(19.20 hodin)
Poslanec Petr Skokan: Vážená paní předsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové, na závěr této velmi zajímavé diskuse mi dovolte, abych se vrátil k tématu, které mi přijde jako jedno z nejdůležitějších ze všech, a sice k tématu poslaneckého svědomí.
Nikdo z nás by se nemohl stát poslancem, aniž by složil poslanecký slib. A já si myslím, že možná už v tomto bodě jsou kořeny rostoucí nedůvěry občanů a voličů k mnohým z nás. Nezanedbatelný počet z vás moc dobře ví, že tato nedůvěra je zcela oprávněná. Za celou historii Poslanecké sněmovny po roce 1989 - o té frašce předtím myslím nemá cenu hovořit - se tzv. poslanecké svědomí zásadně a pouze jen zneužívá k omluvě pro své voliče a většinou i pro sebe sama, pro zachování mandátu za každou cenu při účelových a nepochybně dobře placených přestupech do jiných politických subjektů a v poslední době i do takových, které ještě ani nevznikly. A obávám se, že přesně tohle asi tvůrci Ústavy neměli na mysli, když ji tvořili.
Myslím, že ta formulace v poslaneckém slibu má znamenat něco jiného, a sice přesně to, co je v ní napsáno: nikdy nebudu hlasovat pro nic, co je v rozporu s mým celoživotním přesvědčením a s mým svědomím, nebudu hlasovat pro nic, co je účelové, pro nic, co ve skutečnosti sleduje jiný než deklarovaný cíl. Tak by to mělo být. A až to tak skutečně bude, tak nám budou moci naši spoluobčané a voliči zase začít důvěřovat.
Za chvíli nás čeká hodně zásadní hlasování. A nepochybně se v něm naplno projeví to, o čem právě nyní hovořím. V tomto hlasování vyhrožuje naše vláda svým, či domněle svým poslancům, svým, a tím vlastně jejich koncem. Už to samo o sobě je podle mě porušení principu parlamentarismu, ale ještě ke všemu je to nehorázná lež. Případný pád vlády nejen že není v situaci, do které dostala sama sebe, žádnou tragédií, ale rozhodně neznamená konec této Sněmovny a případný zánik našich mandátů. Tam jsou jaksi rozhodující naprosto jiné počty. (Hluk v sále způsobený i vlivem poslanců přicházejících do sálu. Jeden z poslanců vlevo se ho snaží utišit. Na chvíli se podaří.) Děkuji.
V tuto chvíli nechci hovořit o návrhu zákona o církevních restitucích, i když můj názor na něj je v jeho podobě, v jaké je nám připraven, jednoznačně negativní a velmi rád svůj názor odprezentuji samostatně na církevní restituce v této podobě. Jsem si plně vědom, že váš vztah k němu není a nemůže být černobílý, a dokonce si v budoucnu troufnu hovořit na toto téma o několika rovinách svědomí.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Promiňte, pane kolego. Dámy a pánové, prosím, je posledním řečníkem v této rozpravě zatím tedy pan kolega Skokan. Je mu uděleno slovo. Prosím, abyste to respektovali. Prosím, pane kolego.
Poslanec Petr Skokan: Děkuji. Zcela jinak je to ale s právě projednávaným zákonem, v němž se požaduje zcela nesmyslné, ekonomicky likvidační a v dané situaci doslova idiotské navyšování daně z přidané hodnoty. V tomto případě jsem si absolutně jist, že jeho vztah ke svědomí, a tím i k poslaneckému slibu černobílý je, a také vím, že mnozí z vás tuto skutečnost v plné míře pociťují.
Nebudu nijak skrývat, že tento můj apel může mířit v podstatě především ke členům Občanské demokratické strany, jichž jsem byl dlouholetým kolegou, znám trochu vnitřní prostředí. A přestože jsem v minulosti byl z této strany vytlačen, nijak to nezměnilo mé priority hodnot a věřím, že ani mé uvažování. Neobracím se naopak na příslušníky sekty 09, o které všichni víme, že vznikla jako jednorázový subjekt na podporu ekonomických i jiných zájmů pana Kalouska, a jejíž příslušníci se tudíž musí podle toho chovat. Stejně tak nemá smysl se obracet na naše odpadlíky, pro které je každý den udržení této vlády, a to za jakoukoli možnou cenu, jediným a posledním politickým úspěchem.
