(16.30 hodin)
Poslanec Vít Bárta: Vážený pane místopředsedo, interpelace, se kterou se obracím na pana ministra Dobeše, se týká plánované stavby průtahu čtvrtí Roudná v centru Plzně. Systém silničních komunikací ve většině evropských měst je založen na kapacitním vnějším okruhu. Stávající silniční síť v Plzni je však založena na principu opačném, kdy jednotlivé kapacitní komunikace směřují přímo do samotného centra města. Řešení nevyhovujícího silničního systému spočívá ve stavbě obchvatu, který je již realizován prostřednictvím tzv. západního okruhu. V budoucnu je pak plánován tzv. východní okruh silnice I/20, čímž dojde ke kompletnímu okružnímu propojení. Vedení města, a to navzdory doporučení vítězných projektů urbanistické soutěže, kterou samo město vyhlásilo, prosazuje stavbu nové komunikace I/27 vedoucí ze severního předměstí do centra. Za předpokladu stavby okruhu města tak bude vystavena paralelní komunikace jak se stávající karlovarskou silnicí, tak i se silnicí východního okruhu.
V roce 2007 byla zahájena EIA pro posuzování vlivu na životní prostředí, jehož zpracováním byl pověřen prof. Lapčík. Ačkoli má být posudek EIA nezávislý, došlo na krajském úřadě k jednání, jehož se zúčastnili zástupci skupiny prosazující stavbu průtahu spolu se zpracovatelem posudku prof. Lapčíkem. Závěrem jednání byl požadavek zúčastněných na doplnění dokumentace tak, aby bylo zaručeno kladné vyjádření Krajské hygienické stanice Plzeňského kraje. Následně došlo ke stažení EIA a k úpravám podkladu. Další EIA v červnu 2012 pak byla dovedena ke kladnému stanovisku, a to i přes poukazování koalice občanských sdružení na nedostatky, které však zpracovatel prof. Lapčík ignoroval. Rozhodnutí EIA bylo založeno na studii dopravních proudů, která byla zpracována roku 2006 firmou DHV. (Předsedající: Váš čas, pane poslanče!) K dispozici však byla též aktualizovaná studie provedená v říjnu 2007 toutéž firmou. Ta však dokládá překračování hlukových limitů.
Vzhledem k nedostatku času, zbytek formuluji písemnou interpelací. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Já bych nebyl takový pes na dodržování limitu, ale byl jsem vašimi kolegy upozorněn na nutnost dodržování jednacího řádu, tak bohužel se musím tak chovat.
Další interpelace je ze strany paní kolegyně Marty Semelové na pana ministra Schwarzenberga. Paní kolegyni Semelovou tady nevidím, takže její pořadí propadá.
Další interpelaci vznáší pak poslanec Petr Skokan na ministra dopravy Pavla Dobeše. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Petr Skokan: Děkuji, pane předsedající, za udělení slova. Po zkušenosti z mé minulé interpelace jsem se tuto snažil zkrátit, doufám, že se vejdu do časového limitu, jehož část jsem vyčerpal tímto úvodem.
Milé kolegyně, vážení kolegové a především vážený zde nepřítomný pane ministře Dobeši, vámi řízené ministerstvo mělo od hospodářského výboru parlamentu pověření zahájit první fázi výstavby silnice Pardubice-Trojice, a to s jasně daným rozpočtem, který byl stanoven ve výši 50 mil. korun. Nehledě na tuto skutečnost si zástupci resortu přišli na jednání výboru říct o dalších 12 mil. korun navíc. Já se odmítám spokojit s jejich obhajobou vyšší ceny, která byla ve své logice velmi úsměvná, protože oni uváděli, že za prodražení údajně může to, že sami zadali tendr na 94 mil. korun a v něm zvítězila společnost, která nabídla cenu 62 mil. korun.
Proto se ptám, pane ministře Dobeši, kdo na ministerstvu rozhodl o tom, že se nebude respektovat předchozí pokyn o ceně stavby a že se zadá tendr na téměř dvojnásobnou částku. A na závěr svého vystoupení si vás dovoluji upozornit, já neinterpeluji často, ale když jsem naposledy interpeloval jednoho pana ministra, tak než mi stačil odpovědět, už nebyl ministrem. Tak doufám, že to stihnete. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane kolego. Věřme, že to pan ministr opravdu stihne.
