(12.00 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Pokud není reálná, tak se samozřejmě nabízí otázka pomalejšího oddlužování, protože v tom mixu národohospodářských opatření prostě musím zatlačit na ta prorůstová a oddlužování dělat poněkud pomaleji, protože ta realita stejně tak může dopadnout. Nakonec nás doběhne a předběhne. A jestliže dneska se tady zaklínáme sto miliard korun deficitu, tak pokud to bude špatný rozpočet, podle kterého se realita prostě vůbec nebude řídit, tak se stejně dostaneme do horších čísel, ale pasivně, ex post, a budeme to muset řešit improvizovanými opatřeními, ať už ten rozpočet bude provizorní, nebo nebude provizorní. Čili tento problém nepružné, nepřemýšlivé a v podstatě nekoncepční fiskální politiky vlády tady nepochybně působí.
Teď k těm základním číslům, která jsme dneska původně měli projednávat, a jak už panující shoda v tom hlavním ukazuje, projednávat nebudeme, a to je tedy objem příjmů a výdajů. Všimněte si, že objem příjmů byl naplánovaný jakožto stagnující. Tedy přesto, že ekonomika má růst, tak příjmy měly stagnovat. Zajímavé, že? Teď si představte, že škrtneme oněch třeba 15, nevím, jak to nakonec dopadne, miliard korun, které jsou spojeny s balíčkem. Teď si představme, že ekonomika díky tomu, jak se chováme, přestane růst, že bude v minusu řekněme těch jedenapůl, což jsou dva procentní body oproti plánu, a tudíž z toho krajíce příjmů ukrojíme další peníze, řekněme 15, 20 miliard, čímž už jsme v minusu kolem 30 miliard korun. Pokud bychom to chtěli účetně zbilancovat, tak bychom museli ukrojit na výdajích dalších 30 miliard korun. A teď samozřejmě se nabízí otázka, jestli v tom rozpočtu vůbec jsou. Protože od roku 2009 jsme polštáře, které v rozpočtu ubývaly, a přiznejme si, že i konzervativní ministr financí, který velmi opatrně plánuje nárůst veřejných financí, tak tam nějaké polštáře mívá, ať už v resortech, ve všeobecné pokladní správě, v dluhové službě, a všechny tyto polštáře už jsou v podstatě vyčerpané. Dokonce dluhová služba je plánována jako úspěšná, tedy nižší, protože předpokládáme, že v příštím roce, tam, kde to nejsou pevné úrokové sazby, ale tam, kde žijeme ze sazeb, které aktuálně jsou pro nás výhodné, že tento trend bude pokračovat. Doufejme, že bude. Já to tady zaklepu na nejbližší dřevo. (Poslanec Dolejš klepe na dřevo.) Ale ono to tak nemusí být, protože ta Evropa a i stabilita finančních kruhů v Evropě zdaleka není věc, která je garantovaná. A jsme v situaci, kdy tam ty polštáře v této oblasti, v této kapitole dluhové služby, nemáme. Ani tohle nevede k zamyšlení?
A teď ta výdajová stránka. Výdaje mají dokonce mírně klesnout. Asi o čtyři desetiny procenta v tom původním návrhu. Kdybychom započítali inflaci, která se má v příštím roce pohybovat kolem 3 procent, to má svůj význam, protože zejména u sociálních transferů je důležitá, jaká je kupní síla peněz, nejen nominální hodnota. Takže když započtu inflaci, tak ta reálná hodnota výdajů ještě víc klesá. Odečtu-li 30 miliard korun dalších, tak jsme ve velkém záporu, čili významný pokles výdajů, a jak provozní, tak zejména kapitálové výdaje vlády jsou významným prorůstovým faktorem. Čili dále zhoršujeme ten efekt recese, resp. nedostatečné prorůstové politiky.
V těchto číslech je ten problém. V této struktuře je ten problém. Nebavme se jenom o kosmetických úpravách, zda rezignujeme, nebo nerezignujeme na onen balíček, a vůbec dávám teď před závorku, že s tím balíčkem je spojena politická motivace některých lidí, to znamená, že se viklá trůnem premiéra a předsedy ODS.
