(16.40 hodin)
(pokračuje Šťastný)
Je to absolutní nesmysl! Je to stejný nesmysl, jako kdybychom se rozhodli, že nemáme peníze na pistole pro policajty a opasky a pouzdra pro policajty, a že tedy musíme přidat nějaké to procentíčko k povinnému ručení, abychom jim mohli koupit pistole. Příště budeme muset samozřejmě přijít případně na nějakou jinou věc, když nám budou chybět peníze! Když bude chybět policistům na uniformy, budeme muset zvednout nějaký jiný pojistný produkt. Když bude chybět v armádě na tank, budeme muset také zvednout povinné ručení?
Dámy a pánové, pane předkladateli, prosím vás pěkně, probuďme se. Netrestejme lidi, netrestejme soukromé subjekty a zavrhněme tyto návrhy a hlasujme proti. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Jeroným Tejc se hlásí přednostně o slovo.
Poslanec Jeroným Tejc: Dámy a pánové, dovolte mi se ještě jednou přihlásit do této rozpravy právě v souvislosti s tím, co tady padlo od pana poslance Borise Šťastného. Já mu určitě jeho názor neberu, jsem z levicové strany, takže mě to určitě nemohlo popudit, nicméně si nemyslím, že ten návrh je až tak levicový. Myslím si, že ten návrh je především rozumný. Návrh má svou logiku. A jednoznačně podle mého názoru není pravda, že tady automaticky dojde k nějakému zdražení povinného ručení. Ano, můžete tím strašit, ale zatím se ukazuje, že povinné ručení je výrazně předražené, že stále je prostor pro to, aby spíše klesalo. A rozhodně, pokud dojde k tomuto povinnému odvodu, není zde žádný důvod, aby povinné ručení bylo zdraženo. Jednoduše proto, že stále platí ona rovnice: 20 mld. korun pojišťovny vyberou a 10 mld. korun vydají. To znamená, každý rok tyto pojišťovny mají 10 mld. korun. Ano, kdyby platilo to, že pojišťovny vyberou 20 mld., vydají 20 mld. nebo 19,5 a my jim budeme chtít jednu miliardu nebo 800 mil. vzít, pak platí rovnice, o které hovořil pan poslanec Šťastný, to znamená, že pak dojde ke zdražení povinného ručení.
Druhá věc je, že zde existuje poměrně silná konkurence, a všichni vědí, že povinné ručení v posledních letech, jeho cena klesá. Takže v tomto smyslu podle mého názoru žádné zdražení nehrozí. Ale pokud by to hrozilo, tak jsem sám pro to, abychom tedy jednu státní pojišťovnu anebo jednu pojišťovnu vybrali, abychom ji měli. Protože pokud by ta pojišťovna byla jedna a vybrala 20 mld. korun, tak máme 10 mld. pro hasiče a policisty, nikoli 800 mil. nebo miliardu, které tady navrhujeme. Máme desetkrát tolik, pokud by byla jedna pojišťovna. Anebo, a to by bylo ještě spravedlivější, kdyby tady fungovala jedna pojišťovna, ne ten systém, který tady je nastaven, bylo potřeba každý rok zhruba 10 mld. korun vyplatit, tak stačí vybrat 10 mld. korun! A těch 10 mld. korun ušetříme těm lidem, kteří dnes musí platit to drahé povinné ručení.
Takže v tomto smyslu myslím, že je stále možné přijmout tento zákon, aniž by k čemukoliv takovému, čím tady hrozí pan poslanec Šťastný, došlo, tedy ke zdražení povinného ručení. Děkuji. (Tleskají poslanci ČSSD.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní prosím pana poslance Zdeňka Boháče, který se mi přihlásil o slovo.
Poslanec Zdeněk Boháč: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená vládo, dámy a pánové, prosím vás o podporu tohoto absolutního nesmyslu, jak nazval kolega Šťastný novelu zákona o pojišťovnictví. Tedy absolutní nesmysl. Mohu říci, že jsem byl jeden z poslanců, který navštívil před 14 dny Slovensko s tím, abychom konzultovali s kolegy, jak se zákon o pojišťovnictví v praxi promítl na Slovensku. Tam je myslím již sedmý rok v praxi a byl přijat.
A teď tedy reakce k našim kolegům, poznámka k tomu, jestli je to pravicové, či levicové, což u tohoto typu zákonů slyším hrozně nerad. Jestli je něco pravicové, nebo levicové, pokud chceme zajišťovat bezpečnost občanů této země. A to skutečně, ať už je to vnitřní, nebo vnější bezpečnost, hrát si na levici a pravici považuji za opravdu velice, velice krátkozraké.
