(16.50 hodin)
(pokračuje Váňa)
Vy ještě rychle vytahujete kufřík se svým počítačem. Je sice pojištěn, protože patří Sněmovně, nicméně máte v něm data, která potřebujete zachránit, takže si ho dáte někam na kraj silnice. Vozidlo hoří. V nedaleké obci se rozezní siréna. Vy ji dokonce slyšíte, slyší ji i dobrovolní hasiči, kteří jsou v zaměstnání. Je to obec, která má jednotku kategorie dvě, která vyjíždí do pěti minut od vyhlášení poplachu. Starosta té obce se stará o své hasiče, takže spousta dobrovolných hasičů je zaměstnána u obce, a tudíž jsou k dispozici i dopoledne, nedojíždějí do zaměstnání někam daleko mimo obec, takže by nebyli k dispozici. Jsou. Běží do zbrojnice, už v druhé minutě od vyhlášení poplachu jsou tam první tři, přibíhá čtvrtý, pátý, šestý. Prvních pět si obléká zásahové kabáty. Ten šestý si ho neobléká, protože stát nakoupil této jednotce pouze pět těchto kabátů a obec na šestý a další už neměla finance.
Strojník startuje automobil. Je to pravděpodobně cisternová automobilová stříkačka Škoda nebo LIAZ 706 RTP, v lepším případě RTHP s náhonem na všechna kola. Vozidlo nestartuje, baterie jsou staré a na nové nebyly peníze. Ale hasiči si umějí poradit, mají nachystánu dobíječku s velkým proudem a nějak to auto nahodí. To je zhruba čtvrtá minuta od vyhlášení poplachu. Vaše auto hoří v motorovém prostoru i v kabině. Praskají skla, v podstatě máte pocit, že už s tím asi nic moc nepůjde dělat, nicméně věříte, že hasiči ještě přijedou a něco vám zachrání. Snažíte se ještě vytáhnout to, co jste měli v kufru, ale přes žár už to moc nejde.
Ve zbrojnici v nedaleké obci zhruba kilometr vzdálené už je osm hasičů, kteří jsou nachystáni u automobilu, který zatím nevyjíždí, protože strojník ještě nenafoukal dostatek vzduchu do brzdového systému a do řízení a připojit auto na trvalý tlak nemůže, protože kompresor je příliš drahý. Takže čeká, až nafouká. Jsme někde v šesté minutě. Váš vůz hoří už i v zavazadlovém prostoru, žárem začínají praskat pneumatiky. Kolem vás zastavují automobily, nicméně nemohou vám nijak pomoci, protože hasicí přístroje nemají, a pokud je měli, tak už je to stejně jedno. V tuto chvíli už vyjíždí i cisternový automobil, vyjíždí směrem k vám. Slyšíte houkačku, pomalu se blíží. Blíží se pomalu, protože jsme řekli na začátku, že jste v serpentinách, takže aby to uřídil, musí jet opatrně a pomalu a nesmí spotřebovat všechen vzduch, který zatím dofoukal do systému. Má ho tam málo, kompresor je starý a automobil je z roku asi tak 1964, v lepším případě možná z roku 1980.
V tuto chvíli už začíná hořet i les nedaleko vašeho vozu. (Smích v sále.) Zhruba za sedm až osm minut přijíždí cisternová automobilová stříkačka s šesti až osmi dobrovolnými hasiči. Řidič zaparkuje tak trochu frajersky napříč silnice. My ovšem víme, že mu došel mezitím vzduch, takže je rád, že to zastavil. Vybíhají hasiči, roztahují požární vedení a začínají útok. Mimochodem těch pět minut limitu výjezdu stihli, protože to je nastaveno celkem dobře a v té obci bylo dost hasičů a výjezd byl relativně rychlý. Možná kdyby to vozidlo bylo novější a bylo napojeno na rozvod stálého tlakového vzduchu, že by to bylo rychlejší, že by přijeli dřív.
Jsme někde v deváté desáté minutě hasiči uhasili les. Auto pomalu dohořívá. Samo. Tam celkem už není co hasit, protože pokud jste někdy viděli hořet automobil, víte, že za šest minut zhruba shoří celý. Vám to vlastně nevadí, protože ho máte pojištěné a škodu zaplatí pojišťovna. Možná kdyby tam hasiči byli novějším vozem dřív, že by ho zachránili, ale koneckonců pojišťovna to zaplatí.
