(18.10 hodin)
(pokračuje Bém)
Chci jenom říct, že ten výsledný rozpočet nebyl prosím pěkně v roce 2008, 2009 a 2010 v hlavním městě Praze deficitní. Ten rozpočet nevytvářel a nezvyšoval zadlužení České republiky nebo veřejných subjektů. Ten rozpočet byl vyrovnaný, a to i navzdory tomu, že si dovedete představit, co udělají čtyři procentní body v odhadech Ministerstva financí ve vztahu ke krajskému rozpočtu. Ten rozpočet byl vyrovnaný. A z těch dvou rozpočtů roku 2008 a 2009 byla Praha schopna splatit třetinu svých historických dluhů, které byly nadělány předchozími politickými reprezentacemi. A to prosím pěkně přes fenomenální zlodějny, jak tu čas od času slyším v Poslanecké sněmovně a jak se včera např. zmínil vaším prostřednictvím, pane předsedající, pan poslanec Novotný, např. v Dopravním podniku, který je přímo úměrně závislý na rozpočtu hlavního města Prahy, na fenomenální zlodějny s nějakými openkartami, na fenomenální zlodějny např. s výstavbami těch velkých infrastrukturních síťových staveb, jako je tunel Blanka. Já toto říkám prosím pěkně v nadsázce a doufám, že mi rozumíte, že ta nadsázka je trochu ironická, trochu sarkastická a trochu smutná. Protože navzdory tomu, z čeho je to hlavní město Praha obviňováno, tak Praha na rozdíl od této vlády, od předchozích vlád, hospodařila v posledních osmi letech, tedy od roku 2002 po povodni do roku 2010, s vyrovnanými rozpočty, byla se schopna vyrovnat s 30miliardovým dluhem způsobeným povodní, byla se schopna vyrovnat s 35miliardovým dluhem způsobeným a nabraným předchozími politickými reprezentacemi.
Proč se o tom zmiňuji v souvislosti s vládním návrhem zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů? Protože vám chci říci, že navzdory tomu, že byla krize už, nebo už recese v této zemi, navzdory tomu, že Praha tvoří 35 procent hrubého domácího produktu celé země, navzdory tomu, že Praha si udržela nejvyšší investiční potenciál od roku 1945, navzdory tomu, že Praha je přímo závislá na rozpočtech, které samozřejmě vznikají v důsledku výkonnosti české ekonomiky a které se generují ze sdílených daní, navzdory tomu, že vláda v ten samý čas zadlužovala, přestože to byla pravicová vláda, aby bylo jasno, já si to uvědomuji, když se dívám na levou stranu Poslanecké sněmovny, tak navzdory tomu Praha hospodařila s vyrovnaným rozpočtem, splácela a splatila své historické dluhy, udržela obrovské investiční tempo a byla schopna investovat do těch zpropadených zlodějen a projektů investičních, síťových, které už tady dávno měly být, jako je např. tunel Blanka.
Já to říkám jenom proto, že vás tímto chci poprosit, abyste proboha už aspoň ti z vás, kteří nemají ty informace a čerpají pouze a jenom z těch dehonestujících výroků ze sdělovacích prostředků, tak aby pokud se o tom chcete něco dozvědět, vážený pane poslanče, o tom, jaká je ta realita, skutečnost, já vám to rád ukážu, já vám to rád vysvětlím, já vám rád věnuji svůj čas. Protože chci, abychom žili v pravdě.
A tím se vracím ke svému výroku, který jsem učinil před několika málo minutami. Prostě už není možné, abychom neustále žili v nekonečné disproporci mezi mluveným slovem a činem.