Co se týče tohoto zákona, zákon byl přijat na Slovensku vládou premiéra Dzurindy, nevím, jestli byla levicová, nebo pravicová, těžko říci. A nikdo potom z levicových politiků na tento zákon nedal dopustit. A jak jsme zjistili, v podstatě se v praxi osvědčil. Nedošlo k žádnému zdražování ze strany pojišťoven. Prostě funguje. A funguje nejen na Slovensku, dámy a pánové, funguje v dalších zemích Evropské unie, jako je Rakousko, Švýcarsko, Británie. Nevím, jestli byl přijat tento zákon za vlády pravice, či levice, to jsem nezjišťoval. Ale prostě se osvědčil. Takové to strašení tím, že tady budou poškozeny zájmy občanů této země - myslím, že ukázala praxe v těchto zemích, že tomu tak není.
Takže z mého pohledu zkusme tento absolutní nesmysl aspoň nechat projít do druhého čtení, diskutujme o něm, zkusme vytvořit nějakou pracovní skupinu a bavme se a možná zjistíme, že opravdu tedy novela zákona o pojišťovnictví nemá právo na život, ale já jsem opačného názoru, a přinejmenším zkusme druhé čtení a nerozlišujme tyto zákony na levicové a pravicové. O to prosím. Jsou buď rozumné, anebo nerozumné. Děkuji. (Potlesk z levé části sálu.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím pana poslance Váňu, který se hlásí o komentář a slovo. Prosím.
Poslanec Roman Váňa: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jako bývalý pracovník Hasičského záchranného sboru a současný starosta sboru dobrovolných hasičů, který mnohokrát zasahoval u dopravních nehod a jiných událostí, si nemohu odpustit vystoupit k návrhu tohoto zákona.
Argumentů padlo velmi mnoho, fundovaných, odborných. Myslím si, že určité výhrady, které vláda k tomuto návrhu měla, bude možné v rámci odborné diskuse ve výborech vypořádat. Ty argumenty padly koneckonců i zde na fóru. Myslím si, že praxe v jiných zemích také ukazuje, jak je možné v praxi realizovat podobná opatření.
Možná by bylo dobré si pro představu, protože se bavíme o levicovosti a pravicovosti, představit, vykreslit takovou modelovou situaci. Samozřejmě oheň pálí stejně kohokoliv. Plechy při dopravní nehodě drtí stejně levičáky, pravičáky i ty nerozhodnuté.
Představme si, že jedete na výlet, možná je to volební kampaň, možná je to jenom výlet, jedete svým automobilem, jste někde trošku mimo velké město, někde v serpentinách, v lese, blízko malé obce. Najednou vám motor zaškytá, auto přestává jet a z výdechu větrání se začne valit tým. Vy zastavujete na kraji silnice, přemýšlíte, co se děje. Motor asi přehřátý nebude, protože máte relativně nový vůz, který jste si koupili na leasing teprve zhruba před dvěma lety. Jdete se podívat pod kapotu, pod kapotou plamínek. Pomaličku stoupá po kabelech, vidíte, že vám automobil hoří. Běžná technická porucha, stává se to. Rychle říkáte ostatním, kteří jsou ve voze, aby vystoupili, a přemýšlíte, co dělat. Jestli tam máte nějakou vodu s pitím, kterým byste to polili, zrovna nemáte, hasicí přístroj jste si nevzali, nekoupili - koho by napadlo, že vám nový vůz bude hořet? Vytáčíte číslo 150 na ohlašovnu požárů, dovoláte se k hasičskému záchrannému sboru, říkáte, že vám hoří auto, kde jste. Možná jste vytočili číslo 112 na tísňovou linku integrovaného záchranného systému, to je v podstatě jedno, protože jste se dovolali na stejné místo k hasičům a hasiči vysílají pomoc. Nejbližší stanice požárníků, profesionálních hasičů, je zhruba 15 kilometrů daleko. Je tam posádka 1+3, která by mohla vyjet. Ona vlastně už vyjela, protože jela k jinému požáru někam jinam. Takže k vám nepojede. Další nejbližší stanice, ta už je 45 kilometrů v okresním městě. Takže operační důstojník vysílá cisternu z okresního města. Těch 45 kilometrů snad nějak rychle zvládnou. Zároveň vyhlašuje poplach jednotce sboru dobrovolných hasičů v nedaleké obci, která je vzdálena řekněme kilometr.
To celé trvalo zhruba dvě minuty. Plamínky, které byly zatím na kabelu, se pomalu rozšiřují, začíná hořet izolace kapoty a plameny se dostávají i do kabiny vozu. ***