(15.30 hodin)
(pokračuje Nečas)
Návrh narovnání ČEZ s Evropskou komisí se podrobně projednal a připravil tak, aby návrh vyhověl jak požadavkům Evropské komise, tak připravenosti ČEZ takové kroky učinit. Návrh byl poté předložen k veřejnému posouzení. Sebrané připomínky komise vyhodnotila a vyzvala ČEZ k dopřesnění některých detailů. Schéma narovnání se přitom materiálně nemění. Finální přijetí narovnání nastane podle harmonogramu Evropské komise na přelomu listopadu a prosince.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak, a teď ještě poprosím pana poslance Břetislava Petra, aby doplnil své vystoupení. Prosím, máte slovo ještě jednou.
Poslanec Břetislav Petr: Já počkám, až se posadí pan premiér.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: To zřejmě lze vydržet jenom v sedě (s úsměvem). Prosím.
Poslanec Břetislav Petr: Dobře, já děkuji za tuto odpověď. Žádal jsem pouze o informaci. V každém případě ČEZ výrazným způsobem pochybil a jeho pochybení má hodnotu řádu desítek miliard korun. Tak když už vláda s tím souhlasí, že se bude prodávat rodinné stříbro, které každý rok přináší do státního rozpočtu čtyřicet miliard korun, tak v tomto případě si myslím, že si vláda toho rodinného stříbra neváží.
Ale bez ohledu na to, v roce 2009 nebo 2010 tady jistě bylo vedení a byla tady dozorčí rada, která je zodpovědná za tato rozhodnutí. Když tady vznikla škoda, kterou dneska chceme vyřešit handlem, já tomu takto říkám - jak bude naloženo s tím vedením a s dozorčí radou, které takové pochybení byly schopny připustit? Já si myslím, že tady k soudům vláčíme lidi, kteří zpronevěřili řádově desítky milionů korun, ale tady se jedná o chybu v řádu desítek miliard.
Děkuji za odpověď, pane premiére.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak, a ještě poprosím pana premiéra, aby reagoval i na tento doplněk pana poslance. Prosím.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pan poslanec postavil svou doplňující otázku na tezi, že nade vši pochybnost ČEZ pochybil. Já si to nemyslím. Dokonce existuje právní názor, který jsem se tady snažil definovat, plynoucí z toho, zda je relevantní trh pouze jeden region České republiky, nebo celá Česká republika - já se ztotožňuji s tvrzením, že to je celá Česká republika, čili není možné posuzovat povolení a připojení elektrárny v rámci jednoho regionu za omezení přístupu jiného potenciálního dodavatele elektrické energie na trh. On tu elektrárnu mohl postavit klidně někde jinde, v rámci České republiky jsou dobře zpracované přenosové kapacity a elektrifikační soustava, takže by v tom nebyl žádný problém. Nicméně právní názor Evropské komise je jiný, než je tento názor, který je podle mého mínění podložený, a je potřeba na to reagovat. Je potřeba na to reagovat. A znovu se ukazuje z analýzy právních sporů s Evropskou komisí, že v podstatě za posledních čtrnáct let žádný evropský energetický koncern neuspěl, že je rozumnější jít cestou narovnání.
Koneckonců i ČEZ ve svých předcházejících strategiích vždy předpokládal prodej části svých kapacit, protože nesmíme zapomínat, že u uhelných elektráren je tady několik problémů. Za prvé dostupnost uhlí v rozumných cenových limitech. A všichni víme, že v tomto v současné době probíhá na českém trhu nejenom při výrobě elektrické energie, ale také v teplárenství poměrně ostrá válka. Za další je to nutnost modernizace některých kapacit uhelných elektráren. A za třetí těžko předvídatelný vývoj v oblasti ekologických limitů z hlediska ochrany životního ovzduší, boje s globálním oteplením a podobně. Z tohoto pohledu vyhodnotit některou elektrárnu jako zbytnou a prodat ji je podle mého názoru rozumný a racionální krok.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak a to bude poslední odpověď na vystoupení pana poslance Břetislava Petra. Teď bych požádal pana poslance Jana Kubatu, který bude interpelovat ve věci strestestů jaderných elektráren vůbec. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Kubata: Děkuji, pane místopředsedo. Zůstanu také u energetiky ve svých dotazech, nicméně to téma povýším na evropský prostor a na jadernou energetiku.
