(16.30 hodin)
(pokračuje Čechlovský)
V návaznosti na právě řečené bych chtěl vyslovit první poděkování. Chtěl bych poděkovat vám všem za velmi korektní diskusi a zájem o tuto problematiku. Chtěl bych poděkovat všem vám, kteří jste se aktivně účastnili všech debat k tomuto tématu, a skutečně hovořím o několika desítkách kolegyň a kolegů, za vaši spolupráci a čas strávený nad tímto zákonem, za všechny vaše připomínky, podněty, nápady i pozměňovací návrhy, které sice nebyly a v některých případech ani nemohly kvůli jejich protichůdnosti být ze sta procent vyslyšeny a přijaty, které ale byly všechny diskutovány a bezesporu přispěly k tomu, aby finální návrh zákona byl co nejlepší a nejkvalitnější.
Myslím, že by dnes a z mých úst i po dnešní diskusi bylo zbytečné a myslím i nedůstojné vůči vám všem, abych tady znovu opakoval všechny argumenty, které jsme já, pan ministr nebo další kolegyně a kolegové v průběhu projednávání předložili a obhajovali. Omezím se tedy na několik klíčových tezí, které jsem ostatně poprvé zmínil již při projednávání zákona v jeho prvém čtení.
Jedná se o zákon, který je jedním z dílčích, ale přesto důležitých kroků v transformaci systému péče o ohrožené děti. K předložení nás vede nejen to, že se ke zkvalitnění systému péče o ohrožené děti přihlásila vláda České republiky ve svém programovém prohlášení, ale především nedostatečné naplňování mezinárodních závazků naší země, k nimž jsme se mimochodem přihlásili dobrovolně, judikatury Evropského soudu pro lidská práva, ale i našeho Ústavního nebo Nejvyššího soudu. Reagujeme na celou řadu nedostatků ve stávajícím systému, který dnes bohužel nezajišťuje důslednou ochranu práv dětí, neklade důraz na zajištění vývoje dítěte v jeho přirozeném prostředí nebo alespoň v náhradním rodinném prostředí, negarantuje ani neposkytuje dostatečnou síť služeb pro rodiny a práci s rodinami, v systému, ve kterém nejsou nastaveny standardy kvality práce, ve kterém nejsou jednotné metodiky sjednocující postupy práce a efektivní ochranu dětí, ve kterém se v rámci jednoho typu zařízení či jednoho typu úřadu, ale i soudů můžeme setkat s naprosto rozdílnými přístupy, mnohdy založenými na intuitivních řešeních. V systému, který je charakterizován nejednotným přístupem a postupy při řešení případů a také obtížnou možností přezkumů těchto postupů. Zkrátka systému, ve kterém nejsou výjimkou dlouhodobě neřešené případy dětí, které jsou nebo mohou být významně ohroženy. Vše právě řečené máme ambici změnit k lepšímu.
Pan prezident využil pravomoci dané mu naší ústavou a zákon nám vrátil i s příslušným odůvodněním, i když upřímně řečeno, omlouvám se za to, spíše se subjektivním komentářem než objektivním zdůvodněním. Dovolte mi proto, abych v návaznosti na veto pana prezidenta také krátce zareagoval.
Již ve svém prvním komentáři po zavetování zákona jsem řekl, že mne tento krok pana prezidenta velmi mrzí a že to považuji za určité neporozumění účelu zákona. Jsem bytostně přesvědčen, že předložený návrh zákona zlepšuje, a to výrazně, péči o ohrožené děti v naší zemi a připravuje podmínky pro lepší život stovkám dětí, které z nejrůznějších důvodů nemohou trávit své dětství nebo jeho část ve svých vlastních rodinách.
Není pravda, že je zákon přijímán pod tlakem mezinárodních institucí. Mluvil jsem o tom již před chvílí. Reagujeme na neuspokojivý stav systému popsaný v řadě odborných výzkumů i analýz, ale i na detailní rozbory selhávání systému v konkrétních kauzách. K řadě mezinárodních závazků jsme se přihlásili dobrovolně, ve většině případů dokonce daleko dříve, než nám, stávajícím poslankyním a poslancům, vůbec vznikl mandát.
Není pravda, a už to tady také zaznělo, že by zákon obsahoval v aktuální nebo v jakékoliv jiné předchozí dílčí verzi ustanovení o rušení kojeneckých ústavů a dětských center. Ano, novela zákona vytváří předpoklady pro to, aby se děti zbytečně do ústavní péče nedostávaly. Ano, novela zákona vytváří předpoklady pro to, aby se systém postupně deinstitucionalizoval. Je určitě logické, že čím více dětí bude moci zůstávat ve své biologické rodině nebo náhradním rodinném prostředí, tím méně jich bude končit v ústavních zařízeních a tím méně bude zřejmě potřeba zařízení ústavní péče. Ale konstatování, že po přijetí této novely zákona budou děti končit na ulici, a dokonce snad mrtvé, jsem nezaznamenal na této půdě ani od nejvíce přesvědčených odpůrců této materie.
