(11.40 hodin)
(pokračuje Šincl)
Tentokrát dokonce přímo útočí na důchodce a osoby pobírající dávky v hmotné nouzi. Zrušením příspěvku na bydlení zakládá tak velmi silné riziko nárůstu chudoby u rozsáhlých skupin obyvatelstva, u důchodců především. Tím zakládá velmi silné riziko u těchto skupin obyvatelstva. Opatření obsažená v návrhu státního rozpočtu na rok 2013 by vedla nevyhnutelně k nárůstu počtu chudých, k ještě větší polarizaci společnosti na bohaté a chudé a k popírání přirozené společenské solidarity. Toto opatření zasáhne nejen důchodce, ale i osoby se zdravotním postižením, rodiny s dětmi a vůbec všechny, jejichž životní úroveň je závislá na transferech z veřejných rozpočtů. Toto opatření povede nevyhnutelně k poklesu reálné kupní síly, objemu těchto skupin obyvatel v příštím roce, a tedy následně i možnosti růstu spotřeby.
Je to prosté, pane premiére. Tato vláda neumí efektivně vybírat daně, neumí bojovat s finanční kriminalitou, neumí zacpat obrovské černé díry, kterými v uplynulých letech unikla a stále uniká spousta dnes tolik potřebných miliard. Vláda také nic nedělá pro dynamičtější a transparentní čerpání evropských peněz. Bohužel v tomto návrhu státního rozpočtu na rok 2013 se ani slůvkem, ani slůvkem nedočteme o takových věcech, jako je například výrazné zintenzivnění boje proti daňovým únikům, které dosahují hodnot desítek miliard korun ročně. Místo toho zvolila vláda a jí řízená ministerstva docela jiný postup, jak takzvaně ušetřit na vládních výdajích a pomoci napnutému rozpočtu. Zvolila formu, za kterou by se nemusel stydět ani hlavní hrdina z britského seriálu Jistě, pane ministře. Za poslední tři roky si totiž nechala vypracovat analýzy, jak ušetřit peníze, a utratila za ně 934,5 milionu korun. Ano, slyšíte správně: jde o jednu miliardu korun. Například na projekt systemizace Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky padlo 79,6 milionu, na procesní modelování agend veřejné správy 111 milionů, na efektivní financování agentury CzechInvest 24,5 milionu či na efektivní vnitřní kontrolu na resortu obrany padlo 6,75 milionu korun. Kdyby vláda jenom trochu chtěla, mohla přijmout za dobu svého vládnutí opatření, která by mohla vést ke zvýšení finančních příjmů. Jde zejména o již zmiňované zavedení registračních pokladen nebo majetková přiznání s povinností prokázat zdroj majetku a jejich progresivního zdanění v případě jeho neprokázání. Dalším příjmem do veřejných rozpočtů by bylo odložení účinnosti důchodové reformy a hlavně nepřijetí zákona o takzvaných církevních restitucích. Zde by se mohlo jednat o úsporu ve výdajích až 9 miliard korun.
Takových a jiných věcí by se dala najít celá řada. Stačí, pane premiére, jen chtít. Místo toho se tu jen tupě škrtá, šetří na těch nejchudších a nejpotřebnějších a vláda neumí nic jiného než zvyšovat daň z přidané hodnoty. Nejdřív na 14 %, teď na 15 % a můžeme brzy čekat na 19 % nebo možná 20 %. Bavím se o snížené sazbě daně z přidané hodnoty. Taková je ve skutečnosti filozofie současné vládní koalice.
Postupné zdražování základních potřeb pro nejchudší tedy opravdu není cesta z krize a nemá s politikou takzvané rozpočtové kázně nic společného. Tyto kroky totiž povedou k ještě vyšší politické a ekonomické nestabilitě a k sociálním nepokojům ve společnosti. Opatření obsažená v návrhu státního rozpočtu povedou nevyhnutelně k nárůstu počtu chudých, k polarizaci společnosti na bohaté a chudé, stejně jako k vyšší politické a ekonomické nestabilitě této společnosti. Jak již jsem v úvodu uvedl, z takto předloženého státního rozpočtu mám silný pocit, jako by tento rozpočet připravoval snad nějaký lživý chemik technolog a ne ekonom. Je to takový hokus pokus, a proto bych se rád připojil k již předloženému návrhu na dopracování tohoto státního rozpočtu.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak a teď bych požádal pana poslance Jiřího Dolejše, dalšího přihlášeného. Připraví se Michal Babák.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo v této předpolední části naší debaty. Zdá se, že debata nebude tak rychlá, rozhodně ne tak rychlá, jak se vláda rozhodla hodit tento návrh rozpočtu přes palubu. Ale i tak nacházím na vystoupení předkladatele návrhu státního rozpočtu pana ministra financí něco pozitivního. Prostě mám pocit, že ne vždycky mluvím do vzduchu, a když jsem před 14 dny na zasedání rozpočtového výboru dával ku zvážení - protože jsou mi zjevné hlasovací poměry, tak pouze ku zvážení -, zda by tento návrh rozpočtu neměl být přepracován, těší mě, že tak rychle, tedy do 14 dnů, došlo na má slova. A rozhodně to není jenom z nějakých zákonných důvodů, protože my vlastně ani nevíme, jestli ten zákon, o který je opřený státní rozpočet, bude platit, nebo nebude platit, protože nejde jenom o jeho strukturu, ale také o to, že je s ním spojeno hlasování o důvěře vládě, a v jaké konečné podobě vůbec bude platit. Pravdou je, že v této Sněmovně se zažila uzance, že platnost zákonů se vztahuje až na finále, tedy ve třetím čtení státního rozpočtu, a to znamená, že platný zákon projde celým legislativním procesem, přežije možná veta, a u tohoto balíčku lze očekávat, že minimálně z horní komory by ono veto mohlo přijít, a že teprve potom může být vydáno ve Sbírce, a tedy můžeme o takovém zákonu hovořit jako o platném.
Tím, že se nám časový harmonogram pro projednání rozpočtu zkracuje, tak vzniká stres nejenom na přepracování rozpočtu, ale sílí i nejistota, zda návrh rozpočtu na rok 2013 bude vůbec rozpočtem ještě této vlády. Ale to se nepochybně vyřeší v brzké době.
Já bych se chtěl především zaměřit na to, že když tady napříč politickým spektrem podporujeme návrh pana ministra financí, a prosím, to vstoupí do dějin, to se nestává často, že by pravice i levice, koalice i opozice se shodly na tom, že tento návrh prostě projednat nemůžeme a že se vrací, tak v tuto chvíli je nejdůležitější se dohodnout, jak ho přepracovat. ***