Vážený pane premiére, nerad kladu otázky zády k vám, nic jiného mi v tuto chvíli nezbývá.
Evropská komise má zveřejnit výsledky strestestů jaderných elektráren a s blížícím se datem se bohužel množí pochyby nejen aktivistů, ale i samotného evropského komisaře pro energetiku Oettingera. Evropská komise původně počítala s tím, že výsledky dobrovolných testů odolnosti, kterými po nukleární havárii v japonské elektrárně Fukušima loni v dubnu měly projít všechny evropské jaderné reaktory, budou na stole v polovině letošního roku. V den, kdy si svět připomíná 26. výročí, nebo 26 let, která uplynula od havárie v ukrajinském Černobylu, evropský komisař pro energetiku Günther Oettinger sdělil, že se toto datum zřejmě posune, a to minimálně do podzimu letošního roku. Podle komisaře je totiž nutné zkontrolovat a vyhodnotit ještě další reaktory. Kromě dokončení kontrol je proto podle komisaře Oettingera rovněž důležité dohlédnout na implementaci doporučení, které mezitím připravila skupina evropských jaderných regulátorů, takzvaných ENSREG, a k akčnímu plánu Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Jakmile bude mít Evropská komise pohromadě všechny výsledky, bude podle Oettingera možné předložit legislativní návrhy na zlepšení jaderné bezpečnosti v evropské sedmadvacítce. Občané mají podle komisaře Oettingera právo znát a porozumět tomu, jak bezpečné jsou jaderné elektrárny, které se nacházejí v blízkosti místa, kde žijí.
A teď má otázka, pane premiére. Jeho slova - mám na mysli slova komisaře Oettingera - mají zcela jistě svou váhu. Mají se snad tedy občané obávat o objektivitu testů, a tím tedy i o bezpečnosti vlastních elektráren? Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, takže teď požádám premiéra, aby reagoval na tento dotaz. Prosím.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jaderná energetika má zásadní význam právě pro Českou republiku. To samozřejmě nezapíráme. V první řadě si musíme neustále uvědomovat, že výsadní a nedělitelnou odpovědnost nejen za bezpečnost, ale i ekonomiku provozu jaderných elektráren má jejich provozovatel. V našem případě je to společnost ČEZ a tato společnost není čistě státní, je to z hlediska práva soukromoprávní korporace. Tím chci říci, že kdyby k něčemu teoreticky došlo, ostatní akcionáři dobře vědí, že by se jejich mnohamiliardový majetek přes noc proměnil v cáry papíru. To je zásadní rozdíl, protože Evropská komise v této věci nenese odpovědnost prakticky vůbec za nic. Jedině takovým pohledem se můžeme dívat na iniciativu Komise. Vnímat ji pozitivně ve smyslu snahy o bezpečnost jaderných zařízení, ale nedělat z ní nic víc.
Naše elektrárny a jaderné inženýrství obecně už mají svou tradici, jsou mezivládně smluvně provázané s jadernými mocnostmi světa, které tento zdroj energie využívají mírově. Tyto dohody jsou nejsilnější možnou zárukou a jakýmsi vnějším bezpečnostním rámcem. Jak prvotně s ruskou, tak i s americkou technologií máme zkušenosti, stejně jako tyto země mají zkušenosti s námi. Naše jaderné strojírenství má svoji tradici. Jaderná energetika je vysoce expertní záležitost, kam nepatří emoce a politika.
Pokud jsou testy skutečně reakcí na havárii v japonské Fukušimě, pak chybí odstup, který je nutný k dokonalému poznání technických aspektů havárie. V tuto chvíli je prostě brzy na nějaké generální soudy a všichni bychom se měli soustředit na podstatu věci, tedy bezpečnost, nikoliv na neustálé zpochybňování jaderné energetiky jako takové. Musíme si uvědomit, že vyvolávání obav u veřejnosti může mít v konečném důsledku mnohem závažnější důsledky v podobě zvýšení energetické závislosti celých států, jako je Česká republika. A Evropa přitom jde a jasně deklarovala, že chce i nadále jít přesně opačnou cestou.***