(23.30 hodin)
(pokračuje Ploc)
Metr čtvereční zemědělské půdy je v návrhu oceněn na 44 korun 48 haléřů. Reálná průměrná cena zemědělské půdy se v České republice pohybuje podle bonity od 6 do 13 korun. Stejně tak lesní pozemky byly oceněny cenou téměř 28 korun, zatímco průměrná cena v České republice se pohybuje kolem 11 korun. Celková kompenzace předpokládaná podle vládního ocenění je 134 mld. korun. Forma kombinace naturální restituce a vysoké finanční kompenzace, zejména velkoryse navržené finanční kompenzace 59 mld., není v současné ekonomické situaci v rozpočtových možnostech našeho státu.
Tento vládní návrh není jen technickou novelou, která dle tvůrců pouze odstraní staré a dle mého názoru ne vždy prokázané křivdy. Jedná se o zcela nový pokus o vyvedení velkých finančních prostředků ze státní kasy. Dále pak má značný dopad i na politickou moc v České republice.
Důvody, proč říci návrhu ne. Církve věrohodně neprokázaly vlastnictví majetku a jeho hodnoty. Návrh porušuje původní restituční pravidla, lze poukázat na nerovnost před zákonem, což povede k řadě dalších požadavků dřívějších restituentů. Prolamuje se rok 1948, kdy vznikal oprávněný nárok na restituci související s nástupem komunistického systému. Církve byly v minulých letech spolufinancovány státem v řádech miliard korun, oprávněný požadavek by tedy byl odečíst tyto částky od jejich finančních nároků. Pokud dojde k návratu jakéhokoliv majetku, měl by se zapojit do řádné daňové soustavy. Daňové výjimky církvím poté ztrácejí logiku. I to by měl řešit zmíněný zákon. Církve by měly také prokázat, že k majetku přišly za období svobody a demokratickým způsobem. Vzhledem k tomu, že se opírají o feudální, a tedy velmi nesvobodnou dobu, vzniká nový důvod, aby se o majetek hlásili občané a instituce z dob fašismu a komunismu. To je samozřejmě velmi nebezpečný krok do neznáma. Zákon by měl pamatovat a jasně oddělit majetky a pozemky, které mohou ovlivnit nebo znemožnit činnost státu a obcí, například infrastrukturní sítě.
Zastánci církevních restitucí často volají, že má býti vráceno, co bylo ukradeno. Mají pravdu. Církve by měly vrátit, co jim nepatří a co nabyly v dobách totalitních režimů.
Pro všechny občany je dnešní jednání pouze vzkaz, že církvím nejde o duchovno, ale pouze o peníze. Stále však je třeba se zabývat otázkou komu ku prospěchu. Děkuji za pozornost. (Potlesk zleva.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Slovo má nyní paní poslankyně Kateřina Konečná a po ní je přihlášen pan poslanec Břetislav Petr.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, paní předsedající.
Kolegyně a kolegové, je podzim léta Páně 2012 a v České republice se dvě politické strany a několik nezařazených přisluhovačů chystají definitivně prosadit největší majetkový přesun v moderních dějinách naší země. Jejich motivace je zcela určitě velice silná. Občanům této země totiž odeberou majetek v hodnotě 75 mld. a navrch přidají ze státního rozpočtu 59 mld. A pokud vycházíme ze stále více ověřené zkušenosti, že naši politici v exekutivních funkcích běžně inkasují pro sebe a pro své strany něco málo z celkového objemu rozdělených financí, nesmíme se divit gargantuovské píli hlavních představitelů dvou hlavních stran, kterou prosazují zákon o takzvaných církevních restitucích.