Děkuji vám všem, kteří jste k tomuto zákonu v průběhu debat vystupovali, že jste si ten zákon alespoň přečetli.
Není pravda, že by zákon měl vést ke stále většímu zasahování veřejných institucí do soukromí rodin. Vágně a široce jsou vymezeny povinnosti orgánů sociálně-právní ochrany již ve stávající právní úpravě. A mimochodem, orgány sociálně-právní ochrany mají v některých ohledech dnes větší pravomoci než Policie České republiky.
Konečně není pravda, že by novela přinášela nějaký nový trend zavedení pěstounské péče na dobu určitou, jak se píše ve vetu, a plánovanou profesionalizaci. Dovoluji si zopakovat, že institut pěstounské péče na přechodnou dobu byl do českého právního řádu zaveden již v roce 2006 a byl a je určen pro děti, u kterých je předpoklad, že se budou moci ve velmi krátké době vrátit do své původní rodiny nebo že v této době najdou trvalou péči v rodině náhradní.
Na další body obsažené v prezidentském vetu v zásadě již ani neumím reagovat, protože se nejedná o konkrétní argumenty, ale spíše emocionální vyznání.
Dámy a pánové, na rozdíl od pana prezidenta jsem přesvědčen, že předložený zákon není ani bezcitný ani surový. Od samotného začátku projednávání tohoto zákona jsem komunikoval s desítkami pěstounů i organizací a ani jednou jsem nezaznamenal tezi, že by připravovaný zákon měl být projevem neúcty k těm, kteří se dnes pěstounské péči věnují.
Blížím se k závěru, a proto mi dovolte, abych vyslovil poděkování druhé. Chtěl bych poděkovat panu bývalému ministru Jaromíru Drábkovi, panu řediteli odboru pro rodinu Miroslavu Macelovi a vůbec celému týmu pracovníků nejen Ministerstva práce a sociálních věcí za jejich odvedenou práci na tomto zákoně. Chtěl bych poděkovat všem poslankyním a poslancům, kteří tento zákon podpořili a podporují, ale i těm, kteří se k jeho podpoře nepřidali. Velmi si cením toho, že se mnohdy ve vypjaté atmosféře v tomto sále z tohoto zákona nestalo zbytečné politikum. Chci poděkovat všem koaličním kolegyním a kolegům za jejich setrvalou podporu zákona s vírou, že pro tento zákon hlasovali především proto, že je pro ohrožené děti změnou k lepšímu. Chci poděkovat těm opozičním poslankyním a poslancům, kteří zákon otevřeně podpořili při hlasování po vrácení Senátem, ale i těm, kteří k němu mají konkrétní výhrady, ale přesto nastavovaný trend směřování považují za správný a podporu tomu vyjadřují alespoň osobně. Mimochodem, a už to tady dnes zaznělo, vím, že v sociální demokracii jako dnes největší opoziční straně tady a straně aktuálně s největší podporou voličů vůbec se o této problematice vede velmi podrobná a seriózní debata, a mě osobně těší, že samotný zákon a další připravované transformační kroky v této oblasti podporuje nejen její bývalý předseda, ministr práce a sociálních věcí a premiér Vladimír Špidla, ale i její současné stínové ministryně, které se touto problematikou zabývají. Velmi respektuji dnešní stanovisko sociální demokracie, ale otevřeně říkám, že aktuální diskuse o sKartě by na tom neměla a nemusela nic měnit.
Konečně chci poděkovat těm kolegyním a kolegům prakticky ze všech politických stran tady, kteří mi od začátku projednávání tohoto zákona pomáhali projít úskalím legislativního procesu, komunikovat se všemi potenciálně i skutečně zúčastněnými stranami a vyjednat jeho podporu. Mé zvláštní poděkování patří kolegyni Jaroslavě Wenigerové. Ona i já víme za co. (Smích a potlesk v sále.)
Za malou chvíli budeme o předloženém návrhu zákona naposledy hlasovat. (Velký hluk v sále. Není vůbec rozumět.)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Kolegyně a kolegové, samozřejmě že vás mohla tato věta pobavit, ale zachovejme nutný klid pro dokončení projevu pana zpravodaje.
Poslanec Jan Čechlovský: Budiž při tomto mém vystoupení symbolické, že moje poslední věta bude parafrází poslední věty z prezidentského veta: "Žádám poslance, aby v zájmu dětí tento zákon podpořili." Děkuji uctivě.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane kolego. Pan ministr Heger si závěrečné slovo nepřeje. Prosím, pan kolega Gazdík se hlásí.
Poslanec Petr Gazdík: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych vás požádal o 15minutovou přestávku na jednání klubu. Poslanecký klub TOP 09 a Starostové do místnosti číslo 106. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Této žádosti vyhovuji a přerušuji projednávání tohoto bodu do 16.55 hodin.
(Jednání přerušeno v 16.40 hodin.) ***