Nijak zvlášť mě netěší někoho poučovat. Možná že na to ještě nemám ani dostatečný věk. Ale vím zcela jistě, že jedním z pilířů ideologie Občanské demokratické strany je všemi prostředky bránit zemi proti navyšování daní a minimalizovat stát. Tak to aspoň vždycky bylo v minulosti. Nebo se o to alespoň někteří v Občanské demokratické straně snažili. Stejně tak i poslední volební program občanských demokratů, se kterým jste byli zvoleni do této Sněmovny, zcela jasně vylučuje jakékoli navyšování daní. A vy si možná říkáte: Když už jsme porušili jednou, tak je to vlastně jedno. Opravdu, ale opravdu to jedno není. Známe to i z běžného života. Jedno a téměř jakkoli velké selhání se dá omluvit, ale druhé a to samé, to už opravdu nelze.
Tak trochu v tuto chvíli slyším myšlenky některých z vás: Tomu se to mluví, už u nás není. Co je vlastně více - stranická loajalita, nebo ono zmíněné svědomí? Je jistě pravdou, že poslanecký slib zase není tak jednoduchý, jak se na první pohled zdá. Ono totiž není zase tak těžké doložit na zcela konkrétních případech rozhodování, že svědomí v některých výjimečných případech nemá člověk jen tak sám za sebe, ale musí myslet i na širší souvislosti, mezi které prosperita politického subjektu, jehož je členem, nepochybně patří. A skutečně se dají najít případy velmi těžkého rozhodování, na které by člověk potřeboval mít po ruce lékárnické váhy.
V tomto případě však nic takového nehrozí. Jsem si absolutně jist, že nezanedbatelná část z vás, pokud si i nadále chcete vážit sebe sama, má v těchto dnech velmi špatné spaní. Troufám si však vám všem odebrat veškerou útěchu a snahu obelhávat samy sebe. Pokud skutečně podpoříte tento antiekonomický zákon, nejenom že poškodíte nenávratně a definitivně svoje svědomí, ale poškodíte i svoji politickou stranu, důvěru velice velké části svých voličů. Navíc jsem skálopevně přesvědčen, a průzkumy to dokládají, že pravicový volič je velmi citlivý a citlivější na důvěru než levicový.
V dětství, kdy je člověk mnohem přirozenější a upřímnější než v dospělém věku, jsme měli poměrně jednoduše rozděleno naše společenství spolužáků na chlapy a na sraby. A mezi těmi kategoriemi vlastně nebyl možný přestup. Skoro si dnes myslím, že je to dáno i nějak biologicky, a mohu přítomné sraby ujistit, že vždycky, vždycky byli v převaze. To však neznamená, že je o co stát. Všechny ty poslance občanských demokratů, kteří moc dobře vědí, že se jich moje řeč velmi přímo dotýká, chci touto cestou požádat, aby jednali v souladu s poslaneckým slibem a aby prokázali, že nejsou srabi. A samozřejmě totéž platí i pro přítomné dámy, které však mnohokrát dokážou strčit do kapsy i leckterého chlapa.
Já vám děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců z Věcí veřejných.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Faktická poznámka pan poslanec Vojtěch Filip. Prosím.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, členové vlády, paní a pánové, já jsem se přihlásil jenom k faktické poznámce. K debatě k tomuto bodu padlo mnoho názorů, názorů pozitivních i odmítajících ať z levé, nebo pravé části politického spektra a z toho či onoho pohledu na svět. Musím říct, že jednu věc měly ale ty názory společnou - že tento návrh nevede Českou republiku k vyvedení z krize. A pokud tento návrh nevede k tomu, že Česká republika začne být prosperujícím státem, pak nevím, proč bychom to měli přijímat. Je evidentní, že tento návrh není návrhem, který by mohl znamenat zlepšení situace ekonomické pro občany České republiky, zlepšení situace České republiky k Evropské unii, nebo dokonce zlepšení pozice České republiky v rámci mezinárodního společenství. Nevidím jediný důvod, proč bychom měli takový návrh zákona podpořit. ***