Rád bych se dotkl ještě výhrad sociálních partnerů. Pokud nevnímáte argumenty opozičního, nedejbože dokonce levicového ekonoma, dobrá. Ale jsou tady sociální partneři a ti jsou samozřejmě pro exekutivu, pro rozumnou reprezentaci určitě relevantní. A kromě už té negativní prognózy národohospodářského vývoje ČMKOS varuje před tím, že v době, kdy narůstá nezaměstnanost, se má šetřit na penězích pro politiku zaměstnanosti. Velmi problematická se stává díky tomu, jak jsou nastaveny peněžní toky, nasměrovány výdaje, problematika regionálního školství. Tradičně narůstá dluh, pokud jde o financování sociálních služeb, a nejen z hlediska kapitálových výdajů a prorůstové politiky, ale i z hlediska zaměstnanosti odbory připomínají, že by se měly více naplnit Státní fond rozvoje bydlení a Státní fond dopravní infrastruktury.
Kupodivu to nejsou jenom ti zlí odboráři, ale podobné hlasy zaznívají i od zaměstnavatelských sdružení. Svaz průmyslu a podnikatelů připomíná opět státní fondy a jejich fungování, jejich naplnění příslušnou rozpočtovou dotací. Obává se, že vláda tápe, pokud jde o nasměrování peněz na vědu a výzkum jako důležitý konkurenceschopný faktor konkurenceschopnosti a rozvoje, že je velké riziko skryto v dofinancování evropských projektů. A v neposlední řadě se ozývají i zemědělci, protože dotace na Program rozvoje venkova či příslušného fondu také působí hodně problémů.
Takže je nad čím se zamyslet, je co hledat, pokud jde o strukturu návrhu státního rozpočtu. Já jsem chtěl, aby toto tady i jako pozitivní myšlenka zaznělo, abychom se za pár týdnů, až se objeví nový návrh rozpočtu, nemuseli bavit jako hluchý s hluchým, tady aby to zaznělo a aby se s tím příslušní úředníci a příslušní zodpovědní politici zabývali. A připomínám, že pokud někdo uvažuje, že se to dá spravit ještě z jiných peněz, tak už samotná rozpočtová pravidla, ale i logika věci vedou k tomu, že takové privatizační výnosy nebo prodej emisních povolenek, tak dobrý byznys, nebo podíl z dividend státních podniků, což jsou všechno samozřejmě peníze k uvažování, že po projednání té základní struktury těžko zakalkulujete do už rozjetého návrhu státního rozpočtu na příští rok.
Jestliže se máme bavit o chytrých úsporách, a samozřejmě že lze v této struktuře státního rozpočtu uvažovat o chytrých úsporách, tak konečně dejme na stůl, co to ty chytré úspory jsou, a nedřeme neexistující maso z kosti tam, kde, jak říkám, to maso už není. Chytré úspory, to bylo heslo loňského rozpočtu. Jsme o rok dál a bohužel výsledek je nula, a samozřejmě mediální tah, že se odstraní duplicity ve státním aparátu, tak tento rozpočet také nezasáhne, protože paní místopředsedkyně vlády, jestli se nemýlím, by to měla připravit tak, aby to bylo účinné od roku 2014. Možná že už tato vláda tady nebude. Ale my tady budeme jakožto občané této země a budeme tady muset s tím nějak žít.
Takže když to shrnu, náměty na hlubší přepracování státního rozpočtu tady jsou. Pan ministr Kalousek využil ustanovení jednacího řádu, myslím, že to je § 102, který říká, že do 30 dnů se má předložit nový rozpočet. Ono to tam je dvacet až třicet dnů. Dal si maximální lhůtu. Já v tom chci vidět, že bude snaha i o maximálně odvedenou práci, protože pokud by jenom upravil ta čísla, rezignoval na balíčková témata a předložil rozpočet tak, jak je, to může udělat klidně zítra.
Mimochodem, v té debatě k přípravné fázi diskuse o státním rozpočtu říkal, že má v šupleti ještě jednu variantu, že ji má v podstatě hotovou, záložní, akorát tu variantu nazval krev, pot a slzy, tedy že když budou rebelové zlobit, tak je bude dřít ještě víc a napínat na skřipec pomocí těchto hesel a těchto návrhů. Pokud by toto chtěl udělat, ať to klidně předloží dříve. Kdybychom se dostali do dvacetidenní lhůty, může to být někdy kolem data 13. listopadu. Aspoň to trápení zkrátíme, vyříkáme si ty koncepční věci, protože evidentně zatím na jinou koncepci hospodářské a rozpočtové politiky se neslyší. ***