(15.10 hodin)
(pokračuje John)
Principy, kde mocní jsou nedotknutelní a kde se udělá vše pro to, aby se z policie a spravedlnosti stala poslušná síla bez vlastního sebevědomí a samostatnosti.
Situaci považujeme za velmi vážnou, zpochybňující principy právního státu. Jsme dnes přesvědčeni, že vláda již nemá další mandát přijímat žádná zásadní politická, sociální a ekonomická rozhodnutí. I v návrzích, které řeší tato sněmovní schůze, se potvrzuje, že Petr Nečas se dostal do vleku ministra financí, a to nejen ve společné mstě na policejním prezidentovi Petru Lessym, ale i v otázce zvyšování DPH, tolerance hazardu či ztěžování situace seniorů.
Vláda namísto toho, aby řešila nejaktuálnější problémy, které tíží naši zemi ať v podobě rozbouřeného Šluknovska a dalších bezpečnostně ohrožených regionů republiky, či rizik startujícího systému sKaret pro nemohoucí a postižené, kdy hrozí, že se ocitnou zcela bez peněz v případě exekucí, či tikající bomby na trhu práce, vláda místo toho upíná svou pozornost pouze na svoji existenci a návrhy právně nedotažených zákonů.
Ve vší úctě, zvýšení daní, které nepřinese vyšší výběr peněz, církevní vyrovnání, které vládní reprezentace neřešily dvacet let, snížení valorizace důchodů jako další úder důchodcům poté, co vládní koalice porušila dohody týkající se mezigenerační solidarity, nejsou témata přispívající ke zlepšení situace v této zemi, která dnes nutně potřebujeme. Prioritou pro každého zákonodárce by měl být občan, jeho právo na důstojný život a bezpečnost. To je to, čím by se tato vláda dnes měla zabývat především.
Proto naši poslanci dnes upozorní na všechny ty problémy, které jsou bohužel dlouhodobě neřešené, a pokusí se vládě vystavit účet za její počínání. Po naprosto principiálním pošlapání ústavních principů, principů právního státu při náhlé popravě policejního prezidenta, Věci veřejné přestávají považovat kabinet Petra Nečase za schopný demokratické vlády. I proto chceme na dnešní schůzi připomenout, co všechno tento kabinet bohužel neřeší, i když by přednostně řešit měl.
Proto, vážená paní předsedající, navrhuji zařazení tohoto bodu o podání informace ministra vnitra Kubiceho ve věci způsobu a časování odvolání policejního prezidenta Lessyho jako první bod naší schůze.
Děkuji vám.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní dostává s přednostním právem slovo pan předseda Gazdík. Prosím, pane předsedo.
Poslanec Petr Gazdík: Vážená paní předsedkyně, milé kolegyně, milí kolegové, dovoluji si navrhnout předřazení bodu číslo 17, návrh na volbu místopředsedů Poslanecké sněmovny, jako první bod dnešního jednání. Dále si dovoluji navrhnout bod číslo 22, žádost Policie České republiky o vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny k trestnímu stíhání poslance Davida Ratha, jako první bod našeho pátečního jednání. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji. Nyní také s přednostním právem pan místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek. Prosím.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobrý den, dámy a pánové. Dovolte mi, abych také navrhl úpravu programu dnešní schůze. Já bych chtěl navrhnout vyřazení jednoho bodu. Řeknu kterého. Já jsem si, přiznám, se zájmem přečetl odpověď, kterou premiér Petr Nečas dal prezidentu Klausovi na jeho pochyby, které se týkaly toho, jestli navracení majetku církvím neprolomí hranici února 1948. Důvod, proč jsem to tak bedlivě četl, byl také ten, že poslanci sociální demokracie interpelovali premiéra Nečase v tomto roce a položili mu mimo jiné úplně stejnou otázku jako prezident Klaus. My máme odpověď premiéra Nečase, kterou jsme obdrželi 29. května tohoto roku, ve které nám premiér odpovídá na stejnou otázku, na kterou odpověděl prezidentovi. To ovšem, s čím si už nevím rady, je, že ta odpověď je prostě jiná, než je odpověď, kterou dal prezidentu Václavu Klausovi.
Zatímco odpověď panu prezidentovi je poměrně jednoduchá, prezidenta premiér ujišťuje, že k prolomení nedojde, tak když vám řeknu, co je obsahem toho textu, který jsme obdrželi my, tak v něm se ta otázka na závěr shrnuje tak, že posouzení otázky, zda ke ztrátě vlastnictví došlo v období před, nebo po 25. únoru, spadá do pravomoci orgánů veřejné moci, to znamená, že o tom budou rozhodovat soudy. Nám pan premiér žádnou garanci ani žádný příslib neposkytl. Pouze nám sdělil, že konečné slovo v této věci nemají ani poslanci ani senátoři, tato Sněmovna ani vláda, ale prostě jedině soudy.
Zároveň v této odpovědi na interpelaci nám pan premiér sděluje, že v období devadesátých let při restitucích fyzických individuí prostě došlo k tomu, že byly vydávány a nahrazovány i majetky, které se týkaly například zákona 128/1946. To znamená, že nám pan premiér sděluje, že k takovým případům docházelo, a zřejmě se musíme tedy - na základě toho jsem pochopil - připravit na to, že k tomu bude docházet i nadále, protože pan premiér říká, že to, proč se dělají restituce, jsou politické perzekuce, a ty doslova je povinen brát v úvahu každý soud zabývající se restitucí, protože důvodem restitucí byly právě politické perzekuce. A pokud došlo k tomu, že pokud je třeba, aby soudy chránily základní práva a svobody dle článku 4 Ústavy a také jde o článek 36 odst. 1 Listiny základních práv, tak to jsou principy, kterými se soudy samozřejmě musí řídit. Takže tak je to správné a tak to má být, říká premiér. Ale opakuji, v odpovědi nám nikde premiér neříká, že je to něco, co vylučuje nebo co garantuje, že se nemůže stát.
Nezlobte se, pro mě je to docela zásadní rozpor. Já třeba nechápu, proč tedy podobné sliby a garance neposkytoval premiér v květnu nám a proč je poskytuje dnes prezidentovi. Mohu to číst tak, že prostě naopak v tomto dopise premiér docela závažná fakta zamlčuje. Ta, která nám prostě sdělil, za což já mu děkuji, protože nám odpověděl řekněme relativně přesně, ale proč tedy takto neodpověděl i prezidentovi?
Ten dopis všude je a stává se součástí veřejné debaty, která se týká nejenom celého problému restitucí, ale třeba toho bodu, který je docela klíčový, a to je otázka února 1948. ***