Další interpelaci vznáší pan poslanec Antonín Seďa na pana ministra spravedlnosti Pavla Blažka ve věci systémových chyb na poli exekucí. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, i když jsem přesvědčen, že jste se již seznámil se závěrečnou analýzou systémových chyb na poli exekucí, která byla vytvořena občanským sdružením Iuridicum Remedium ve spolupráci s nadací Open Society Fund, přesto mi nedá se k této analýze vrátit. Z analýzy vyplývá, že současný systém exekucí v naší zemi trpí zásadními vadami strukturálního charakteru. Analýza uvádí, že není pravdou, že vymáhání dluhů pomocí soukromých exekutorů je efektivnější a kvalitnější než vymáhání dluhů ze strany soudců či ze strany finančních, celních či jiných úřadů. Analýza konstatuje, že zřízení systému soukromých exekutorů a privatizace části soudní moci bylo v roce 2001 chybným řešením tehdejších problémů justice. Zřízením soukromých exekutorů došlo k výraznému prodražení vymáhání pohledávek, přičemž tyto náklady nesou zejména dlužníci, což má své velké celospolečenské náklady. Došlo k narušení legitimity státu, k nárůstu pocitu strachu ve společnosti a k vytvoření současného obchodu s dluhy.
Vážený pane ministře, analýza doporučuje provést hluboké reformy systému tak, aby soukromí exekutoři byli dobrými sluhy věřitelů, avšak aby nebyli pány. Proto se ptám, pane ministře: Provedete tyto změny? A pokud ano, v jakém časovém horizontu? Děkuji za vaši odpověď.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Další interpelaci pan poslanec Václav Votava. (Hlasy ze sálu: Pan ministr je tady!) Ježíši, velmi se omlouvám. Velmi se omlouvám, pane ministře. Ta smršť nepřítomných ministrů je taková, že je výjimka, když na interpelaci někdo odpovídá. Ještě jednou se omlouvám. Prosím, máte slovo.
Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Já vám děkuji za slovo. Vy se neomlouvejte, vlastně jste mi mohl ulevit, kdyby na to přišlo, ale bohužel to tak není.
Tak vy jste se ptal na vás věcí, já to musím říct jenom v základních tezích a ta konkrétní otázka byla na závěr, tak ji řeknu.
Soukromí a řekněme státní exekutoři. Je jedno, jestli se jim říká soudní, nebo nějakým jiným způsobem. Já si nemyslím, že můžeme tu efektivitu jen tak posuzovat, neboť tím, že byli zavedeni soukromí exekutoři, mají věřitelé právo si vybrat. V momentě, kdy si vybírají možná více ty soudní - nebo ne možná, ale určitě -, tak to prostě je věc, kterou by bylo asi nešťastné rušit nějakým zákonem, protože věřitel má nějakou volbu, a jestli bylo něco špatně v devadesátých letech, tak to bylo to, že vymáhání pohledávek a vůbec práva bylo na nepříliš dobré úrovni a nepochybně ti soukromí exekutoři vedli k tomu, že to je lepší. Zase to ale přineslo některé jevy, se kterými nesouhlasím ani já, a ty vlastně souvisejí s tím, že jednak u některých exekutorů se z toho staly takové právní fabriky, jak to teď nazvu, které naprosto necitlivě v tom množství pohledávek, které mají, přistupují k dlužníkům. Samozřejmě i u těch dlužníků je potřeba rozlišovat ani ne tak jakým způsobem vznikl dluh, dluh je dluh, ale přece jenom ten přístup nemůže být stejný k rodinám s dětmi, stejný k jednotlivcům, stejný k těm dlužníkům, kteří opravdu schovávají majetek a vymýšlejí různé právní finty, a vůči těm, kteří je nijak nevymýšlejí.
Je co zlepšovat, to každopádně. Změny právní úpravy se konají neustále, někdy až příliš často, takže to je další věc, že to možná vede k určitým zmatkům.
Jestli došlo k úplnému zdražení exekucí, to je velkou otázkou, protože když to vymáhaly původně soudy, tak nemůžeme vidět pouze soudní poplatky, ale ty soudy stojí ještě spoustu jiných prostředků, které samozřejmě dříve takto zpoplatňovány nebyly, zatímco exekutor si většinou promítne přesné náklady, které ho exekuce stála, samozřejmě je to také paušální, není to vždycky úplně přesně, plus nějakou odměnu, o které se můžeme bavit, jestli je nízká, či vysoká. Zase ale to musí být tak, aby to povolání bylo do určité míry atraktivní a někdo se jím zabýval.
Jestli bylo ještě něco chybou, a já si myslím, že ono to na výkonu exekucí občas poznat je, tak ten zákon, když vznikal, přece jen možná mohl určitým lidem znesnadnit přístup k tomu povolání. Myslím si, že tam mohlo být více podmínek, než tam bylo dáno, a myslím si, že někteří exekutoři, a tady bych já souhlasil, se exekutory nikdy neměli stát. Opravdu si myslím, že exekutorů jsou stovky a problém dělá zase dělá pět až deset z nich. Ty další desítky to nejen mediálně, ale i v této Sněmovně do určité míry odnášejí. ***