(20.00 hodin)
(pokračuje Petr)
Zásadní axiom druhého pilíře zní: střadatelé, dejte své peníze do soukromých společností a nikdo vám nezaručí, že za těch dvacet třicet let tyto společnosti přežijí.
Neexistují žádné garance, že systém může být na základě politického rozhodnutí měněn, jak se ukázalo v okolních státech, které ten systém zavedly mnohem dříve. Zářným příkladem toho, jak je možno manipulovat, je současný stav v době stavebního spoření. Nelze ani zaručit vytunelování těchto fondů, neboť vklady u soukromých společností nebudou na rozdíl od úložek u bank, družstevních záložen a stavebních spořitelen pojištěny a to by si měl každý, než vstoupí do druhého pilíře, uvědomit.
Každá penzijní společnost musí nabízet čtyři fondy, od těch, kde výnos bude menší, než kdyby to střadatel uložil na dlouhodobý vklad s jedenapůl- až dvouprocentním úrokem, až do fondů rizikových, kde se slibuje výnos až 7 %. Penzijní fondy budou pochopitelně spravovat aktiva, kterých se jim dostalo v závislosti na riziku fondu. Čím rizikovější fond, tím větší úplata. Je jistě zajímavé, že z pojišťovacích fondů se sedm těchto fondů už přeměnilo na penzijní společnosti, ale je zajímavé, že dvě z těchto společností, jako je ING Penzijní fond a AXA Penzijní fond, odmítly zahájit příjem peněz do druhého pilíře. A otázka zní. Odpovědí těchto bank, když ji shrnu do jedné věty, je, že důchodový pilíř není perfektně připraven po legislativní stránce a že tyto dvě společnosti z celkem sedmi, které se transformovaly, nechtějí ztratit svůj kredit.
Je třeba si uvědomit, že výplata dávek z druhého pilíře může být zahájena teprve tehdy, až příslušný člověk bude mít nárok na výplatu peněz z prvního pilíře, a to, když se budou z druhého pilíře převádět peníze na životní pojišťovnu, musí klient udělat osobně, ačkoliv o tom moc vědět nebude. Pokud budou splněny jiné náležitosti, tak životní pojišťovna může zahájit výplatu dávek. Každý účastník si může vybrat ze čtyř druhů, může to být jako doživotní starobní důchod s tím, že jeho následovníci nebo dědici dostanou ještě něco po dobu tří let, může to být starobní důchod na období 20 let a nebo ten, který spořil, to může odkázat svým dědicům po dobu pěti let. Je velmi kritizováno, že když je umožněno pobírat dávky z druhého pilíře, že alespoň část dávek nemůže být vyplacena nárazově. Tomu se životní pojišťovny brání, pochopitelně by se zbavily velké části peněz. Ale situace je taková, že když člověk nastoupí do důchodu, tak vzniká celá řada skutečností, kde peníze potřebuje naráz. Proč není možnost toho, aby účastník, který si to naspořil, když nedostane celou částku, aby aspoň dostal tu částku z těch 2 %, které platí ze svých prostředků a které nejsou převáděny z prvního pilíře? Odpověď pochopitelně schází.
Nijak a nikdo tady nehovořil o situaci, že v zákoně o sociálním pojištění, který platí, je výrazná chyba, která dělá díru do rozpočtu prvního pilíře ve výši 20 mld. korun ročně, a to je dáno tím, že osoby samostatně výdělečné činné místo toho, aby platily 28 %, tak by do prvního pilíře odváděly pouze 8,5 %, pokud by vstoupily pochopitelně do druhého pilíře. Tak to je další díra ve výši 20 mld. korun ročně, která musí být nějakým způsobem odsouhlasena do konce tohoto roku.
Já se domnívám, že chyb je výrazně více. Jen z této krátké prezentace vyplývá, že zahájení druhého pilíře bez dořešení celé řady legislativních a technických problémů, z nichž na některé jsem poukázal, je bez doplnění legislativy prakticky nemožné. A uspěchat něco, co nemá pevný legislativní základ, hrozí myslím v budoucnu pohromou. Z tohoto důvodu stejně jako i mí předřečníci ze sociální demokracie navrhuji odložit zahájení reformy o dva roky.
Děkuji za pozornost. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď požádám o slovo pana poslance Víta Bártu.
Poslanec Vít Bárta: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, je dvacet hodin a sedm minut a já musím pogratulovat každému, kdo v tuto chvíli má za sebou mnoho hodin v tomto sále, a mám opravdu velkou schizofrenii v tom, jestli vůči občanům České republiky znovu a v detailu vysvětlovat tragičnost dnešního dne, anebo jestli tuto tragikomiku stojedničkového koaličního snažení nechat dotáhnout do konce. Nicméně alespoň stručně mi dovolte připomenout řadu zásadních věcí, které si myslím, a předem se omlouvám, že některé budu po svých předřečnících opakovat, ale domnívám se, že některé věci zaznít musí, a doufám, že některé věci, které zde ještě nezazněly, upoutají vaši pozornost.
Já jsem velmi rád, že Miroslav Kalousek analyzuje, proč kdo jak hlasoval a kdo jak měnil názor, a když uváděl tento bod, tak mě velmi pobavilo, když řekl, že nechápe, proč někteří mění stanovisko k podpoře důchodové reformy. Dovolte mi připomenout citaci dodatku koaliční smlouvy, který zní: "Pro posílení mezigenerační solidarity vláda umožní dětem zvýšit příjmy svých rodičů ve starobním důchodu. Každý plátce bude moci požádat o převedení částky ve výši 1 % svého vyměřovacího základu pro povinné pojistné na účet rodičů. Zvýšení příjmu rodičů nebude mít přitom žádný dopad na příjem poplatníka z průběžného či spořicího pilíře a bude hrazeno ze státního rozpočtu. ***