Vážení přátelé, dámy a pánové, byl to případ popravdě řečeno z praxe, nicméně velmi jednoduchý. Mohl to být náraz do stromu, mohli jste být zaklíněni ve voze, mohli jste čekat na vyproštění. Mohl to být požár domu, který byl v souvislosti ať už s dopravní nehodou, nebo jen tak. Mohlo to být cokoliv dalšího. Je v zájmu všech v této zemi, aby záchranný systém byl vybaven maximálně dobře. Je to v zájmu občanů, politiků a je to i v zájmu pojišťoven. Prosím vás, propusťme tento návrh zákona do druhého čtení, koneckonců i pan ministr financí s tímto postupem vyjádřil podle informací od jednoho z předkladatelů souhlas. Tento návrh zákona podepsalo 64 poslanců napříč politickým spektrem. Prosím tedy, jednejme o něm dále.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Štětina chtěl reagovat jako první. Prosím.
Poslanec Jiří Štětina: Děkuji, pane místopředsedo. Já nevím, proč vždycky ztichnete, když jdu sem. To je asi proto, že jsem tak starý.
Říkal jsem si, když jsem nastoupil do této Sněmovny, že nebudu hovořit o věcech, o kterých nic nevím, ale myslím, že o záchranářství toho vím hodně a současně vím moc o tom, jak jsme ještě v době tzv. rozvitého socialismu neměli moc peněz, neměli jsme sanitky, hasiči neměli vozidla, lidé samozřejmě havarovali, umírali. Nebudu tady hovořit o stovkách a tisících případů, které jsem zažil. Protože pan kolega zde hovořil o hasičích, já bych mohl říkat - a co když v tom byli ještě lidé? To zase byla naše práce. Ale my jsme si v roce 1983 řekli, jak se dostat k tomu, abychom si mohli postavit vozidla. A možná že vy staří hasiči, tedy požárníci v té době, tenkrát se hasič nesmělo říkat...
V Hradci Králové se sešla parta, ve které byl požárník, doktor a policajt - esenbák, a řekli jsme si, že si postavíme vozidlo tzv. první technické pomoci, a byla to Lada Niva. Kde jsme na to sebrali peníze? Nikdo nám je nedal. Šli jsme na pojišťovnu z fondu zábrany škod. Takže jedině z tohoto jsme vyžebrali na toto vozidlo a ve druhé fázi jsme si postavili sanitku Latvia, kterou jsme okopírovali přesně podle záchranné služby v Praze. Kdo nám to zaplatil? Pojišťovna z fondu zábrany škod! Já se domnívám, že to není ani opoziční, ani koaliční, ani pravicové, ani levicové. Je to zcela normální. Proč by pojišťovny nemohly ze svých zisků věnovat určitou část na integrovaný záchranný systém - a teď mi dovolte to slovo, já bych nerozlišoval jenom na hasiče, ale samozřejmě na záchranné služby, ty také budou brečet za chvíli, protože současná ekonomická situace nedovoluje, aby tyto složky IZS, a tady mi dovolte, že se nestydím za to, jak náš integrovaný záchranný systém vypadá. (Mpř. Zaorálek: Čas!)
Takže jsem pro to, abychom tento zákon nejenom pustili do druhého čtení. Děkuji a omlouvám se za své prodloužení. (Potlesk některých poslanců.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: V pořádku. Prosím, paní poslankyně Černochová a pak pan poslanec Huml.
Poslankyně Jana Černochová: Dobré odpoledne. Já chci strašně moc poprosit všechny poslance a poslankyně, kteří ten návrh podpořili a podepsali, aby už nevystupovali, protože na začátku jsem sem přišla s tím, že ten návrh chci podpořit, ale děsí mě to, co tady zaznívá, a děsí mě o to víc ještě to, že to tady slyší pan John, a bojím se, aby z toho nechtěl udělat ještě filmový scénář (se smíchem). Toho bychom se snad dožít všichni nechtěli. Neřešme levicovost, pravicovost, je to záležitost, která je určitě užitečná, a bude spousta příležitostí se o tom ve druhém čtení, ve výborech bavit. Prosím, neprodlužujme tuto diskusi a pojďme hlasovat. (Potlesk některých poslanců.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: A teď prosím poslance Humla, který se přihlásil o slovo. Prosím. ***