se nachází česká ekonomika, která prostě má podobu ekonomické recese a krize, že se z ní lze dostat takovýmito administrativními opatřeními, mi připadá naprosto naivní a nedostatečná. Protože představa, že je možné nastartovat růst bez toho, že by se to nějakým způsobem promítlo ve státním rozpočtu, že by se do toho promítly finance, že by se do toho promítly reálné stimuly a podmínky ekonomiky, to je podle mě něco, co nemůže fungovat.
Když bych chtěl připomenout nebo ukázat, v čem je podstata opatření, o kterých mluví premiér, že by měla být dodatečně projednána vládou a podpořit růst, tak bych chtěl jenom uvést jako příklad toho, o jaký typ opatření se jedná, jedno z nich, v němž se navrhuje "vytvořit institucionálně zastřešený systém koordinace hospodářské politiky na centrální úrovni za účelem realizaci vládou přijaté strategie mezinárodní konkurenceschopnosti". Představa, že něco podobného se vytvoří, aby to stimulovalo růst, když není vůbec jasné, co to bude, bude to nějaký debatní klub nebo jaké kompetence budou realizovat nějakou strategii, která se v této instituci vytvoří, to jsou věci, které jsou naprosto nejasné. To jsou opatření, u kterých ani není možné dohlédnout, jakým způsobem se budou realizovat a jaké konkrétní výsledky budou mít. Podobně například jeden bod z 80 opatření, který mě zaujal, se jmenuje "uzavřít dohodu mezi MZV a MPO stanovující společné řídicí mechanismy v oblasti zahraničního obchodu". Nevím, proč by se na základě toho, že máme tady teď napsané, že by se mělo dohodnout Ministerstvo zahraničí a Ministerstvo průmyslu, mělo změnit něco na jejich stále klopotné a nikam se nehýbající snaze najít nějaký způsob kooperace v oblasti podpory exportu a ekonomické diplomacie. Jediné, co dnes vidíme, je, že tento systém podpory, který by byl opravdu důležitý pro pomoc ekonomice, nefunguje, a já dokonce na horizontu nevidím, že by měl nějak zázračně začít fungovat, když prostě vidím, že tahle dvě ministerstva nejsou schopna najít společnou řeč, a dokonce si budují své pobočky samostatně.
Přitom právě oblast zahraniční politiky je něco, co by ve spojení s určitými kroky ve státním rozpočtu, opravdu mohlo být významný prvek, který by přispěl k nastartování ekonomického růstu. Myslím takové konkrétní věci, jako je kapitálové posílení EGAPu, České exportní banky, Českomoravské záruční banky. To jsou konkrétní kroky, které by skutečně mohly pomoci rozproudění a podpoře obchodu, třeba v zemích BRICS, které se dneska rozvíjejí rychleji než Evropa a kde můžeme vidět, že řada i evropských států je dneska velice aktivní. Pro mě konkrétní otázka je, kolikrát byl premiér v těchto zemích v poslední době. Stačí si to srovnat s aktivitou například německé kancléřky paní Merkelové. V Pekingu sídlí dneska 200 tisíc Němců. To jsou prostě velmi konkrétní aktivity a iniciativy, které vlády dělají proto, aby svou ekonomiku posílily a daly jí šance na růst. Nic z toho se u nás neděje. Opakuji: Jednak se to neděje v oblasti ekonomické diplomacie, kdy je vidět, že si každý jde po svém na Ministerstvu průmyslu, na Ministerstvu zahraničí, a nejsme schopni mít jednu koncepci společné podpory, za kterou by se postavil i premiér. A zároveň to není doprovázeno finančními prostředky, které tady bylo potřeba nasadit. Významnou roli podle mě v tom mohl sehrát CzechInvest, kdyby nebyl tak rozvrácený, jako v současné době je.
Podobný typ opatření, která by byla kombinována s konkrétní finanční podporou ve státním rozpočtu, to by teprve byly kroky, které by mohly vést k tomu, že by to byl významný stimul pro ekonomický růst řekněme v nejbližší době. To, co předkládá premiér oddělení v 80 opatřeních, si myslím, že v žádném případě tomu posloužit nemůže. ***