Historická paměť českého národa by si měla jména Nečas, Kalousek a Schwarzenberg pamatovat minimálně stejně dlouho, jako si pamatuje jména Emanuel Moravec nebo Vasil Biľak, jména zrádců a přisluhovačů cizích mocností. Pánové Nečas, Kalousek a Schwarzenberg se rozhodli, že nejenom královsky vyplatí majetkovou křivdu, kterou ani oni ani žádná z takzvaných postižených církví nejsou schopni doložit. Pánové Nečas, Kalousek a Schwarzenberg se rozhodli předat 20 % lesů České republiky do výlučného vlastnictví církvi římskokatolické, která je ve věci rozhodování o majetku přímo podřízená takzvanému Svatému stolci, tedy státu Vatikán. Tato skutečnost je dnešním prosazovačům takzvaných církevních restitucí dobře známa, protože jistě znají kodex kanonického práva z roku 1983, kterým se církev římskokatolická řídí a který naše Ministerstvo kultury v roce 2007 dokonce uznalo jako součást takzvaného základního dokumentu této církve. Tímto aktem Ministerstvo kultury odsouhlasilo kodex kanonického práva jako závazný dokument, který bude našim státem právně uznáván. V roce 2007 jsem tomuto kroku Ministerstva kultury pravda nerozuměla, dnes vidím, jak dlouho dopředu se stát Vatikán prostřednictvím církve římskokatolické v České republice připravoval na převzetí vlastnické kontroly nad jednou čtrnáctinou území České republiky.
Od vzniku Československa byl majetek užívaný církví římskokatolickou pojištěn proti zcizení a proti ovládnutí cizími mocnostmi. Dnes pánové Nečas, Kalousek a Schwarzenberg předávají majetek právnímu subjektu, který je přímo podřízen rozhodování cizích mocností státu.
Jejich snaha vrátit církvi feudální roli připomíná odpustky. Za hříchy vůči české zemi se chtějí vykoupit darem církvi. Jenomže na rozdíl od svých středověkých předchůdců nedávají ze svého, ale z našeho, a to bez ohledu nejen na názor veřejnosti, ale také bez ohledu na názory mnoha renomovaných právníků. Prostě bez ohledu na názor těch druhých, kteří s nimi nejdou k největším majetkovým kšeftem, jaký tato republika nezažila od doby svého vzniku. Bez ohledu na názory a bez ohledu na budoucnost mnoha generací, které budou v této zemi žít po nás a po nich. Bez ohledu, a tedy bezohledně. Čemu se ale divím? Vlastizrádci v historii českého národa se přece vždycky chovali bezohledně. (Potlesk zleva.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pan poslanec Břetislav Petr. Po něm je přihlášen pan kolega Michal Doktor.
Poslanec Břetislav Petr: Dobrý večer. Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, toto čtvrté projednávání zákona o vyrovnání s církvemi navazuje na předcházející schémata, kdy po úvodním slovu paní ministryně kultury zde vystoupila a vystoupí řada poslanců z opozice s mnoha podnětnými návrhy, na které nikdo z koaličních poslanců není schopen odpovědět. Zde bych si dovolil citovat bývalého předsedu britské vlády pana Churchilla, který v roce 1904 prohlásil: "Pokud koaliční členové sněmovny neobhajují se stejnou vehemencí, zápalem a argumenty svůj vlastní zákon stejně, jako proti němu útočí opozice, jsou v očekávání svého brzkého konce a pádu."
Nyní však vážně několik slov k dikci zákona. Z každého, a tedy i tohoto zákona by mělo být doložitelné, zejména jde-li o majetkové vyrovnání, zda rozsah majetku, který je vydáván, je správný, zmanipulovaný, anebo dokonce i fiktivní. Církvím mají být vydány pozemky v rozsahu 262 tisíc hektarů. Při druhé pozemkové reformě, která byla zahájena v roce 1947, však církev přihlásila pouze 198 tisíc hektarů půdy. Z čeho vzniklo navýšení proti roku 1947 o 73 tisíc hektarů? Já si nepamatuji, že by Česká republika mezi obdobím 47. a stávajících roků anektovala nějaké území, které by bylo tvořeno především církevní půdou.
Zde bych chtěl připomenout, že v roce 1918 vzniklo několik speciálních zákonů, které řešily vznik pozemkového fondu, zákon přídělový a náhradový, a z těchto zákonů vyplynulo, že vláda každý rok musela dostávat přehled, kolik půdy bylo od statkářů a církve převedeno bezzemkům, legionářům a dalším institucím. Bylo to vedeno do roku 1938 a od roku 1945 do roku 1947. Je otázkou, a chtěl bych znát odpověď, zda archiv pozemkového úřadu z roku 1918 byl při povodni v roce 2002 vytopen, anebo se nám nechce v archivu zalistovat. ***