(11.30 hodin)
(pokračuje Polčák)
Jsem přesvědčen, že tomu tak není zvláště za situace, kdy řada soudců na odvolacích soudech působí ještě z toho minulého období. Tím nechci narážet nikoliv na pouze ideologické záležitosti, ale prostě pojetí práva před rokem 1989 a po roce 1989 je odlišné. A mám za to, že v okamžiku, kdy se dva soudy neshodnou v konkrétní právní věci na jejím rozsouzení a posouzení, měli by mít účastníci možnost nechat rozhodnout v dané věci nárokově Nejvyšší soud, to znamená neposuzovat otázku přípustnosti z hlediska zásadního právního významu, ale nechat ten daný dovolací soud rozhodnout in merito v dané plné šíři přezkumu obou dvou rozhodnutí předcházejících soudů. Mám za to, že do této situace se může dostat každý, i poslanec této Sněmovny, že jeho věc bude rozsouzena odlišně dvěma soudy, a pokud v dané chvíli nebude moci využít cestu nárokového přístupu na Nejvyšší soud, může být oslabena jeho důvěra v právo, protože daná věc může být potom odmítnuta Nejvyšším soudem na pouze otázku nesplnění otázky zásadního právního významu. Já tím ale samozřejmě zároveň i nezpochybňuji to, že v řadě případů, kdy je rozdílné stanovisko soudu prvního a druhého stupně, je dán důvod právě té otázky zásadního právního významu. To je nepochybné. Ale věřte mi, i z praxe advokáta, že v řadě případů tomu tak není a možnost mít přístup na Nejvyšší soud právě s ohledem na to, že nedošlo k souladnému rozhodnutí dvou předcházejících instancí, je ve prospěch občanů, kteří si ostatně činnost justice platí.
Myslím, že tato úprava, kterou bychom měli přijmout, by neměla vyhovovat pouze soudcům a soudům, ale především občanům, a z tohoto důvodu si myslím, že je ku posílení jejich právní jistoty, aby se v případě, kdy je rozdílné stanovisko soudu prvního a druhého stupně, mohli obrátit na Nejvyšší soud, který by danou záležitost mohl v plné šíři přezkoumat. Myslím, že toto není věc, která by byla rozporná, na druhou stranu ani Ústavní soud do ní nezasáhl, tudíž usnadnění práce, které vyvolává stávající právní úprava tím, že i ty předchozí dva důvody přístupu na Nejvyšší soud nárokového dovolání zrušuje a vše podřizuje pouze nenárokovému přístupu, tak si myslím, že je oslabením práv účastníků v době, kdy nedošlo tedy k souladnému rozhodnutí těch dvou soudů a zároveň Ústní soud tuto materii tedy nezrušil. Tak to považuji za nedůvodné. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným do podrobné rozpravy je pan poslanec Chaloupka. (Poslanec Polčák: Je obecná rozprava.) Omlouvám se. Toto vystoupení bylo ještě v rámci obecné rozpravy. Pokud se nikdo další nehlásí do obecné rozpravy, tak obecnou rozpravu končím.
Zahajuji rozpravu podrobnou. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Otto Chaloupka: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, přihlašuji se k pozměňovacímu návrhu č. 3788 ke sněmovnímu tisku 686. Tento pozměňovací návrh napravuje některé křivdy, které byly podle štrasburského soudu pro lidská práva způsobeny českým občanům.
Novela, kterou teď projednáváme, zavádí možnost obnovy řízení z důvodu porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod i pro jiné než trestní věci, což dříve neplatilo. Docházelo tak k situacím, kdy Evropský soud pro lidská práva konstatoval porušení úmluvy například v občanskoprávních otázkách, ale obnova řízení podle platného českého právního řádu nebyla možná. Jedná se zde přibližně o deset případů. Přechodné ustanovení, které navrhuji, odstraňuje tedy tuto disharmonii a stanoví, že lhůta pro podání návrhu na obnovu řízení v těchto případech běží znovu od počátku účinnosti tohoto zákona, a to u případů, které tento soud již znal v minulosti. Někteří občané tak mají možnost znovu se domáhat svých lidských práv a základních svobod, které byly dříve porušeny.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane poslanče. Hlásí se ještě někdo další do podrobné rozpravy? Kolega Polčák.
Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, pane místopředsedo. Já se tedy formálně hlásím k pozměňovacímu návrhu, který bych zde tedy přednesl, jak jsem jej předestřel v rámci obecné rozpravy. Dovolím si tedy načíst pozměňovací návrh, který se dotýká bodu č. 41, a dovolím si tento pozměňovací návrh přečíst, aby byl zaznamenán.
Bod 41 § 237 až 239 včetně poznámek pod čarou 62g a 62h znějí:
§ 237 nově odst. 1. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodnutí dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Odst. 2 nově vložený do § 237. Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu: a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dříve rozhodnutí zrušil.
Krátké odůvodnění. Jedná se tedy o rozlišení současně nenárokového přístupu na Nejvyšší soud v rámci tedy otázek zásadního právního významu, to jest tedy nově stylizované, nebo respektive stylizované ustanovení § 237 odst. 1, kde stávající § 237 té navrhované právní úpravy by byl tedy očíslován jako odst. 1 a odst. 2, kdy přejímá do navrhované právní úpravy právě nárokový přístup na Nejvyšší soud těmi stávajícími dvěma důvody, jak je zná současně platná právní úprava v § 237 odst. 1 písm. a) a b), které jsou tedy nově zahrnovány tímto pozměňovacím návrhem do odst. 2 v § 237 tak, jak je navrhuje tato právní úprava. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane kolego. Je tady ještě přihláška do podrobné rozpravy. Prosím, paní kolegyně.
Poslankyně Ivana Weberová: Děkuji, pane předsedající. Vážené paní kolegyně a vážení kolegové, já bych se ráda přihlásila ke svému pozměňovacímu návrhu, který je v systému načten pod č. 3863.
V prvním bodě se jedná o opravu písařské chyby, kdy v § 243c místo odst. 2 tam má být odst. 3. V druhé části se jedná o účinnost zákona, protože vzhledem ke stavu projednávání už není možné, abychom nechali účinnost na prvním dnu třetího měsíce po vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů, protože už bychom se dostali za 1. leden 2013, a dostali bychom se tedy do stavu, kdy by v podstatě neplatila žádná úprava pro přípustnost dovolání. Proto si tedy dovoluji navrhnout, aby se účinnost změnila na 1. leden 2013. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, paní kolegyně. Někdo ještě další se hlásí do podrobné rozpravy? Žádnou přihlášku neregistruji, proto podrobnou rozpravu končím. Pan zpravodaj a pan ministr si přejí závěrečná slova? Ne, není tomu tak. Takže můžeme skončit druhé čtení tohoto návrhu. ***