Takže rétorická otázka: Je možné věřit implicitně obsažené tezi, že ministr Kalousek míní nalézt ve státním rozpočtu 16,3, 13,4, 9,8, 7,6, 5,4, 2,3, minus 7,1 - to je jedno - miliard pro saturaci návrhu státního rozpočtu na rok 2012? Věří tomu někdo? Vždyť to tvoří proboha výši 1,1 procenta výdajů nebo a příjmů státního rozpočtu. 1,1 procenta. Skutečně si myslíme - další rétorická otázka - že toto má být důvod pro odchod vlády do předčasného politického důchodu? Že kvůli 1,1 procenta rozpočtu? Každý rozpočtář, který by tvořil byť nekonečně menší rozpočet nějakého veřejného subjektu, ví, že musí pracovat s rezervami. Ta rezerva musí být výrazně větší, prosím pěkně, výrazně větší, než je 1,1 procenta.
Já se tomu trošičku usmívám, protože včera mě zaujal pan poslanec Vít Bárta, který citoval Českou republiku v kontextu blízkosti nám tak geograficky vzdáleným zemím, jako je Burkina Faso nebo Uganda. Já jsem byl překvapen a říkal jsem si - to si snad pan poslanec musel vymýšlet. A já mu musím dát za pravdu. Skutečně jsem si našel v materiálech Světového ekonomického fóra, že má pan poslanec Bárta pravdu a že v otázce wastefulness of government spendings, tedy to jsou ty vyhozené peníze za státní nebo veřejnou byrokracii, je skutečně Česká republika dokonce ještě na tom hůř, než citoval pan poslanec, protože on asi citoval z loňských materiálů, ty letošní jsou ještě dramatičtější. Na 119. místě před Kyrgyzskou republikou a Guatemalou za Mauritánií a Alžírskem.
A já jsem přesvědčen, že pokud by to myslel pan ministr financí vážně, tak Česká republika má 492 organizací státní správy. Výdaje na provozní činnost státu tvoří něco přes bilion korun ročně a podle úsporných opatření, která dnes jsme schopni číst skrze kolující materiály přes jednotlivé resorty, přes těch 492 organizací státní správy, tak říkají, že za tři roky jsou schopny naše úřady ušetřit necelou miliardu. Víte, mně to přijde úplně neuvěřitelné, protože zase, nezlobte se, ale já když opět vstoupím do časoprostoru, který znám, tak v tom zpropadeném čase, kdy se na úrovni hlavního města Prahy rozkrádalo jako někde prostě v tropické zemi, kde ještě opice skáčou po banánovnících - to je metafora, aby mě zoologové, biologové nebrali úplně za slovo, prosím pěkně - tak hlavní město Praha ve dvouletém období, kdy provedlo ve všech svých organizacích, které zřizuje, organizační, procesní a personální audity, ušetřilo meziročně dvě miliardy. Meziročně.
Čili když si toto všechno dám dohromady a srovnám tu miliardu úspor s realitou, zkušeností toho, co se dá ve veřejné správě dělat, tak si troufnu vyslovit hypotézu, že vůbec nejde o vnitrostranickou rozmíšku slovy ministra Kalouska nebo o nějakou předkongresovou nervozitu, že nejde ani o nějakou rebelii či puč uvnitř ODS. Ale dovolte stejnou rétorikou ministra Kalouska: Já teď vyslovuji hypotézu, že jde o atentát. Že jde o atentát ministra Kalouska na primárně ODS a sekundárně na tuto vládu.
Ale dovolte mi vyslovit ještě jednu rétorickou otázku. Já jsem tady mluvil spíš jako člen ODS, protože jsem přesvědčen, že mluvím ve prospěch Občanské demokratické strany. Teď tedy promluvím jako nezařazený poslanec. Promluvím jako nezařazený poslanec, jehož koníčkem nebo možná že profesionální deformací, nevím, je pozorovat a interpretovat různé vztahové sociální sítě. A když čtu dnešní sdělovací prostředky a koukám se na jejich nálepky, nálepku sedmi statečných rebelů - to adjektivum statečný sdělovací prostředky nepoužily, to jsem si já teď, prosím pěkně, přidal - tak si dovolím položit rétorickou otázku jako nezařazený poslanec. ***