(11.10 hodin)
(pokračuje Chvojka)
Může se zdát, že přečiny jsou nějaké takové ne moc závažné trestné činy, takového něco, jako že jedete na kole a někoho srazíte. Bohužel tomu není tak. Přečiny jsou podle mého názoru velmi závažné činy. Je to např. úmyslné ublížení na zdraví těhotné ženě, nebo je to ublížení na zdraví dítěti mladšímu než 15 let, může to být drogový delikt, nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami v základní skutkové podstatě. Může to být dokonce zneužití pravomoci veřejné osoby, korupční delikty podplácení. Takže já si myslím, že aby v těchto závažných deliktech bylo možné dostat se z vězení po odsezení pouhé jedné třetiny trestu, to si myslím, že to je úplný nesmysl a je to něco nevídaného.
Takže já jsem pro zásadní zamítnutí tohoto tisku a věřím, dámy a pánové, že podpoříte stanovisko Senátu. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, takže můžeme vymazat řečníka, zřejmě. (Posl. Chvojka: Ale ne ze Sněmovny.) Nemyslel jsem... Prosím, pan poslanec Kubata se hlásí o slovo.
Poslanec Jan Kubata: Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane předsedající, dovolte mi, abych v krátkosti reagoval na svého předřečníka, a to především v té technické části jeho argumentace, která se dotýká českého vězeňství a možnosti ředitele věznice vstoupit do procesu změny diferenciační skupiny odsouzeného.
Chci pouze upozornit na to, že už dnes má náš vězeňský systém sedm diferenciačních skupin. Čtyři skupiny, o kterých rozhoduje soud a tři vnitřní skupiny, které jsou uvnitř té samostatné věznice. Neumím si dost dobře, pane kolego, představit - prostřednictvím pana předsedajícího - že existuje někdo informovanější o chování odsouzeného, o jeho přístupu k výkonu trestu, jeho přístupu k výkonu zaměstnání, než jsou vězeňští psychologové, vězeňští dozorci a dozorkyně, po ředitele věznice, kteří ho mohou po celou dobu sledovat.
Musím v tuhle tu chvíli říci, že rozumím těm obavám, a je to spíše technická diskuse, ale chci říci, že změna, snížení počtu diferenciačních skupin nepovede k tomu, co vy tady naznačujete, a svým způsobem vyvoláváte určité obavy, že by se velmi nebezpeční vězni dostávali na svobodu díky rozhodnutí jednoho ředitele věznice, ale naopak povede k podstatně efektivnějšímu provozu uvnitř - provozu dávám do velkých uvozovek - našich věznic, 38 zařízení, což je zcela bez jakékoliv diskuse velmi nutné.
A poslední věc, kterou k tomu chci říci. Já jsem všech 36 věznic projel, se všemi řediteli jsem hovořil. Už dnes existuje, byť samozřejmě pod dohledem soudu, možnost, že se člověk, který je zařazen do céčka takzvaně prouklízí do áčka. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ještě pan poslanec Jeroným Tejc.
Poslanec Jeroným Tejc: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já skutečně nebudu vést debatu o nuancích toho návrhu zákona, kolega Chvojka to popsal velmi přesně, a ztotožňuji se se stanoviskem Senátu.
Ale to, co je zásadní, je přece onen fakt, že se tady koalice snaží řešit rozpočtové problémy, do kterých se dostala sama tím, že snižovala daně nejbohatším lidem, a dostala se tím do situace, kdy nemá na to, aby zafinancovala provozování věznic. A tento problém místo toho, aby např. zvažovala zvýšení daní těm nejbohatším, řeší tím, že bude propouštět vězně. Že chce zjednodušit propouštění vězňů. To je ten nástroj, který tady se snaží vládní koalice prosadit. Díky tomuto nástroji má dojít k tomu, že se ony věznice uvolní, bude v nich více prostoru, nebude se muset tolik investovat, nebudou se muset stavět další věznice, nebude tam potřeba tolik personálu a tím se bude šetřit. Ale kam ti vězni půjdou? No půjdou do ulic. A já jsem přesvědčen, že za současné sociální situace, za současného stavu Policie České republiky, kdy 30 % obvodních oddělení nemá požadovaný počet 15 policistů, prostě tohle rozhodnutí je velmi nezodpovědné a velmi rizikové. Myslím, že bychom se nad ním měli zamyslet.
Rozhodně sociální demokracie nebude podporovat to, aby vězni, kteří byli odsouzeni, byli propouštěni jednodušším způsobem a rychleji, tak jak si to představuje koalice. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Mám tady ještě omluvu pana poslance Michala Doktora. Pan poslanec Chvojka se hlásí o slovo ještě jednou. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Chvojka: Děkuji. Už jen velmi krátce.
Moji předřečníci se dotkli také jedné velmi zajímavé věci a já samozřejmě považuju tuto věc za důležitou. Je to otázka domácího vězení. Tato novela trestního zákona určitým způsobem napomáhá tomu, aby v některých případech odsouzený místo trestu vězení nastoupil do domácího vězení, čili nějakou část trestu pobyl po pobytu ve vězení spíše v domácím vězení. Mně ta myšlenka přijde relativně správná, ovšem v dnešní společnosti bohužel neuskutečnitelná.
Já jsem v průběhu tohoto roku, tuším, bylo to v dubnu nebo v květnu, navštívil probační a mediační službu u nás v Chrudimi. Musím říct, že podmínky pro výkon práce těchto pracovníků mi nepřijdou úplně solidní. Jezdí po celém okrese v noci, po všech účastnících tohoto domácího vězení, z jedné části okresu do druhé, někdy kolem desáté hodiny. Myslím, že ty materiální podmínky pro výkon této práce nejsou úplně dobré.
Druhá věc. Myslím si, že do té doby, než bude vyřešena otázka domácích náramků, tuto věc nemá vůbec cenu řešit. Mě by možná zajímala jedna otázka pro pana ministra, nevím jestli teď zde na plénu, nebo třeba odpoledne na interpelacích, jak to vůbec vypadá s domácími náramky, jestli se tato věc řeší, jak to pan ministr vidí s budoucností tohoto opatření. Možná by se k tomu mohl vyjádřit. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Takže stále probíhá obecná rozprava. Hlásí se pan poslanec Polčák, pak pan poslanec Kubata.
Poslanec Stanislav Polčák: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já nechci debatu nad tímto vráceným zákonem, resp. zamítnutým zákonem, nikterak prodlužovat. Myslím, že základ úvahy nad touto normou by měl směřovat k úvaze, kde chceme mít postavení obětí trestných činů. Protože jestli si někdo myslí, že ten, kdo pobývá ve vězení, nahradí škodu, kterou trestným činem způsobil, se hluboce mýlí. Podle mého soudu je důležité, aby u těch trestných činů, kde se prokázala alespoň jistá resocializační funkce tohoto trestu, mohli tito vězni, kteří jsou drženi ve vězení, nahradit tuto škodu právě tou činností spíše na svobodě, samozřejmě pouze podmínečným propuštěním, a ne institutem, kdy jsou drženi ve vězení, když se nejedná o tak závažnou, zásadní trestnou činnost, nebo zločinnou činnost. ***